Cesta proběhla v pohodě. Projížděli jsme střídavě mopanovými lesy a vesnicemi pěstitelů bavlny a rybářů.
Vesnice jsou chudičké, většinou jen chatrče. Vesničané nemají dobytek , protože by jim ho vymlátili psi hyenovití. Chovají jen slepice a perličky.
Dočasné chatrče na polích využívají, aby chránili úrodu před slony.
Cestou jsme viděli auto, které sejmu hroch. Auto zastavilo, aby mu dalo přednost, ale hroch se proběhl autu po čumáku. Je zázrak, že zůstalo pojízdné.
V noci jsme měli lví koncert. Lvi řvali snad půl noci. Určitě byli nejméně dva. Řvali tak, jak si představuji řev draka - podobně jako řve drak v Princi Bajajovi. Kolem půlnoci mě to probudilo. Lvi řvali, jako by se s někým rvali nebo někomu vyhrožovali. Byla v tom agresivita.
K ránu se řvaní změnilo v obvyklé teritoriální volání. V kombinaci se řvaním hrochů to mělo neskutečnou atmosféru.
Ráno byla na protějším břehu lvice a krajem buše prošel slon.
Odpoledne jsem si pospal. Spal jsem přes hodinu, moc mi to pomohlo.
Odpolední walking safari bylo jen kolem tábora, celkem krátké, něco přes hodinu. Šli jsme k laguně u vesnice,. Viděli jsme z dákly slony, zebry a puku.
Při zpáteční cestě jsme se vyhýbali slonům v buši. Rohin nám ukazoval mravkolva.
K večeři jsme měli skvělé dušené kuře a domorodou kukuřičnou kaši shima.
Za soumraku jsme popíjeli pivo na břehu Luangwy a sledovali sluneční kotouč, jak pomalu klesá za obzor a obloha se začíná barvit do růžova, červena, oranžova a pak se objevjí první hvězdy a srpek měsíce ve vodorovné poloze.
Tak jsme pomohli Janě a Janě přestěhovat stan. Snad to pomůže, aby se Jana Fojtíčková cítila lépe.
Jana Křapková má pro změnu rýmu z průvanu v autě. Dal jsem jí Echinaceu.
Po probuzení jsem se šel vyčůrat ke kraji lesa. bylo ještě šero. Posvítil jsm si čelovkou do lesa a viděl jsem v lese zasvítit dvě žluté oči. Možná to byl levhart nebo nějaké menší cibetkovitá šelma. Radši jsem to moc nezkoumal.
Ráno jsme šli s Rohimem na walking wafari. Janě Fojtíčkové se motala hlava, takže nešla. Prý šla ve 4 rán ona záchod a pak se bála jít do stanu, tak čekala, až se lidi vzbudí. nedivím se, že se necítí dobře. Chtěla by přestěhovat stan, aby nebyl tak blízko u lesa.
Jeli jsme do národního parku. Zaparkovali jsme v mpoanovém lese. Rohim kráčel vpředu a zastavoval u různých stop, stromů a trusu. Ukazoval nám, jak poznat stopy zvěře a k čemu jsou různé stromy a rostliny.
Rohim nám ukázal květy kigelie - salámového stromu. Když do 24 hodin není květ opylený netopýrem (kaloněm - friut bat), spadne na zem, kd ejej sežerou impaly nebo sloni. Proto na salámových stromech rádi číhají levharti na impaly, které tam přijdou žrát spadlé květy.
Odpoledne jsme se jeli znovu mrknout po lvech. Jeli jsme podél Luangwy, viděli jsme plno zeber a puku, ale nikde jsme nestavěli.
Našli jsme lví rodinku - lvici s pěti lvíčaty. Lvíčata byla různě velikám čtyři byla větší a jedno malé. Zřejmě od dvou různých matek. Byla to vážně paráda byli jsme u nich snad dvacet minut.
Právě přijel guide na zítřejší walking safari. Jmeuje se Rohim.
Od lvíčat jsme jeli ke lví dvojici, kterou jsme pozorovali v poledne.Byli stále na stejném místě, lvice spala roztažená na cestě a lev postával vedle. Pak si také lehl a chvíli podřimoval.
Na zpáteční cestě jsme viděli pěké stádo slonů a výra bělavého - Verreaux's Eagle Owl. To potěšilo.
Zítra se těším na walking safari .
K obědu jsme měli pečené vepřové a rýži s mrkví a cibulí.
Projeli jsme mopanovým lesem ven z parku, pak přes vesnici a k řece. Camp patří indické organizaci DAVA, která tu má chrám a dělá tu nějaké slavnosti. Camp je na vysoém břehu nad řekou Luangwou. V řece bylo snad 50 hrochů rozprostřených v několika rodinných stádech.
Domluvili jsme se s Andrewem a dali si chvilku s dronem. Proletěl jsem se nad hrochy.
Kolem tábora hrozně řvou hroši. Jsem zvědavý na noc. V lodgi jsme sami, jsou tu záchody a sprchy ve slaměných bungalovech. majitel je prý Ind z Chipaky. Camp je úplně v divočině, cesta sem není nijak značená. (Pozn. Ve skutečnosti je camp asi 2 km od vesnice).
Vyvrcholením dne byla dvojice pářících se lvů. Našli jsme napřed lva, pak si Andrew všiml, že se za ním míhá ocas lvice.
Chvíli jsme počkali a dočkali jsme se - lvice vyskočila, lev okamžitě za ní, poodešli snad 15m, pak si lvice lehla a spářili se. Byla to paráda, krásně jsme slyšeli milostné mručení.
Když bylo po všem, lvice se obrátila na záda a zaprskala na lva, pak se oba svalili a usnuli. Čekali jsme snad 30 minut, ale další už nepřišlo.
