Tím naše cesta skoro skončila. Už nás nečeká žádný game drive, žádné safari. Jen přesu do Dar Es Salaamu. Mám obavu, jak to sbalím.
Po večeři sedíme u ohně. Peter si hraje s fotkami oblohy a mě dobíhá timelapse na GoPro kameře. Před chvíli jsme točili a fotili na stromě komby - Bushbaby. Afrika je super. Bude se mi stýskat, jako vždycky. Jdu balit.
Zobrazují se příspěvky se štítkemTanzanie 2019 Den 10. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemTanzanie 2019 Den 10. Zobrazit všechny příspěvky
sobota 29. června 2019
Ptáci kolem Rufiji
Vlha běločelá, White-fronted Bee-eater
Pravděpodobně zoborožec korunkatý - Crowned hornbill
Fotka nestojí za nic, jen dokumentační. Takhle jsem ho vyfotil před lety v NP Lake Manyara.
Tohle je možná kvakoš africký - White-backed night heron, ale kdo ví. Soudím podle bílého peří mezi křídly. Nemám lepší fotku a nemám fotky hlavy. Tanzaniabirds.net ho ani neuvádí.
Zoboun africký - African skimmer
Ledňáček modropláštíkový - Malachite kingfisher
Ledňáček jižní africký - Pied kingfisher
Ledňáček kápový - Brown hooded kingfisher
Tenhle mi dal zabrat. Je to jako detektivka. Podobný je ledňáček šedohlavý - ale ten má výrazně hnědý hnědý spodek těla. Tuším, že průvodce Salúm taky tvrdil, že je to ledňáček šedohlavý. Ale vsadil bych se, že není.
Ledňáček mangrovový zase nemá černá záda a horná stranu křídel, jen úzké černé proužky na křídlech.
Ledňáček senegalský - Woodland kingfisher taky nemá černá křídla a záda.
Konipas africký, African pied wagtail
Rybařík velký - Giant Kingfisher
Fotky jsou jen dokumentační, vlastně jsou to framy z kamery.
Na veliké řece Rufiji
Oběd jsme měli v 15:00 v lodgi. Pak jsme jeli s Igorem na boat safari na Rufiji. Peterovi není dobře, bolí ho v krku a v lodgi si spokojeně fotil celý den.
Jeli jsme pramicí s přívěsným motorem.
Měli jsme kapitána jménem Abdullah a průvodce se jmenoval Salúm. Jeho jméno jsem si nezapamtovla, naštěstí jsem si ho natočil do kamery.
Jeli jsme proti proudu Rufiji. Každý rok při období dešťů se tu řeka rozvodní, ukrajuje břehy, meandruhe a tvoří nová ramena a ostrovy. Mění koryto místy i o stovky metrů - dnes jsme se plavili na místě, kde je podle mapy souš.
V místech zúžení Rufiji slušně teče a tvoří si peřeje, takže jsme se proti proudu museli probíjet. Jelo nás asi pět lodí.
Cestou jsme pozorovali krokodýly, hrochy, varany nilské a hlavně ptáky.
Nadchla mě kolonie vlh běločelých.
Viděli jsme čtyři druhy ledňáčků včetně ledňáčka Giant Kingfisher, který je skutečně veliký a nádherný. Bohužel jsme ho viděli po setmění a mám ho jen na kameře. Takže fotka jen dokumentační.
Průvodce Salúm ze mě měl radost, že poznám některé ptáky po vzhledu i po hlase. Viděli jsme čejky hnědé, kladivouše, zobouny africké.
Před šestou hodinou jsme zakotvili na písčitém ostrově vprostřed toku Rufiji.
V řece funěli a řvali hroši, kolem vodní ptáci, na ostrůvku velcí krokodýli nilští.
Do toho zapadalo slunce a odráželo se na hladině Rufiji.
Prostě paráda.
Jeli jsme pramicí s přívěsným motorem.
Měli jsme kapitána jménem Abdullah a průvodce se jmenoval Salúm. Jeho jméno jsem si nezapamtovla, naštěstí jsem si ho natočil do kamery.
