Baligi Tracks a Delta Point

Od křižovatky na břehu Albertova Nilu, kde jsme včera potkali velké buvolí stádo, jsme pokračovali podél řehu směrem k deltě. Podle mapy se to místo jmenuje Baligi Tracks.

Tohle místo je prostě neskutečné. Cesta vede blízko vody. Nilský břeh tu je hodně pozvolný, řeka tvoří mokřiy porostlé svěže zelenými rostlinami. Na těch se pasou vodušky kob ve velikých stádech. Vedle nich na mělčině loví ibisové, čápi simbilové, zejozobi a jeřábi královští.

Hustota zvěře a ptactav je neuvěřitelná: nikdy jsem nic podobného neviděl. Mezi tím se pasou buvoli s bílými volavkami na hřbetě - prostě pastva pro oči.

Na Nilu lovili rybáři sítěmi kousek od odpočívajících hrochů. Vystoupili jsme z auta. Ronald nám rozdělil šťavnatý ananas - a bylo nám skvěle.

Zajeli jsme až k Delta Point - křižovatce u papyrových polí, za kterými už je Albertovo jezero. Mezi břehem a papyrem teklo nejsevernější rameno delty Viktoriina Nilu. Na břehu se pásli velcí samci vodušky Defassa. Chtěl jsem po Ronaldovi, aby k nim přijel blíž, ale nechtěl - bál se bahna.

Večerní vedro u Nilu

Pomalu se naplňovalo odpoledne a slunce se sklánělo za escarpment na druhém břehu Nilu. Všechna zvěř táhla od vody. K ostatním druhům se přidaly ztepilé vodušky defassa. Mají na zadku bílé zrcátko.

 

Viděli jsme jediného slona na rozumnou vzdálenos a několik dalších zdálky. Antilopky oribi nám místy už ani neuskakovaly zpod kol. Viděli jsme kupodivu pár zvířecích koster, kolem nich ani sup, jen jeden marabu. Asi tu hyeny mají dost jiné kořisti.

Do lodge Fort Murchison jsme přijeli po sedmé večer. V NP je vážně spousta zvěře.

Jediným problémem je vedro. Přes den bylo určitě přes 45°C. I teď je lepivé vedro. Pijeme jako duhy. Není to nic moc.

Safari v severní částí NP Murchison Falls

Během tříhodinového odpoledního safari jsme viděli neskutečné množství zvěře.

První zvíře vůbec byl buvolec Jacksonův. Krásné elegantní zvíře.

Spousta antilopek trávních Oribi. Neskutečně vodušek kob. Jsou podle Ronalda národním zvířetem Ugandy. A také jsou moc pěkné, díky bílé barvě a tmavému pálení na nohou jsou snad ještě hezčí než impaly. Jsou také mohutnější - samci jsou mohutnější než mufloni a vyšší než srnci.

 Vlha modroprsá (Blue-breasted bee eater)

 Jeli jsme po hřebeni směrem k Albertovu jezeru.

Viděli jsme pár skupinek žiraf Rothschildových. Obrovská buvolí stáda. Jako to, které jsem viděl před lety v Tarangire Wildlife Lodge. Tady bylo podobných stád snad deset.

Slony jsme viděli jen zdálky a sporadicky.Nahoře na pláni se procházela spousta čápů simbilů.
Nejlepší část parku nás čekala, když jsme projeli hřeben a uviděli Albertův Nil. Cesta zpátky vedla paralelně s jeho tokem. Nil je tu neskutečný. Gigantická řeka široká několik kilometrů, která unáší ostrůvky vodních rostlin.

A zvěře přibývalo. Na břehu Nilu jsme vjěli do stáda buvolů, které se zvolna loudalo od vody. Matky s mladými i staří samci vozili na hřbetě bílé volavky, pestré klubáky - oxenpeckery a africké straky ostroocasé - piapiac.