Khama Rhino Sanctuary - V zemi nosorožců

Do Khama Rhino Sanctuary jsme dojeli až někdy v 16:30. U brány si nás převzal lokální ranger jménem Sydney. Přesedli jsme do jeho terénního landcruiseru a vyjeli na safari. 

Rezervace je zarostlá nízkým trnitým bušem. Jsou tu i velké travnaté pláně s několika waterholes. Viděli jsme spousty zajímavé zvěře: impaly, springboky, pakoně, buvolce - zřejmě buvolce káma, red hartebeest.

Pak jsme uviděli nosorožce. Skupinka pěti bílých nosorožců polehávala, vedená samicí s obrovským rohem. Vzadu za plání jsme viděli další skupinu a opodál dvojici. Byli dost daleko. 

Pak se nejbližší skupinka zvedla a vyrazila směrem k napajedlu. Přejeli jsme tam a počkali si na ně. Nad plání zapadalo slunce, nosorožci vířili prach a pomalu kráčeli až k vodě. Byla to epická paráda.

 

 

Vylezli jsme z auta a šli kousek k nosorožcům. nemělo to chybu. Když se napili, vydali se zvona směrem ke druhé skupince, která právě šla k vodě. Takže v jednu chvíli jsem měl v objektivu devět nosorožců a dva další se pásli o pár set metrů dál. 

 

Byla to magická chvilka. Ziwa Rhino nezklamala.

Když jsme přijeli do tábora, stany už stály. Průvodci udělali oheň a Gee uvařil večeři. Měli jsme kuře na kari s rýží a zeleninový salát.

Zítra vstáváme v 5:30 a jedeme do Maunu. Pozítří nás čeká Okavango!

Nad hlavou mi září jižní kříž. Mléčná dráha se táhne oblohou jao stříbrný pás. 

Dělali jsme brífing a zdá se, že do Okavanga asi letadlem nepoletíme. Chtějí za to 190 dolarů, což mi přijde trochu moc. Zdá se, že ceny jsou pěkně vyšroubované.

Z Joburgu do Botswany

Sedím na plátěné židličce u ohně, vedle mě Gee připravuje večeři. Je i dobře. Ráno jsme vyrazili z Johannesburgu v 6:30. Jeli jsme na Pretorii a pak na sever k Botswanské hranici. Už cestou jsme viděli spoustu zvěře: impaly, blesboky, kudu, žirafy, paviány. nejvíc mě potěšil samec nyaly - nyalu jsem viděl v přírodě poprvé. Ani jsem to nečekal a bylo to super.

Cestou jsme měli pár zastávek u pumpy. Koupili jsme si biltong a zázvorový tonic. Osídlení na sever od Joburgu vypadá docela blahobytně a bohatě, místy byly nápisy v afrikánštině.

Na fotce je hřeben Waterberg jižně od Wolwerfontein.

Na hranice jsme dorazili až po poledni. Snad hodiu jsme strávili ve frontě.

Za hranicemi jsme zastavili na oběd. Měli jsme tortily plněné zeleninou, kterou jsme sami krájeli. opodál odpočívaly krávy, když viděly, že jíme, tak přišly blíž a chtěly taky. Dali jsme jim slupky od okurky a zbytek paprik. 

Krajina byla hodně členitá, některé kopce byly jako stolové hory, jiné byly oválné. 

Ve městě Palapye jsme viděli povrchový důl na uhlí a jedinou botswanskou elektrátnu. 

Ještě jsem zapomněl zmínit Limpopo, které sme přejeli hned za hranicí. Bylo hodně vyschlé a zarostlé rákosím.

Cestou jsme pospávali a krmili se ovocem, které jsme dostali ve velké bedýnce do auta.

Stopování nosorožců

 Ráno nás čekl průvodce Andy Trivella, který nás vzal do NP Matopos. Andy je guide, v minulosti dělal profesionálního lovce - průvodce loveckým turistům. Říkal, že slona je potřeba lovit zblízka -  na 3-5 metrů, aby to bylo jisté.

Andy nás vzal do východní části národního parku Matopos, kde je savana a méně skal. Chtěli jsme stopovat nosorožce. Vylezli jsme na vysokou kopje,  abychom se rozhlédli po krajině. Viděli jsme z výšky pakoně, zebry a jednoho kudu. Andy vyprávěl o lidech z doby kamenné, kteří na kopje zanechali střepy keramiky, zbytky po kovářské výhni a v kameni vyhloubené důlky na hru.

