Cestou do Udzungwa Mountains jsme projížděli zemědělskou krajinou. Napravo od silnice hory s tropickým pralesem, na levé straně pole s rýží a cukrovou třtinou. Přejeli jsme po mostě Ruahu a skončil asfalt. Kousek odtud je vodní elektrárna.
Viděli jsme balírnu vody z Udzungwa Mountains. Michael říkal, že v té oblasti jsou dva cukrovary.
Dojeli jsme do základny rangerů. Nakoupil jsem tam spoustu knížek a brožur o různých národních parcích, včetně mého oblíbeného Tarangire.
Dostali jsme sympatického průvodce jménem Robert a připojila se k nám mladá dívčina z Arushe jménem Eugenia, vyslovovala to Hjúdžínia. Teprve za chvíli nám seplo, co tím vlastně myslí.
Na základně mají informační středisko o zajímavých druzích - včetně supervzácného paviánce Kipunji a endemický druh bércouna udzungwaského
Grey-faced Sengi , tvora vypadajícího jako rejsek velký jako pořádná krysa. O tom jsem dosud neslyšel. Bércouni se anglicky jmenují Elephant shrew, což znamená sloní rejsek. Různé druhy bércounů kupodivu žijí v Africe leckde. Rejsek z Udzungwy je ale vzácný, byl objevený až v roce 2008.
Robert říkal, že Kipunji je hrozně vzácný a dost veliký - větší než pavián. To mě dost překvapilo.
Peter se rozhodl vypustit výstup na vodopád Sanje a dobře udělal. Bylo to hodně hardcore, 500 výškových metrů většinou po schodech, ale místy hodně vysokých stupních vymletých v cestě .
Stezka je dobře prošlapaná, u některých stromů byly cedule s vysvětlením, co je to za strom, jak se jmenuje latinsky a svahilsky a k čemu se používá. Za malou chvíli jsem byl zpocený jako zvíře a po chvíli jsem nemohl dýchat.
Igor šlapal jako zkušený tatranský horal. Naštěstí jsme stavěli u stromů, ale musím poctivě přiznat, že to bylo na hraně mých fyzických možností. Hrozně jsem se přehřával a nemohl jsem to udýchat. Prostě byl jsem brzda.
Podél vodopádu je několik vyhlídek. U hrany předposledního vodopádu jsme se najedli - lunchbox s vejcem a suchý toast, sušenky a džusík z krabičky a naše vlastní banány koupené cestou. Ovoce tu je skvělé.
Vodopád Senje má několik stupňů, zasazených do tropického pralesa. Bylo dost vody a vodopád je prostě pohádkový. Kopce kolem mi připomněly obraz Rajského údolí z Robinsona Crusoe od Zdeňka Buriana.
Horní stupeň nad provazovým mostem není zdola vidět. V kotli pod posledním horním stupněm se smí koupat, ale nikdo z nás se neosmělil.
Dolů jsme seběhli celkem v pohodě. Koleno mě začalo bolet až téměř dole. Koupil jsem žlutý šátek s žirafou a figurku paviána. Od nájemců vycházkových holí jsme si koupili kokosové ořechy, které nám mačetou otevřeli. Ten můj byl dost dobrý, Igorův prý nebyl nic moc.
Cestou zpátky jsme viděli guerézy stříbřitonohé - Udzungwa Red Colobus. Až po dvou letech jsem zjistil, že to je druh endemický pro tento národní park.
Peter se dole nenudil, rozdával dětem cukríky - bonbóny a pochutnával si na papáje, kterou mu obstaral Michael.
