Konečně stromoví lvi

Pak už Ronald zamířil k bráně. Nevypadalo to dobře. U brány přijal telefonát od některého zkolegů guidů. Nevím, co si povídali, ale hned za bránou najel Ronald na hlavní silnici a místo na jiho otočil na sever. Hnal to jako drak. Zadoufal jsem, že to nakonec dopadne dobře.
Po pár kilometrech se na obzoru objevilo několik aut stojících u krajnice. Věděl jsem, že máme vyhráno.

Turisti z aut pozorovali fíkovník, stojící tak asi 60 metrů od silnice. Na větvi tam odpočívala lvice. Průvodce z vedlejšího auta říkal, že tam byly dvě, ale jedna seskočila do trávy. Po chvíli se opravdu objevila, chvíli stála v rozsoše stromu, pak si obě lvice vyměnily místo a zalehly do větví.

Byl jsem rád hlavně kvůli Peterovi a Honzovi. Na žádné převratné focení to nebylo, na to byla vzdálenost moc velká. Ale co už. I tak se to počítá. Sám jsem viděl a fotil stromové lvy v Serengeti v roce 2013, tohle byl pro mě jen bonus. Jsem rád, že Peter viděl "levovník", jak o tom mluvil. A že se "naplnil scénář lev v 11 hodin", jak o tom mluvil Honza.

Ranní safari - lvice u Nilu

Noc kupodivu proběhla celkem poklidně. Spal jsem jako děcko. Měl jsem moskytiéru a oknem vanul trošku chladnější vzduch.
Ráno jsme zaspali a na snídani jsme přišli o půl hodiny později. Nějak lenivíme.

Dopoledne jsme podnikli safari do delty, kde se vlévá Viktoriin Nil do Albertova jezera a hned vedle vytéků Albertův Nil směrem na sever k súdánu. Vlastně by se dalo říct, že delta několika rameny napájí jezero a jedním ramenem Albertův Nil.

Ještě před branou NP jsme projeli bažinou plnou ugandských vodušek kob. Bylo tam plno vodního ptactva. Včetně obrovské volavky Goliath Heron, kterou jsem bohužel nestihl vyfotit (Pozn. A nepovedlo se mi to během celého pobytu v Ugandě. Tuhle volavku jsem zkrátka nevyfotil.).

Pokračovali jsme stezkou, kterou jsme absolvovali včera. Jeli jsme proti proudu Nilu. Dopoledne bylo příjemné, všude jsme potkávali stáda zvěře mířící k Nilu pít, nebo se vracejících od vody zpět.
Ronaldovi kolegové nás mobilem nasměrovali na dvě lvice, které se pohybovaly kolem vyschlého koryta potoka. Napřed jsme viděli jen autos turisty snažící se najít lvy vlevo od cesty. Sjeli z cesty dobrých 50m, i když se to nesmí.

Za chvíli jsme za křovím objevili mladou lvici - a za okamžik druhou. Nechtěly se kamarádit, za chvilku zmizely v buši.
Jeli jsme dál. Potkávali jsme skupinky oribi, vodušek kob, vodušek defassa, občas buvoly. Zahlédli jsme slony, ale byli daleko.

O kus dál Ronald objevil lvici s obojkem. Šla po křovinatém hřebeni a mířila k Nilu. Popojeli jsme o kus dál, abychom si na ni počkali. A opravdu, za chvilku se objevila za křovím, ladně přešla silnici a pokračovala k vodě.

O kus dál jsme pozorovali skupinku paviánů. Silný samec žral mládě vodušky. Zajímalo by mě, jestli ho také sám ulovil. Kolem kroužila prasata bradavičnatá, zřejmě chtěla dát kousnout.

Odjezd z Okaukuejo

V pondělí 13.7.2015 ráno jsem si v Okaukuejo přivstal na waterhole, ale dočkal jsem se jen pár kudu.

Ráno nám docela trvalo se vypravit na cestu. Hned pár km od Okaukuejo jsme dojeli auta sledující lva nad kořistí. Byl to samec s plavou hřívou. Udělali jsme pár fotek, ale lev se nehýbal a odpočíval nad uloveným oryxem. Je to docela k pousmání, člověk sjezdí všechny možné vedlejší cesty a nakonec najde lva u hlavní silnice!

 

Šakal obcházel opatrně kolem a čekal, zda na něj něco zbyde.

