Dopolední safari kolem Lake Ndutu, 2.3.2012

Ranní safari bylo hodně o šelmách. Jeli jsme se podívat na močál Ndogu, bažinatou oblast na sever od jezera Ndutu. Projeli jsme kolem jezera a vyjeli na planinu, kde se páslo stádo gazel Grantových. Vyfotil jsem mohutného samce, který byl silně promořený klíšťaty.

 Při přejezdu planiny jsme viděli rodinku psů ušatých (anglicky bat-eared fox - nechápu, proč se česky jmenuje pes ušatý, podle mě je to jasná liška). Rodinka se vyhřívala na ranním sluníčku vedel ústí své nory.

Psi si nás vůbec nevšímali, byli jsme od nich na dva metry.

V buši jsme viděli stádečko žiraf, nejbližší na čtyři metry. Vyfotil jsem krásný portrét. Myslím, že by málokdo uvěřil, že to není foceno v zoo.

U potoka vytékajícího z močálu jsme pozorovali párek hus egyptských se třemi housaty.

Ndutu Safari Lodge, 2.3.

Ndutu Safari Lodge stojí v buši na jih od jezera Ndutu. Od jezera je vzdáleno možná třista metrů. Řada bungalovů je vzadu propojena zdí, ale k jezeru je lodge úplně otevřená do buše. Směrem k jezeru je buš na padesát metrů vykácený a vyčištěný, takže je z lodge vidět hladina.

Lodge postupně vznikla na místě bývalého loveckého tábora. Zakladatelem lodge byl profesionální lovec George Dove, archetyp velkého bílého lovce z koloniální éry. Dodnes jsou v restauraci k vidění jeho trofeje, včetně neskutečných buvolích rohů.

V restauraci lodge přebývá rodinka ženetek. Žijí volně, navečer se se stěhují do restaurace a polehávají na trámech. Ráno jsme je tam neviděli.

 Ženetky vzhledem trošku připomínají kočky, ale jsou to cibetkovité šelmy.

 Ubytování v Ndutu Safari Lodge je luxusní, konec konců jako veškeré ubytování tady v Tanzanii. Opravdu si nemůžeme stěžovat.

Na rozdíl od Tarangire Wildlife Lodge tady není tolik nočních stráží, takže jsme včera z večeře šli sami. Bylo to jen padesát metrů po cestě lemované lucernami na solární baterie, ale i tak jsem baterkou pečlivě pročesával každý stín.

Ráno u snídaně jsme pozorovail papoušky agapornise Fischerovy (Fischer's lovebird) , kteří se napájeli v ptačím napajedle a hnízdili vblízkém dutém stromě.

Přejezd vysočiny Ngorongoro, 1.3.2013

Dnes ráno jsme se rozloučili s Tarangire. Cestou k bráně jsme ještě udělali malý okruh na srázu nad řekou. Viděil jsme pěkné sloní stádo s velkými samci, stádo buvolů a pár žiraf. Letos je vůbec vidět velká spousta žiraf.

Těsně před branou do Tarangire jsme pozorovali hejno čápů marabu a supů hodujících na mrtvole impaly. Napřed se cpali dva velcí supi královští (lappet-faced vulture) a tlupa menších supů afrických (white-backed vulture) uctivě čekala opodál. Pak supi královští poodlétli a malí se vrhli na mršinu. Kolem se procházelo pár čápů marabu a tu a tam si zobli. Supi afričtí ale měli smůlu, za chvíli se párek supů královských vrátil a malí museli vyklidit pole.

Cestou na Ngorongoro jsme se zastavili ve starém známem shopu se suvenýry ve Mto Wa Mbu. Vsadil bych se, že od roku 2011 tam na těch soškách neutírali prach.
Povedla se mi nepříjemná věc. Zakopl jsem o zvýšený práh do shopu a ukopl si palec. Hodně mě to otrávilo. Musím teď chodit v sandálech s flastrem na palci.
Zastavili jsme u vyhlídky na Lake Manyara  na srázu Velké příkopové propadliny. Okamžitě se na nás sesypali prodavači masajských šmuků ("Real ivory from the national park, papa"). Jeden z prodavačů nám naskočil na auto a nechtěl se pustit, dokud si něco nekoupíme. Nakonec jsme nakoupili hrst šmuků za pět dolarů a Majdě na krk zaručeně pravý lví zub z nějaké hovězí kosti.
Udělali jsme zastávku v souvenir shopu nahoře na srázu Velké příkopové propadliny cestou do Karatu (podle mapy by se to místo mohlo jmenovat Kilima Moja, ale bez záruky - je to kousek od místa, kde jsme v roce 2011 odbočovali z hlavní silnice ke Kirurumu Tented Camp). Ten druhý shop byl výrazně lepší než ten ve Mto Wa Mbu. Nakoupíme tu, až se budeme vracet.
U brány do Ngorongoro jsme potkali sympatickou paní ze Slovenska, která nás vyfotila.

David si tu koupil trojnohou masajskou stoličku z kraví kůže.

Vyjeli jsme nahoru na hřeben kráteru Ngorongoro. Dole pod námi pluly nad planinou cáry mraků.

Na té nejlepší vyhlídce hned u křižovatky se bohužel staví vyhlídová plošina se zábradlím, to lešení ta dost hyzdí výhled.

Udělali jsme povinnou zastávku u Grzimkova pomníku. Na Picnic Site o kus dál jsme se naobědvali.
Náš oběd - tradiční Tarangire lunch box: sendvič se sýrem, sendvič se slaninou, vejce, jablko, banán, tmavý koláč a buráky na africký způsob, solené ve vnitřní hnědé slupce. K tomu mangový džus v krabičce s brčkem.

Svahy Ngorongoro jsou mnohem zelenější, než v roce 2011. Je vidět, že tu občas prší.

 

Zastavili jsme blízko brány do kráteru. Tady už šlo fotit podstatně lépe. Vyfotil jsem si znovu masajskou bomu Seneto v Malanja Depression.