Jeli jsme proti proudu Rufiji. Každý rok při období dešťů se tu řeka rozvodní, ukrajuje břehy, meandruhe a tvoří nová ramena a ostrovy. Mění koryto místy i o stovky metrů - dnes jsme se plavili na místě, kde je podle mapy souš.
V místech zúžení Rufiji slušně teče a tvoří si peřeje, takže jsme se proti proudu museli probíjet. Jelo nás asi pět lodí.
Cestou jsme pozorovali krokodýly, hrochy, varany nilské a hlavně ptáky.
Nadchla mě kolonie vlh běločelých.
Viděli jsme čtyři druhy ledňáčků včetně ledňáčka Giant Kingfisher, který je skutečně veliký a nádherný. Bohužel jsme ho viděli po setmění a mám ho jen na kameře. Takže fotka jen dokumentační.
Průvodce Salúm ze mě měl radost, že poznám některé ptáky po vzhledu i po hlase. Viděli jsme čejky hnědé, kladivouše, zobouny africké.
Před šestou hodinou jsme zakotvili na písčitém ostrově vprostřed toku Rufiji.
V řece funěli a řvali hroši, kolem vodní ptáci, na ostrůvku velcí krokodýli nilští.
Do toho zapadalo slunce a odráželo se na hladině Rufiji.
Prostě paráda.
Poslední game drive v Selous Game Reseve
Vrátili jsme se do Mapumziko lodge na snídani. Pak jsme s Igorem a Michaelem vyjeli na game drive.
Pohybovali jsme se ve východní části v oblasti Impala Lodge po cestách, kde jsme ještě nebyli. Bylo to stejně super jako včera.
Vypíchl bych asi tři žirafy - těch je tu opravdu spousta.
Na jednom místě u jezera jsme narazili na osmnáctihlavé stádo!
Michael nás vzal k baobabu kousek od letiště Siwandu. Baobab měl v sobě dutinu, která byla přístupná malou dírou při zemi. Procpali jsme se dovnitř všichni tři.
Baobab v dutině není ztrouchnivělý, má dutinu porostlou hrbolatou kůrou připomínající kůži krokodýla nebo pravěkých tvorů.
U malého jezírka jsme zastihli buvola a žirfay.
Chtěli jsme se vrátit málo používanou cestou od Impala Lodge, ale párkrát jsme zapadli v mokrém písku. Cesta vedla těsně vedle jezera. Bez náhonu na všechny čtyři, jen s pohonem předních kol to prostě nešlo. Tak jsme se otočili a vrátili se hlavní cestou.
Pohybovali jsme se ve východní části v oblasti Impala Lodge po cestách, kde jsme ještě nebyli. Bylo to stejně super jako včera.
Vypíchl bych asi tři žirafy - těch je tu opravdu spousta.
Na jednom místě u jezera jsme narazili na osmnáctihlavé stádo!
Michael nás vzal k baobabu kousek od letiště Siwandu. Baobab měl v sobě dutinu, která byla přístupná malou dírou při zemi. Procpali jsme se dovnitř všichni tři.
Baobab v dutině není ztrouchnivělý, má dutinu porostlou hrbolatou kůrou připomínající kůži krokodýla nebo pravěkých tvorů.
U malého jezírka jsme zastihli buvola a žirfay.
Chtěli jsme se vrátit málo používanou cestou od Impala Lodge, ale párkrát jsme zapadli v mokrém písku. Cesta vedla těsně vedle jezera. Bez náhonu na všechny čtyři, jen s pohonem předních kol to prostě nešlo. Tak jsme se otočili a vrátili se hlavní cestou.
Didiho historky
Didi a pachové stopy
U jednoho ze stromů nám Didi ukázal stopy od lícních pachových žláz slona. Prý tam slon může chodit celý život a značí si - ne zrovna teritorium, ale pachovou stopu. Podobně to prý dělali i lidé - otírali si o stromy podpaždí, aby tak zanechali svoji stopu. Prý stopa vydržela desítky let. No nevím - snad.
