Poslední game drive v Selous Game Reseve

Vrátili jsme se do Mapumziko lodge na snídani. Pak jsme s Igorem a Michaelem vyjeli na game drive.

Pohybovali jsme se ve východní části v oblasti Impala Lodge po cestách, kde jsme ještě nebyli. Bylo to stejně super jako včera.

Vypíchl bych asi tři žirafy - těch je tu opravdu spousta.

Na jednom místě u jezera jsme narazili na osmnáctihlavé stádo!

Michael nás vzal k baobabu kousek od letiště Siwandu. Baobab měl v sobě dutinu, která byla přístupná malou dírou při zemi. Procpali jsme se dovnitř všichni tři.

Baobab v dutině není ztrouchnivělý, má dutinu porostlou hrbolatou kůrou  připomínající kůži krokodýla nebo pravěkých tvorů.

U malého jezírka jsme zastihli buvola a žirfay.

Chtěli jsme se vrátit málo používanou cestou od Impala Lodge, ale párkrát jsme zapadli v mokrém písku. Cesta vedla těsně vedle jezera. Bez náhonu na všechny čtyři, jen s pohonem předních kol to prostě nešlo. Tak jsme se otočili a vrátili se hlavní cestou.

Dopolední safari v Selous

Dnes jsme podnikli celodenní game drive. Vstali jsme po sedmé ráno.

Projížděli jsme kolem mohutné řeky Rufiji. Od zátoky k zátoce a pak kolem jezer Siwandu, Nzerakera a Manze.

Všude bylo plno života: vodní ptáci, hroši krokodýli - nikdy jsem neviděl tolik krokodýlů, jako tady.

V bušo jsme viděli nespočet impal, žiraf a pakoní. Všude bylo na co koukat.

Akáciové parky v Selous jsou kouzelné, trsy akácií se ve slunci lesknou do stříbrna a mrtvé větve na umbrella akáciích svítí jako slonovina. K tomu pálené hněď impal nebo jasně viditelné pruhy na bocích pakoňů - paráda.

Zdejší pakoně mi přijdou větší než ti v Serengeti. A také mají břicho zbarvené do hněda, což myslím ti v Serengeti nemají.

Kolem vody jsme pozorovali lžičák, čejky, zejozoby. Viděl jsem volavku obrovskou - goliath heron - a povedlo se mi jí z dálky vyfotit.

Mwagusi Sand River

Odpoledne jsme vyrazili dál po proudu řeky. Projížděli jsme stezky, které nejsou moc často navštěvované. Přijeli jsme k písečné řece Mwagusi, kde se páslo velké stádo impal. Na druhém břehu rostly vysoké palmy, kterým Michael říkal Mkoche. Česky je to duma thébská. Michael říkal, že jejich plody mají rádi paviání a sloni.

 

 

O kus dál nám cestu zablooval mladý slon. Stál uprostřed cesty, žral nějaké plody ze země a nechtěl uhnout. Po chvíli musel Michael natůrovat motor a několikrát popojet, než slon usoudil, že radši uhne z cesty.

Vraceli jsme se kolem skalnaté hory Kimila Matonge, na které je mobilní vyslíač. Hora je malebná, plná obrovských balvanů. Některé jsme objížděli.

Viděli jsme nádherného afrického dudka. Kupodivu se anglicky řekne cuckoo, kukačka.
Viděli jsme několik dikdiků, ale po jednom, nikdy ne pár.

Ruaha je plná impal. Jsou úplně všude. Některé skupiny měly víc než 50 členů.

U řeky jsme viděli mangusty žíhané, párek jeřábů královských a spousty hus egyptských. V buši byla spousta zoborožců se žlutým zobákem - zřejmě zoborožec Deckenův, Von der Decken's Hornbill.

Viděli jsme spoustu mandelíků fialovoprsých, některé i nablízko.

Cesta kolem hory Kimila Matonge byla malebná a nádherná - obrovské balvany, baobaby a zlatožlutý opadavý les, k tomu kouzelné výhledy přes údolí směrem k řece Ruaha.

Navečer jsme zajeli k hippo poolu nad mostem. Museli jsme počkat, až hlavní vyhlídku vyklidí dva autobusy tanzanských výrostků. Pozorovali jsme krokodýly a stádo hrochů, zvolna putujících proti proudu. Slunce zapadlo, na druhém břehu Ruahy kejhaly husy egyptské, hroši chrochtali. Byla to paráda.

Ještě musím napsat o plodech z baobabu. Jsou to šišky asi 20-25 cm dlouhé. Když dopadnou na zem, puknou a obnaží bílou dužinu. V té jsou obalená tvrdá semena. Dužina je rozpraskaná na kousky. Vypadá to od pohledu jako menší marshmelouny, konzistence polystyrénová, chuť příjemně nakyslá. Když se to cucá, dužina povolí a v puse zbyde jen tvrdé jádro. Je to dost dobé, prý se to i barví a prodává. Zkusím to přivézt domů.

Ruaha River Circuit drive

Konečně jsme vyjeli na River Circuit drive. A stálo to za to. Viděli jsme spoustu impal, několik sloních rodinek, kudu, hrochy a různé druhy ptáků. Čím dál jsme jeli, tím ubývalo křoví a zůstávala tráva, baobaby a akácie. Jedna sloní rodinka přešla silnici jen kousek před námi.

