Trable s Turkish Airlines

Let do Istanbulu byl v pohodě, většinu jsem ho prospal. Jídlo při letu bylo dost bídné, kam se Turci hrabou na Emirates. Do Istanbulu jsme dorazili po jedné odpoledne, zhruba v době, kdy jsme měli přistáva ve Vídni.
Trasa z Daru vedla na sever přes somálské Mogadishu, až k pobřeží Arabského poloostrova. Pak otočili kurs severozápadně podél pobřeží (ale stále nad Rudý mořem), na špičku Sinaje do Alexandrie a pak nad pyramidami (Peter je viděl z okna), opět změna kursu na sever směr Istanbul. Zřejmě se chtěli vyhnout přeletu přes Izrael.
V Istanbulu jsme dostali nové letenky na let do Vídně v 17:40. Takže se domů dostanu kdoví kdy v noci. Turci jsou psi pohanští, arogantní, neschopní. Kluk na transfer desku byl arogantní až hrůza.
Šli jsme s Igorem hledat lounge a když jsme obešli všechny tři, co tu jsou, řekli nám, že ta správná tu ještě není. Dali jsme si dobrý oběd a nakoupili sladkosti - koupil jsem domů baklavu a nadívané datle. Bylo to dost drahé, ale co už. Teď na světelné tabuli svítí zpoždění 30 minut. Paráda. Když se dostanu do postele před jednou v noci, můžu mluvit o štěstí. 

V Dubaji

Přelet do Dubaje proběhl bez problémů. Večer v istanbulu jsme si zašli na výborný kebab. Turci kupodivu moc neumí anglicky, a to ani ti pracující na letišti. Jedna prodavačka v kavárně nám odkývala, že má otevřeno celou noc a za 20 minut nám řekla, že už má zavřeno.Tak jsme si tureckou kávu nedali.

Odletěli jsme o půlnoci tureckého času - v 11 českého času. V půl páté ráno jsme byli v Dubaji. Cestu jsem prospal. Ráno jsem viděl tankery plovoucí v Perském zálivu a ropné plošiny chrlící plameny, Letiště v Dubaji není tak monumentální jako to v Istanbulu.Je tu hodně silný opar. V dálce jsem zahlédl Burj al Chalífa.

Koupili jsme si vynikající datle plněné makadamovými ořechy. A konečně kafe. Teď čekáme na autobus, který nás převeze na Terminál 3.

Trčíme v Istanbulu

Uletělo nám letadlo z Istanbulu Už do Vídně přiletělo s 45 min zpožděním. Dalších 45 min jsme nabrali při odletu z Vídně a pak zdlouhavým popojížděním na novém letišti v Istanbulu. Ještě chci zaznamenat, že jsem z letadla viděl Neziderské jezero, Bospor a Černé moře.
v Istanbulu u východu z letadla čekal mladičký Turek z letištní služby a zadržel všechny lidi z letu do Oděsy a Dar es Salaamu. Pak nás vedl snad kilometr letištěm z jedné části do druhé. Když jsme přišli na gate, byla už zavřená. Chlapec zkoušel někam telefonovat, ale bezvýsledně. Z brány vylezl Turek a skoro se nám vysmál. I když letadlo stálo na stojánce, už nás tam nepustili.
Následovalo martyrium na transfer desku, kdy nám nabízeli hotel a odlet zítra ve stejnou dobu - v 19:10.

Nakonec jsme našli s pomocí jedné spolucestující alternativu. Letíme o půlnoci do Dubaje a pak ráno do Dar es Salaamu, kam dorazíme po druhé hodině.

Bohužel jsme prošvihli let z Daru do Ruahy, takže jsme přišli o den dovolené a 220$ za přebookování. Budeme muset vymáhat škodu po Turkish Airlines.
Ještě jsem zvědav, jak se shledáme s našimi batohy.

Ve Vídni

Jsme v letadle ve Vídni. Máme 45 minut zpoždění - zatím. Inu, Turecko. Snad na nás letadlo v Istanbulu počká.
Vstával jsem dnes ve 4:30. V 5 ráno jsem vyrážel do Prahy nabrat Petera, Jeli jsme na Vídeň přes Tábor a Třeboňm abychom se vyhnuli rozestavěné D1. Zapomněl jsem doma brýle, tak jsem si v Třeboni koupil náhradní. Jsem šťastný, že konečně odjíždíme. Chtěl jsem do Zimbabwe v srpnu, jedu do Tanzanie v červnu. Snad to bude stát za tu námahu s organizací a přípravou.
Do tanzanie jedu potřetí. Ale poprvé do národních parků Ruaha, Mikumi, Udzungwa a Selous. Afrika snad nemůže zklamat, tak to snad klapne i tentokrát.