Didi a výběr partnera
Didi nám říkal, že když si lidé z jeho kmene vybírají partnera, tak ženy musí prověřit, jestli jsou kompatibilní z hlediska velikosti přirození - jestli je chlap bambus, nebo baobab. Podobně u ženských, už nevím, jak tomu říkal.
U jednoho ze stromů nám Didi ukázal stopy od lícních pachových žláz slona. Prý tam slon může chodit celý život a značí si - ne zrovna teritorium, ale pachovou stopu. Podobně to prý dělali i lidé - otírali si o stromy podpaždí, aby tak zanechali svoji stopu. Prý stopa vydržela desítky let. No nevím - snad.
Didi a výběr partnera
Didi nám říkal, že když si lidé z jeho kmene vybírají partnera, tak ženy musí prověřit, jestli jsou kompatibilní z hlediska velikosti přirození - jestli je chlap bambus, nebo baobab. Podobně u ženských, už nevím, jak tomu říkal.
Stopujeme slona
Šli jsme pralesem mezi cestami. Místy jsme slyšeli nebo i zahlédli opice - paviány a kočkodany diadémové - blue monkey. Zahlédl jsem pěkného lesoně, snad jesm ho zachytil i na videu.
Krokodýli strom.
Didi byl neustále ve střehu.
Jeho společník, ranger s těžkou puškou, kterému Didi říkal commander, se držel vzadu. Byl docela komické, když polonahý Didi vytáhl zpoza pasu mobil a začal telefonovat.
V jednu chvíli jsme na lesní cestě zaslechli slona. V hustém houští praskaly větve a bylo slyšet i zatroubení. Bohužel se v tu chvíli objevilo na cestě auto od lodge, zastavili u slona a zkoušeli ho túrováním motoru vyprovokovat, aby se ukázal.
Didi nás nepustil blíž, slona jsme obešli širokým obloukem.
Největším zážitkem pro mě bylo spatření bércouna - obřího rejska Elephant Shrew, kterého jsem viděl včera v lodgi. V lese se pohyboval asi půlmetrovými skoky. Úžasné zvíře - rejsčí čumák, tělo červenohnědé jako aguti, ocas jako krysa.
Didi nám ukázal strom, z něhož se získávají léky. Klekl si ke stromu, předními zuby ohryzal - ostrouhal kůru až na lýko, pak si se stromem povídal a dýchal n aněj - prý aby se léčivé látkydostaly z kořenů do místa, které ohlodal. pak si zuby nastrouhal lýko a dřevo na piliny, které snědl. Při té příležitosti jsem si všiml, jak má světle růžovou ústní dutinu a jazyk. Přijde mi, že my běloši máme ústa tmavší.
Didi vyprávěl, že byl dříve pytlákem - lovl slony na kly a buvoly na maso. Pak šel do školy, udělal si dva stupně, naučil se anglicky a pak ještě dva roky college v Daru. Teď se živí jako guide na volné noze, k tomu učí guidy, přednáší o ochraně přírody a občas běhá maratony. Bosky.
Ptal jsem sem se na to pytláctví. Před pěti lety prý vláda nařídila zabavení všech pušek od lidí pod trestem smrti. Tím víceméně skončilo pytláctví.
Didi říkal, že jeho kmen žil kdysi na jih od Rufiji. Když Němci založili rezervaci, museli se přestěhovat na sever od řeky. Přechod řeky označují slovem loka, protože přitom všichni moc plakali. Nyní se vesnici říká Mloka.
Na Internetu jsem našel Didiho příjmení - Didi Kambangwa. Tady je o něm článek. Jedna fotka je tady. Tady je další. A tady je ještě jedna fotka. Na Facebooku je připomínka jeho maratonu.
Když jsme se přibližovali k autu, začal Didi prozpěvovat, přidal se Commander i Michael. Mělo to skvělou atmosféru, jako když se lovci vrací z lovu.