Objeli jsme místa, kde jsme včera uspěli. Dnes jsme nikde nemohli narazit na slony. Všude jen springboci, žirafy, zebry, buvolci káma a pštrosi. Ještě před pár dny by mě to naprosto uchvátilo – tady je vidět, jak Etosha člověka rozmazlí.

Největším hitem dopoledne byly zebry. narazili jsme na krásnou skupinku u waterhole a o chvíli později nám přešlo stádo přes cestu.

Zastavili jsme opět v Halali, abychom si koupili něco k obědu. V obchodu nic použitelného neměli, tak nám nezbylo než si v restauraci koupit takeaway sendviče. Což nám zabralo hodinu čekání – nevím, co tam kuchař nacvičoval tak dlouho.
Honzu nenapadlo nic lepšího než položit polystyrenové balíčky s jídlem do kufru na můj batoh. Na příští zastávce jsem zjistil, že se mi batoh oblemcal majonézou ze salátu coleslaw, což mě značně rozladilo.

Sendviče jsme si snědli na vyhlídce Etosha Lookout. Je to ohrazené místo hluboko v solné pánvi. Kolem nás byla jen vysrážená sůl a prach. Hodně zajímavé místo.

Druhý večer v Okaukuejo

Po návratu do campu Okaukuejo jsme u waterhole zastihli odpočívajícího lva. V bezpečné vzdálenosti kolem něj obcházely žirafy a o kus dál se pásl slon. Dokonalá Afrika, škoda že nebylo lepší světlo.

Před večeří se k waterhole dostavila matka černého nosorožce se dvěma odrostlými mláďaty. Po chvíli dorazil slon a chvilku se s nosorožci škádlil.

Teď po večeři u waterhole stojí dva sloni a nosorožci se pasou opodál. Tady by člověk vydržel celý život.

Krmení šelem

Druhý den po snídani v N/a’an ku sê jsme absolvovali krmení šelem.

 Průvodce nás provezl po ohradách, kde se starají o šelmy - sirotky. Funguje to jako záchranná stanice. Šelmy chované v zajetí se v Namibii nesmí vypouštět do přírody ani množit, takže je tu sterilizují.
Viděli jsme ohradu plnou paviánů čakma.

Pak jsme šli na karakaly. Viděli jsme čtyři kusy.

 Jedna samička s GPS obojkem je ochočená, mohli jsme si ji pohladit. Chodívá s návštěvníky na vycházky.

U lvů to bylo docela dobrodružné. Samec jménem Meatball s obrovskou černou hřívou byl vyloženě agresivní, řval na nás a snažil se nás přes plot zastrašit. Ještě že tam ten plot byl.

Když lvi dostali kus koňského masa, uklidnili se, popadli maso a odnesli si ho o kus dál do stínu.

 Levhartí samec se choval velice majestátně, klidně si počkal na maso a nechal se fotit.

Tři gepardi se po mase moc nehrnuli, ve výběhu se válely zbytky masa a kostí z předchozího krmení.

 I gepardi chodívají na procházku s turisty.

 Na závěr jsme viděli pěknou smečku psů hyenovitých - African painted dog. Tito psi nejsou sterilizovaní, připravuje se jejich vypuštění do volné přírody na severu Namibie. 

Psi byli velice akční, pobíhali sem tam po výběhu, o koňské maso se docela servali.

Jsem moc rád, že jsem je mohl vidět. Náš guide říkal, že nikde jinde v Namibii psi hyenovití k vidění nejsou.

Lví smečka v kráteru Ngorongoro, 4.3.2013

Po obědě jsme se ještě krátce projeli po kráteru. Po mostě jsme přejeli říčku Munge. Všimli jsme si pár aut o kus dál, tuším že blízko bývalé lokality německé farmy z konce 19. století. Když jsme přijeli blíž, uviděil jsme lví smečku právě po hostině nad uloveným buvolem. Buvolovi byla vidět obnažená žebra a stržená tvář. Tipl bych, že lov mohl proběhnout za úsvitum protože maso už bylo oschlé.

Lví smečka vypadala impozantně. Byli tu dva samci s černou hřívou, asi pět nebo šest lvic a dva mladí samci už s vyvinutou hřivou. Tuším, že je otcové brzy vyženou ze smečky.