Kolem řeky Great Ruaha se táhne cesta s řadou odboček a lookpointů. Je na co koukat, zvěře je tu spousta.

Nejvíc jsme si užili žáraf. Potkali jsme několik stádeček. Jedno se páslo kus od přistávací dráhy letiště, takže před přistáním letadla muselo projet auto a žirafy odehnat.

Jedna žirafí rodinka se pásla na akáciích u velkého baobabu. Měli jsme žirafy na pár metrů, pro dlouhé sklo až moc blízko.

Igor si dal k obědu ugali - veliký knedlík z kukuřičbé mouky. Michael mu ukázal, že si musí z ugali hnést kuličky, ty namáčet do omáčky rukou a to s masem strkat do pusy. Není to dvakrát hygienické.

Žirafy na pláni a návrat

Na pláni u jezerního břehu (nyní vyschlého - voda začínala tak možná o dva kilometry dál) jsme narazili na krásné stádo žiraf. Tuším, že jich mohlo být tak šest sedm a další velký žirafí samec se pásl na akácii o kus dál.

Hodně jsme si užili focení, nejbližší samec byl bohužel za křovím, ale vyfotil jsem si aspoň jeho portrét.

V Tanzanii žijí žirafy masajské. Na Wikipedii čtu, že se vyznačují zubatými fleky tvaru vinných listů. Tak to bych nevymyslel. Také mají tmavší barvu dohněda, zejména dominantní samci, kteří jsou zbarveni do tmavěhněda.

Oběd z lunchboxu jsme snědli na piknikovém místě o kus dál. Bylo to moc fajn obědvat a přitom se dívat na žirafu. Udělal jsem fotku s termitím hnízdem a nechal jsem se u něj zvěčnit.

Na zpáteční cestě jsme dlouho nic neviděli. Projížděli jsme napřed akáciemi a pak tropickým lesem blízko západního srázu. Až téměř u východu z parku jsme narazili na bujný palouk s potůčkem. Procházelo tam velké stádo paviánů čakma a na palouku se pásly vodušky.

Vzadu z lesa vylezly dvě antilopy "bushbuck". Česky se jmenují lesoň pestrý (což jsem správně určil už v Tanzanii a pak jsem si to doma potvrdil).

Na stromě jsme tam zahlédli také kočkodana diadémového. Seděl na větvi, koukal na tu paviání tlupu pod sebou a v klidu se krmil listím.
Byla to moc krásná kompozice, paseka plná zvířat. Vytvořila se tam zácpa aut, protože proti nám jelo sedmnáct francouzských terénních vozů s nějakou skautskou výpravou. Zdaleka největší nahloučení lidí za celý pobyt v Tanzanii.

Lesní safari na Lake Manyara

Národní park lake Manyara se rozkládá ve Velké příkopové propadlině. Je zarámován jezerem Manyara a příkrým srázem západního břehu propadliny. Mezi srázem a jezerem se rozkládá les. Na severu parku je hodně pramenů, protože se pod srázem sbírá voda z vysočiny Ngorongoro. Prameny jsou docela vydatné a sbírají se do potoků a říček. V blízkosti vodních toků roste vysoký tropický les. Jižněji už prameny nejsou, viděli jsme tam jen vyschlá koryta, která se naplní jen v období dešťů. Vegetace je tam sušší - vysoký trnitý buš a akácie. Strmé svahy příkopové propadliny jsou skalnaté, porostlé trnitým křovím a baobaby.

Hned u brány jsme viděli opice typické pro tento park. Dickson je nazýval Blue monkey, česky je to Kočkodan diadémový.

Kousek od vchodu do parku nám cestu zkřížili dva sloní samci. V klidu prošli před autem a pásli se snad deset petrů od nás. Byli docela velcí, srovnatelní se samci v Tarangire, ale ne takoví obři jako v Ngorongoro. Cpali se listím ze stromů na svahu a bylo vidět, že jim chutná.

O kus dál jsme potkali sloní samici, která se vydala před námi po silnici a šla před naším autem snad sto metrů. Pomalu jsme ji sledovali, ale předjet jsme ji nemohli. Pokoušelo mě to říct Dicksonovi, aby na ni zatruobil, ale to se v národním parku určitě nesmí.

V lese jsme viděli nádherné zoborožce šedolící, překrásné velké ptáky.
Bylo vidět pár vodušek a několik stád impal.

Dojeli jsme ke stanovišti u "hippo poolu", hrošího rybníka. Na pláni byly vidět zebry a pakoně, před nimi hroši ve vodě. Bohužel byli od nás asi padesát metrů, zebry ještě dál. Kvůli dřevěnému zábradlí jsme blíž nemohli.

Povedlo se mi tam vyfotit překrásně vybarvenou leskoptev nádhernou (tříbarvou).
V dálce na jezeře jsme viděli plameňáky, ale bohužel moc daleko a rozmazané tetelícím se vzduchem.
projeli jsme plání k lesu. Podle mapy může být tato pláň v období dešťů pod vodou, nyní byla porostlá nízkou "zebří" trávou.

Viděli jsme pár zeber zblízka, několik pakoňů a žirafu odpočívající vleže. Nesmím zapomenout na všudypřítomná prasata bradavičnatá, warthogy.

V suchém akáciovém lese jsme narazili na stádečko impal. Byly to samice s mláďata, vedeny impozantním samcem s krásným sourožím.