Večer na Viktorkách

 Večer jsme zašli na večeři do Three Monkeys. Slušně se to tam rozjelo. Měl jsem krátkou přednášku o Davidu Livingstoneovi. Pak jsme si vyprávěli nekorektní vtipy. Mára se fotil se servírkami, jak je jeho zvykem. Měl jsem nachos s kuřecím masem, sýrem, jogurtem a feferonkami. Lída měla sladký masový koláč. Voněl po perníku, mě moc nechutnal, ale nestěžovala si. Zítra nás čeká poslední denv Zimbabwe. Utíká to až moc rychle.

Podvečerní plavba po Zambezi

 Odpoledne jsme vypluli na plavbu po Zambezi - Sunset Cruise. Bylo to All Inclusive, i s pitím. Pluli jsme napřed k vodopádům, z dálky vyla vidět duha ve vodní tříšti. Byli jsme tak 3 km nad vodopády, pak proti proudu kanálem mezi ostrovy a když zapadlo slunce, po proudu do přístavu.

Viděli jsme hrochy a krokodýly, ale vzdálenost nic moc. Oproti Murchison Falls a Kazinga Channel to bylo o ničem. Ptáků minimum, jen obligátní husice nilské a ledňáček jižní - pied kingfisher, fotit se moc nedalo.

Nejvíc mě naštvalo, když se na břehu objevilo stádo buvolů a prosil jsem jednoho člena posádky, aby k nim zajel, ale odmítl, že se už musíme vrátit. Přitom stačilo popojet 100 m.

Celkově za mě zklamání. Západ slunce byl fajn, ale z pohledu zvířat to byl nejhorší výlet po vodě v Africe, co jsem zatím zažil. Snad to bude zítra na canoe lepší.

 

 

Nakupování na Viktorkách

 Po návratu z vodopádů jsme si dali sušit boty a hupli do bazénu. Byl to první bazén v Zimbabwe s přijatelnou teplotou.

Po obědě jsme vyrazili nakupovat. Vedle naší lodge je hala = trh plný obchodníků. Sesypali se na nás a tlačili nám své zboží. Koupil jsem dřevěnou figurku kudu, nějaké ubrusy jako dárek, misky a nůž vykládaný vyřezávaným subem prasete savanového. Byl za dobrou cenu, ale až pak jsem si všiml, že je prasklý. Co už. Všechny nákupy byly usmlouvané, jeden ubrus za $180 na $35.

Ve vedlejším bloku je zajímavý trh s kvalitními obchody. Před obchodem byl chlapík s neuvěřitelným vozítkem vyrobeným z drátů a kdovíčeho dalšího, nechával se fotit za pár drobných.

Lída si tam koupila baobabový prášek na limonádu a pro Lucku žebradlo. Byl tam také obchod, kde šijí skvělé šaty ve střihu začátku 20.století. Úplnéí Vzpomínky na Afriku. Lída si je zkusila, bohužel jí byly v pase velké.

Jeden obchod byl zařízený jako koloniální mistnost se starým nábytkem, zbraněmi a knihami. Vykoupil bych to, mít na to peníze. Tohle mi přesně vyhovuje a sedí. Ještě musíme koupit něco pro Ášu, ideálně tričko.

Viktoriiny vodopády

 Ráno při cvičení jsem si na terase zapíchl třísku do prostředníku na pravé noze. Při vyndavání třísky jsem si prst rozerval do krve. Co může být lepšího, když se chystáte na Zambezi.

Šli jsme se podévat na Viktoriiny vodopády. Průvodce se jmenoval Lucky a dal nám výklad o vodopádech. Šli jsme zleva od sochy Davida Livingstona u Devil's Cataract. Z té strany byl super výhled na řeku i dolů do kaňonu. Ten pohled mi vehnal slzy do očí. Člověk může vidět milión fotek a filmů a stejně ho to ohromí, když vodopády uvidí na vlastné oči. Byla tam vidět i duha.

Zpočátku jsme šli deštným lesem. Měli jsme modré pláštěnky, ale napřed jsme je ani nepotřebovali, protože vítr foukal na druhou stranu.

Od Cataract Islandu byla mlha a vodní tříšť na všech viewpointech. Main Falls a Devil's Pool byly tak zahalené, že ani nebyly pořádně vidět.

 

Naštěstí jsem měl všechny věci dobře zajištěné, kameru jsem měl v nepromokavém pytli od Michala a foťák pod pláštěnkou. 

 

Deštný prales není nic moc, bylo tam pár zajímavých stromů uškrcených fíkusem-škrtičem, jinak stromy nebyly zas tak moc vysoké. Podle informačních cedulí tu žije turako livingstonův, ale průvodce Lucky říkal, že to není pravda, že to je jiný druh.

Od Livingstonova ostrova končí deštný prales a je tam tráva. Rád bych věděl proč.

Největší překvapní byl Danger Point n konci cesty naproti Rainbow Falls. Tam prší regulérně pořád - chvíli drobně, chvíli brutálně. Nateklo mi do bot tak, že čvachtaly - všechno horem. Kameny byly porostlé zelenou řasou a klouzaly jako prase. Schoval jsem foťák s kamerou a točil jsem s gopro. Budou to zajímavé záběry. Kdybych to tušil, vzal bych si sandály.

Došli jsme až k železničnímu mostu z roku 1905. Náklaďáky na něj smí najíždět jen po jednom. Zítra si tam zajdeme znovu, až se vrátíme z vody.

Vodopády mě nadchly. Je škoda, že tu celý den otravují vrtulníky, které vozí turisty na vyhlídku z ptačí perspektivy.

Den 13. - Viktoriiny vodopády a plavba po Zambezi - GPS