Jeden z dospělých samců dřímal vedle kořisti, ale nekompromisně odehnal každého, kdo by se chtěl přiblížit.

To bylo završení naší návštěvy kráteru Ngorongoro. Opět jsme měli veliké štěstí. Viděli jsme lov hyeny, zkompletovali si Velkou Šestku spatřením nosorožců a ještě jsme viděli nádherné lvy. Jen škoda, že jsme nemohli blíž ke slonům. Rád bych byl věděl, zda mezinimi je i legendární The Boss, neuvěřitelně mohutný slon s gigantickými kly, kterého tu prodávají na pohlednicích.
Cestu z kráteru jsem prospal. Zastavili jsme se v Ngorongoro Sopa Lodge, abychom se poptali, zda nemají to antibiotikum. Doktorka v Serengeti Sopa mi dala dvě platíčka, na dobrání potřebuji tři.

Lvi na salámovém stromě, 3.3.2013

Od Lake Magadi jsme pokračovali k Moru Kopjes. Viděli jsme tam na stromě levharta s ulovenou antilopou.
Kopjes jsou žulové pahorky a seskupení balvanů vystupující nad travnatou savanu. Díky bizarně zvětralým tvarům a zajímavé vegetaci tvoří Moru Kopjes celek s estetikou japonských zahrad. Jinak tam nebyl k vidění ani daman. Damani tam určitě žijí, ale v tuhle denní dobu byli zalezlí někde  ve stínu.

Podle mapy tam má být rhino area - oblast výskytu nosorožců, my jsme ale z nosorožce neviděi ani ocas. Snad se víc zadaří zítra v kráteru Ngorongoro.

Od Moru Kopjes jsme sjeli k potoku vroubenému horečkovými akáciemi. Podle mých map je tu potok jen v období dešťů, v období sucha vysychá.
Tady jsme narazili na druhou největší atrakci dnešního dne. lví strom. Byl to obrovský salámovník (sausage tree), na kterém odpočívala rozložená lví smečka.

 Byly tam tuším čtyři dospělé lvice a pět nebo šest odrostlých mláďat.

Lvi napřed jen pochrupovali, pak se dvě lvice začaly poš´tuchovat o místo, jedna z nich se zvedla a odešla na druhý konec stromu.

Přišlo mi, že se lvice na stromě nedrží drápy, nebyla si moc jistá. Vůbec se to nedá srovnávat s levhartem!

Velká migrace na Lake Magadi podruhé, 3.3.2013

Opustili jsme novorozené mládě a odjeli k Lake Magadi. Našli jsme tu skupinu aut pozorujících lvici s čerstvou ulovenou kořistí - mladou zebrou. Poprvé v životě jsem viděl predátora s kořistí.

Hodně mě překvapilo,že na těch deset patnáct metrů jsem jasně cítil pach syrového masa, podobný jako když táta bourá ulovené prase.
Lvice si žraní hodně uživala, olizovala maso, otáčela si zebru a trhala maso silnými řezáky.

Projeli jsme mostek přes řeku Mbalageti a znovu jsme obdivovali neuvěřitelnou masu zvěře, chaos u napajedla a skupinky zvířat pasoucích se ve zvířeném prachu.

Kdysi jsem viděl jakýsi dokument o pakoních a Velké migraci. lake Magadi tam bylo vylíčeno jako zkouška srovnatelná div ne s přechodem Mary. Autor zdůraznil, že jezero je sodné a může pakoňům rozleptat kopýtka.
Tak opravdu nevím: jezero bylo plné plameňáků, pily v něm impaly i zebry a velké stádo jezero v klidu obcházelo z obou stran. Autor toho filmu možná trošku přifoukl realitu, aby dostal dramatickou story.

Chladím si nohy a mám hlad. To je dobré znamení, že prášek na průjem začíná zabírat. Jen aby mi neotekla ta noha. Koneckonců tuším, že některé z těch nejhnusnějších kousanců mám už z Tarangire anebo z přejezdu k Lake Ndutu.
S Davidem a Marcelkou jsme se shodli, že Lake Ndutu může i za náš průjem, protože tam používají nějakou alkalickou vodu na mytí lidí i ovoce. Tak příště si na to dát pozor!

Majda vedle mě čte Lehká fantastično od Terryho Pratchetta a nahlas se směje nejlepším kouskům. To jsem moc rád!