Pak Igor uviděl v dálce dva nosorožce. Blížila se k nim skupinka turistů. Andy se vrátil pro Petera a Honzu, kteří čekali u auta. My jsme zůstali na kopje a  pozorovali nosorožce.

Když se Andy, Honza a Peter dostavili pod kopec, slezli jsme dolů a vyrazili bušem k nosorožcům. Byla to samice s mládětem, cca dvouletým. samečkem. Byli to nosorožci širokohubí neboli bílí. 

 

  

Andy měl nosorožce skvěle zmáklé, dovedl nás na cca 15 metrů. Samice klidně ležela, sameček se postavil a chodil kolem matky. Strávili jsme s nosorožci nějakých 15 minut. Byl to skvělý zážitek, krásně jsme si to užili, včetně lezení na kopje. Hodně mě to potěšilo.

Stopování nosorožců

Dnes ráno jsme šli před snídaní na rhino tracking. Velký samec, kterého jsme viděli v noci, a jedna samice s odrostlým mládětem se potulovali kolem lodge.

Rangeři nás k nim moc blízko nepustili.
S rangerem jménem Ronnie jsme šli do buše.

Jeho kolegové, kteří sledují a hlídají nosorožce 24 hodin denně, nás bezchybně nasměrovali napřed k jedné samici s mládětem a pak k druhé.

Během tříkilometrové procházky jsme viděli tři nosorožce u lodge a další čtyři v buši, z toho tři mláďata. Nemělo to chybu!

Nosorožec vprostřed noci

Včera jsem šel spát asi v 11. V 1:00 v noci mě probudil Honza: "Marku, pojď se na něco podívat. A buď zticha."
Vykulil jsem se z pelechu a šel na verandu. U stromu tři metry od verandy stál nosorožčí samec jako chalupa a rohem hobloval strom.Oddrolenou kůru požíral. Byl tak blízko, že jsme slyšeli, jak mele čelistmi a jak mu pracují střeva. Za chvíli si upšoukl. Byl to s přehledem největší nosorožec, jakého jsem kdy viděl. Hrál si se stromem asi 5 minut a pak důstojně odkráčel do buše.
Bylo to neskutečné!

Večer s bílými nosorožci

Sedíme na verandě v Ziwa Rhino, posloucháme zvuky nočního buše a kolem chatek chodí nosorožci. Právě teď je tu skupinka pěti kusů. Před hodinou jsme seděli u večeře, když příšla samice s mládětem.Mládě bylo velké jako slušná kráva, ale prý je staré jen rok a půl. Nechápu, jak mohlo tak rychle vyrůst!
Samice s mládětem se pomalu pásli, pak přišli k zábradlí od jídelny (zdráhám se napsat restaurace, je to jen barpult s kuchyní a pár stolů) snad na tři metry! Svítil jsem si na ně čelovkou a točil. Udělal jsem také pár fotek, ale moc se nevyvedly - v noci prostě neumím fotit.

Pak samice zvedla hlavu, něco se jí znelíbilo, a oba odkráčeli. Mládě přitom vydávalo tenké zvuky - něco mezi kvíkáním a mňoukáním. Guide říkal, že takové zvuky mládě vydává, když chce od mámy napít mléka.
Byl to neskutečný zážitek. Svítit si čelovkou na nosorožce na tři metry - tomu bych nevěřil, kdyby mi to někdo vyprávěl.

Mládě prý zůstává s matkou do dvou let. Pak matka porodí další mládě, starší na čas odežene, ale pak je znovu po čase pustí k sobě.
Později po západu slunce prošlo dalších pět nosorožců podél jídelny. Ty už jsme pozorovali z verandy naší chatky na takových 25m.
Každá skupina nosorožců tu má u sebe neustále dva rangery, 24 hodin denně. Ještě že tak.
Teď zase problikává z buše baterka. Zřejmě se blíží další skupinka. To je neskutečný mazec!
A ještě musím doplnit, že samice i mládě mají rohy. A pěkně rostlé. Rohy tu upilovávají jen samci. U jídelny je pomníček samce, který tu zahynul při souboji. Jeho sok mu zlomil nohu. Dominantní samec prý ve stádě nechodí, toulá se sám. Těším se na zítřek!