Pdstartovail jsme a vzlétli nad mraky. Vidíme Kilimanjaro! Vrcholek je krásně vidět, vystupuje vysoko nad oblačnost.
Z letadla jsme viděli i Mount Meru. Bohužel na fotce překáží list vrtule. Foťák je rychlejší než lidské oko, očima jsme vrtuli neviděli.
Zobrazují se příspěvky se štítkemMount Meru. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemMount Meru. Zobrazit všechny příspěvky
úterý 26. února 2013
neděle 30. října 2011
Cesta na letiště
Zpátky v Kirurumu Tented Lodge jsme zabalili a naobědvali se. Byl čas jet na letiště. Až do Arushe jsme cestu znali . Vyfotil jsem si majestátní Mount Meru.
Za Arushou cesta pokračovala dál směrem na Moshe. Byla docela frekventovaná. Krajina je tam zelená díky vodě z hřebene Mount Meru. Pole jsou dobře obdělána a je tam elektřina. Řekl bych, že z celé cesty do Afriky na mě tato oblast působila nejcivilizovaněji.
Dickson nám ukázal vesnici, kde bydlí. Nezapamatoval jsem si to přesně, ale bylo to něco ve smyslu "Voda jako čaj" - z důvodu zbarvení řeky, která vesnicí protéká. Čaj se svahilsky řekne stejně jako u nás.
Na letišti Kilimanjaro International Airport jsme se s Dicksonem rozloučili. Dal jsem mu pro děti pastelky a dali jsme mu spropítné - dohromady asi sto osmdesát dolarů. Řekl bych, že si to zasloužil víc než vrchovatě - staral se o nás vzorně, vyšel nám ve všem vstříc a byla s ním legrace a pohoda.
Měli jsme docela štěstí: vrcholek Kilimanjara vykoukl z mraků a mohli jsme udělat pár fotek.
Za Arushou cesta pokračovala dál směrem na Moshe. Byla docela frekventovaná. Krajina je tam zelená díky vodě z hřebene Mount Meru. Pole jsou dobře obdělána a je tam elektřina. Řekl bych, že z celé cesty do Afriky na mě tato oblast působila nejcivilizovaněji.
Dickson nám ukázal vesnici, kde bydlí. Nezapamatoval jsem si to přesně, ale bylo to něco ve smyslu "Voda jako čaj" - z důvodu zbarvení řeky, která vesnicí protéká. Čaj se svahilsky řekne stejně jako u nás.
Na letišti Kilimanjaro International Airport jsme se s Dicksonem rozloučili. Dal jsem mu pro děti pastelky a dali jsme mu spropítné - dohromady asi sto osmdesát dolarů. Řekl bych, že si to zasloužil víc než vrchovatě - staral se o nás vzorně, vyšel nám ve všem vstříc a byla s ním legrace a pohoda.
Měli jsme docela štěstí: vrcholek Kilimanjara vykoukl z mraků a mohli jsme udělat pár fotek.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)