Didi měl svoje walking safari určitě najeté. Navíc je skvělý herec a vypravěč. Byla to jistě částečně show. Ale jen částečně. Z druhé části to byl lov v buši. Commander s sebou netahal těžkou pušku na slony jen tak zbůhdarma. Už jen vidět Didiho, jak čte stopy, jak se pohybuje v lese a jak zkoumá okolí, to samo o sobě byl úžasný zážitek, na který do smrti nezapomenu.
Krokodýli strom.
Didi byl neustále ve střehu.
Jeho společník, ranger s těžkou puškou, kterému Didi říkal commander, se držel vzadu. Byl docela komické, když polonahý Didi vytáhl zpoza pasu mobil a začal telefonovat.
V jednu chvíli jsme na lesní cestě zaslechli slona. V hustém houští praskaly větve a bylo slyšet i zatroubení. Bohužel se v tu chvíli objevilo na cestě auto od lodge, zastavili u slona a zkoušeli ho túrováním motoru vyprovokovat, aby se ukázal.
Didi nás nepustil blíž, slona jsme obešli širokým obloukem.
Největším zážitkem pro mě bylo spatření bércouna - obřího rejska Elephant Shrew, kterého jsem viděl včera v lodgi. V lese se pohyboval asi půlmetrovými skoky. Úžasné zvíře - rejsčí čumák, tělo červenohnědé jako aguti, ocas jako krysa.
Didi nám ukázal strom, z něhož se získávají léky. Klekl si ke stromu, předními zuby ohryzal - ostrouhal kůru až na lýko, pak si se stromem povídal a dýchal n aněj - prý aby se léčivé látkydostaly z kořenů do místa, které ohlodal. pak si zuby nastrouhal lýko a dřevo na piliny, které snědl. Při té příležitosti jsem si všiml, jak má světle růžovou ústní dutinu a jazyk. Přijde mi, že my běloši máme ústa tmavší.
Didi vyprávěl, že byl dříve pytlákem - lovl slony na kly a buvoly na maso. Pak šel do školy, udělal si dva stupně, naučil se anglicky a pak ještě dva roky college v Daru. Teď se živí jako guide na volné noze, k tomu učí guidy, přednáší o ochraně přírody a občas běhá maratony. Bosky.
Ptal jsem sem se na to pytláctví. Před pěti lety prý vláda nařídila zabavení všech pušek od lidí pod trestem smrti. Tím víceméně skončilo pytláctví.
Didi říkal, že jeho kmen žil kdysi na jih od Rufiji. Když Němci založili rezervaci, museli se přestěhovat na sever od řeky. Přechod řeky označují slovem loka, protože přitom všichni moc plakali. Nyní se vesnici říká Mloka.
Na Internetu jsem našel Didiho příjmení - Didi Kambangwa. Tady je o něm článek. Jedna fotka je tady. Tady je další. A tady je ještě jedna fotka. Na Facebooku je připomínka jeho maratonu.
Když jsme se přibližovali k autu, začal Didi prozpěvovat, přidal se Commander i Michael. Mělo to skvělou atmosféru, jako když se lovci vrací z lovu.
Didi měl svoje walking safari určitě najeté. Navíc je skvělý herec a vypravěč. Byla to jistě částečně show. Ale jen částečně. Z druhé části to byl lov v buši. Commander s sebou netahal těžkou pušku na slony jen tak zbůhdarma. Už jen vidět Didiho, jak čte stopy, jak se pohybuje v lese a jak zkoumá okolí, to samo o sobě byl úžasný zážitek, na který do smrti nezapomenu.
Pěší safari s Didim
Ráno jsme vstali v 5:45. Ještě že jsem se vzbudil sám, protože jsem omylem měl budík nastavený na všední dny mimo víkendu - a dnes je sobota.
Kopli jsme s Igorem do sebe čaj ještě za tmy - a začali čekat. Michael nikde. Čekali jsme do 6:30 a pak jsem zavolal jeho manažerce Leině. Leina začala vyskakovat, že v itineráři dnes nemáme walking safari a že ona to musí vědět, protože ten itinerář sestavila a je Michaelova managerka. Naštěstí Michael dorazil asi v 6:40, protože zaspal.
