Den 5: GPS

Z Iringy do Mikumi

Ceta do Mikumi byla výborná. Za Iringou jsme sjeli do kaňonu v horách Iringa Mountains. Zelený tropický prales pokrýval strmé kopce kolem. Na dně  kaňonu se přes vymleté kameny prodíral potok.

Silnice byla přerušovaná bumpery nutícími řidiče zpomalit. Některé kamiony měly probléy se vyhrabat do kopce. Na pár místech byla proražená svodidla. Říkají tomu Tanzania Highway, ale dálnice v evropském smyslu to opravdu není.

Dole v údolí byla zemědělská krajina. Banány, kukuříce, maniok a spousty cibule. Díky horám kolem je tu dost vody.
A baobaby. Spousty baobabů. V městečku Darajani jsme po mostě přejeli řeku Great Ruaha. (Podle Google Maps se to tam jmenuje Mbuyuni a ne Darajani). Kouili jsme si u cesty trs banánů, byly moc dobré.

Za Darajani-Mbuyuni rostou baobaby úplně všude. Baobabový les. Říká se tady tomu Baobab valley. A hory - jako v italských Dolomítech. V Evropě by se takové místo turisticky využívalo. Tady to nikoho nevzrušuje.

Jeli jsme dnem údolí půl odpoledne. Odbočili jsme od Ruahy a začali stoupat podél potoka. Skončily baobaby, suchý les přešel v bujnou tropickou džungli. Tu a tam mýtina s chatou a banánovníkovým políčkem. Škrábali jsme se vzhůru - kolem nás už nebyly Iringa Mountains, ale Udzungwa Mountains. A pak se začala objevovat pole se slunečnicemi. Přejeli jsme hřeben - a byli jsme v Mikumi.

Trochu jsme kufrovali při hledání Mikumi Adventure Campu. Našli jsme úplně opuštěnou Mikumi Adventure Lodge, vybydlenou už nějaký čas. Silnice tu prochází hned vedle parku, po asfaltu se procházely tlupy paviánů a stádo impal. Pobavila mě cedule Zákaz focení zvířat bez permitu. Na cedule tu jsou mistři, po cestě jsme míjeli ceduli Zde je zakázáno všecho z důvodu bezpečnosti.
Michael se musel jet zeptat, kde najde naši lodge.

Nakonec je ubytování příjemné, velké bungalovy, uprostřed posezení s barem a ohniště, kde nám večer udělali oheň.

Manažer se jmenuje Lazaro Shangalima a je z vesnice Mpalapande u Ruahy, kde jsme včera viděli divoké psy. Vede to dobře, je to mnohem lepší než Ruaha Bandas.

Říkal, že postavit lodge je levné - 5000$ za pozemek, 10 000$ za postavení restaurace a 35 000$ za bungalovy. Bratru něco přes 1 mil CZK. To se dá. Asi si k stáru koupím lodge.

Pozn. Poslední fotka je vypůjčená z Lazarova facebooku,

Batoh se našel!

Ta úplně nejlepší věc ,která na mě čekala v Mikumi, byl můj ztracený batoh. Konečně si můžu vyčistit zuby vlastním kartáčkem a vyspat se v pyžamu!

Loučení s Ruahou

Dnes ráno jsme se rozloučili s Ruaha Bandas. Po snídani jsme zajeli na základnu spravit ruplé stupátko u Michaelova auta. Dali jsme řeč s mladou výzkumnicí z Kanady, která tu v NP Ruaha zkoumá supy. Bydlí také v Ruaha Bandas. Znala i toho levharta, kterého jsme viděli první den. Je tu sama s terénním autem. Tomu říkám žívot! Říkala, že supů hrozně ubývá, protože je farmáři tráví. Tedy ty otrávené návnady jsou určené lvům. Udělal jsem ze sebe totální trubku, když jsem říkal, že jsme viděli fajn ptáky, hlavně mandelíky dlouhoocasé. Kterých je všude plno.

Cestou z NP Ruaha jsme fotili slony u řeky a další sloní rodinu pod akácií se stádečkem impal. Už za branou parku jsme viděli hyenu, ale zmizela v buši, než jsme vyndali foťáky. 

U bahnitého jezírka jsem chtěl fotit čápa sedlatého, kterých je NP Ruaha plno, a v tom přiběhla skupinka psů hyenovitých. Lehli si na břicho k vodě a pili. Igor s Michaelem vylezli z auta. Přitom Michael praštil dveřmi a psy splašil, takže utekli. Peter byl dosrt nahněvaný. Já jsem je natočil a snad i pár fotek vyjde. To byla velká klika, že jsme je viděli.

Cestou do Iringy si nás stopl policajt a jel s námi pár kilometrů. Iringa má kouzelné okolí, nádherné kopce a skály. Michael říkal, že se hodně rozrůstá.

Jedeme zemědělskou krajinou po silnici směrem na Dar es Salaam. V některých vsích mají domy u silnice namalované písmeno X. Jsou to nelegální domy označené ke zbourání, protože se silnice bude časem rozšiřovat. Místní mohou vládě zaplatit jejich dům se tak legalizuje - napíšou na něj číslo.

Poobědvali jsme na pastvině pod stromem. Špagety s tuhým hovězím. Jídlo z Ruaha Cottages mi věru chybět nebude. Ale jinak se mi Ruaha hrozně líbila. Je tu víc slonů, než v Tarangire. A krajina je ještě malebnější - kopce s baobaby jsou prostě kouzelné. A není tu moc turistů.