Jeli jsme autem jen kousek - a vtom Michael zastavil. Na lesní cestě stál bushman, měl na sobě bederní roušku, na prsou a na zádech destičku snad z lýka, na ní kousky kůry, za destičkou zastrkaná pírka. V ruce asagaj, na prsou zavěšené dvě medaile z maratonu. Pravil, že se jmenuje Didi.
Vyrazili jsme do buše. Didi se pohyboval s lehce pokrčenými koleny, asagaj ve zvednuté pravici.
Dorazili jsme k termitišti. Didi si klekl a pomodlil se, pak vylezl na termitiště a asagajem ho rozbil. vybral z něj dva termitiy. Jednoho slupl, druhého mi nabídl. Strčil jsem termita do pusy - a okamžitě mě kousl pod horní ret. Rozkousal jsem ho, byl křupavý a kyselý. Didi říkal, že se modlil proto, kdyby v termitišti byla mamba nebo kobra, aby ho nekousla.
Pak jsme na cestě našli čerstvý sloní trus. Didi do něj strčil prst, aby změřil teplotu - byl starý 45 minut.
Pak trus rozebral - a prst olízl. Řekl, že to je výborné antibiotikum a zdroj vitamínů. Pak vzal trus do ruky a vymačkal si ho do pusy - prý se to používá jako zdroj vody, když je o ní nouze.
Vysvětlil, jak s epozná trus samce od samice - samec močí daleko od hromady trusu, zatímco samice na hromadu nebo těsně před.
Didi se s trusem opravdu nemazal. Tvrdil, že když dítě málo pije mléko, tak matka rozmíchá sloní trus s medem v evodě a donutí to dítě polknout. Do týdne prý dítě poroste jako z vody.
Kopli jsme s Igorem do sebe čaj ještě za tmy - a začali čekat. Michael nikde. Čekali jsme do 6:30 a pak jsem zavolal jeho manažerce Leině. Leina začala vyskakovat, že v itineráři dnes nemáme walking safari a že ona to musí vědět, protože ten itinerář sestavila a je Michaelova managerka. Naštěstí Michael dorazil asi v 6:40, protože zaspal.
Jeli jsme autem jen kousek - a vtom Michael zastavil. Na lesní cestě stál bushman, měl na sobě bederní roušku, na prsou a na zádech destičku snad z lýka, na ní kousky kůry, za destičkou zastrkaná pírka. V ruce asagaj, na prsou zavěšené dvě medaile z maratonu. Pravil, že se jmenuje Didi.
Vyrazili jsme do buše. Didi se pohyboval s lehce pokrčenými koleny, asagaj ve zvednuté pravici.
Dorazili jsme k termitišti. Didi si klekl a pomodlil se, pak vylezl na termitiště a asagajem ho rozbil. vybral z něj dva termitiy. Jednoho slupl, druhého mi nabídl. Strčil jsem termita do pusy - a okamžitě mě kousl pod horní ret. Rozkousal jsem ho, byl křupavý a kyselý. Didi říkal, že se modlil proto, kdyby v termitišti byla mamba nebo kobra, aby ho nekousla.
Pak jsme na cestě našli čerstvý sloní trus. Didi do něj strčil prst, aby změřil teplotu - byl starý 45 minut.
Pak trus rozebral - a prst olízl. Řekl, že to je výborné antibiotikum a zdroj vitamínů. Pak vzal trus do ruky a vymačkal si ho do pusy - prý se to používá jako zdroj vody, když je o ní nouze.
Vysvětlil, jak s epozná trus samce od samice - samec močí daleko od hromady trusu, zatímco samice na hromadu nebo těsně před.
Didi se s trusem opravdu nemazal. Tvrdil, že když dítě málo pije mléko, tak matka rozmíchá sloní trus s medem v evodě a donutí to dítě polknout. Do týdne prý dítě poroste jako z vody.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)