Nákupy ve Mto Wa Mbu

Vyjeli jsme z národního parku Lake Manyara a jeli jsme nakupovat suvenýry do Mto Wa Mbu. Strávili jsme docela dost času výběrem a smlouváním. Vybral jsem nějaká dřevěná zvířátka - prodavač se zapřísahal, že jsou z ebenu. (Po převozu domů jsem zjistil, že jednomu nosorožci se bohužel odštípl kus rohu. Bylo jasně vidět, že je ze světlého dřeva natřeného na černo).
Byl problém mezi tisíci vyřezávanými slony najít ty řemeslně vydařené, bez nějakého kazu. Původní cenu 280 000 tanzanských šilinků jsem usmlouval na 150 000. Což si myslím, že je celkem slušná cena. Směnný kurs je $1=1750 tanzanských šilinků.

Nákup a odjezd z Arushe

Dnes ráno nás po opulentní snídani (klobásky! slaninka!! banány!!!) vyzvedl náš průvodce a řidič Dickson. Má knír, placatou čepici, zelenou košili a opasek s Barackem Obamou na přezce. Nosiči nám odnesli bagáž do auta, neboť je vyloučené, aby bílý muž nosil své zavazadlo sám.
Dickson má Toyotu Landcruiser s odklápěcí střechou. jsou tam sedadla pro 7 osob, takže se tam ve třech pohodlně vejdeme.

 Dickson je moc milý a sympatický člověk. Je z kmene Chaga, který pochází z podhůří Kilimandžára. Nyní žije ve vesnici na východ od Arushe, je ženatý a má dvě děti - kluka a holku.
Zajeli jsme do centra Arushe vyměnit peníze. Je výhodnější mít s sebou tanzanské šilinky než dolary kvůli menším čáskám na spropitné a kvůli směnnému kursu, který je mnohem výhodnější při směně velkých částek než při běžných nákupech.

Hned jak jsme vystoupili z auta, sesypali se na nás prodavači klobouků a všeho možného. Koupil jsem si výborné kreslené mapy severní Tanzanie a jednotlivých rezervací (každá za 15 dolarů).
Pak jsme přejeli k supermarketu, kde jsme nakoupili nějaké pití a jídlo. Na druhé straně silnice byl africký trh. Pestré davy lidí se proplétaly mezi stánky a prodavači ovoce, oblečení a všeho možného.

Pak už jsme uháněli na západ. Hned za Arushou jsou kouzelné vilky a kávovníkové plantáže. Trošku dál už plantáže ustoupily polím a posléze masajským pastvinám. byly to "zelené pahorky africké" jako od Hemingwaye, rozlehlé masajské pláně vroubené pahorky, skalnatými hřebeny a horami.

Procházka po Arushe

Odpoledne jsme se s Honzou šli projít po cestě. Fotili jsme a povídali si s černošskými dětmi, které na nás volaly z domků podlé cesty. Cesta vedla do kopce údolím s potokem, kolem kterého rostly banánovníky. I tady, docela daleko od hlavní silnice, fungují některé domky jako prodejny vším možným a jsou tu pultíky s vyloženou zeleninou.

Jedna žena u cesty smažila rybičky a kobližky z těsta.

Spřátelili jsme se s hovorným černouškem jménem Nixon, který nás odchytil u místa, kam chodí lidé z okolí pro vodu.

Bylo to plné paradoxů: na cestě z udusané hlíny jsme potkávali nazdobené dámy a muže v oblecích, ženy v tradičních šatech i dívky nesoucí sourozence na zádech, nebo vědro vody na hlavě. Nízké špinavé domky se střídaly s prkennými boudami a honosnými vilkami s vysokým plotem a novou toyotou zaparkovanou za branou.

Honza způsobil asi druhé Vánoce prodavači, u kterého si koupil čtyři kila rýže za pět dolarů a nechtěl vrátit nazpět drobné. Tu rýži prodavač odměřil z velkého pytle ve svém krámku za pletivem: byla to výtečná estráda, kterou si užil jak prodavač a u něj stojící černoška, tak já s Honzou.

Večer jsme se potkali s delegátkou Nicole, která s námi prošla plán naší cesty. Vypadá to hodně dobře! Moc se těším na zítřek.

Z Nairobi na hranice

Při výjezdu z Nairobi jsme míjeli hodně lidí pohybujících se kolem silnice a po středovém pruhu. Mísili se tu mladí muži v oblecích, ženy v tradičních oděvech s dětmi na zádech, lidé v pracovním oblečení, lidé v ošuntělých džínách a bundách a tu a tam Masaj v tradičním kroji. Podél cesty bylo hodně domů, chudých i bohatých v ohrazených zahradách, řada velkých obchodů a továren. Čtyřproudí dálníce se u řeky Athi rozdělila - doleva na Mombasu, doprava na Arushu. Sjeli jsme doleva (ano, jezdí se tu vlevo), podjeli pod dálnicí a dál už jsme pokračovali jen ve dvou pruzích. Přesto to ale byla výborná, hladká asfaltová silnice, místy lepší než naše silnice 1. třídy.

Ještě se vrátím do Nairobi. Zapomněl jsem poznamenat, že i ve dne jsme viděli čápy Marabu na stromech podél silnice. Byla tam i hnízda, čápům pranic nevadila rámusící auta tři metry pod nimi. Hodně mě to udivilo, ale jen do té doby, než jsem o kus dál viděl čápa marabu přehrabujícícho se v hromadách odpadků vedle jednoho z chudších domů. Marabu tu zřejmě fungují jako popeláři. Žádný slum jsme v Nairobi neviděli, i když vím, že tam je.

Zpět k cestě. osídlení a továrny podél silnice postupně ustaly. Jeli jsme placatou krajinou plnou suchých keřů a akácií, tu a tam pastevci s kozami, tu a a tam pole nebo farma. V dáli před sebou jsme viděli modrat se hory. Někdy v té době mě zmohlo spaní a na půl hodiny jsem vytuhl.

Když jsem se probral, krajina se proměnila. Rovinu vystřídaly skalnaté kopce se strmými svahy a čedičovými útesy. Tráva byla buď úplně suchá, nebo vypasená od krav a koz, které jsme v doprovodu Masajů potkávali. Tam někde jsem viděl ty gazely Thomsonovy, ale to jsem se jen namlsal a za celou cestu až do Arushe už jsem neviděl jediné divoké zvíře.
Masajské krávy jsou moc pěkné, jsou podobné zebu a mají výrazné hrby. Jsou buď hnědočervené, bílé nebo černé. Kozy byly většinou černobílé.

Po pravé straně nám začal vyrůstat masiv Namanga Hill. Je to velikánská strmá hora, podlouhlý hřbet orientovaný severojižně. To bylo neklamné znamení blížící se hranice. Ještě před hranicemi jsme se zastavili na biologickou pauzu u obchodu se suvenýry. Koupil jsem si tam výborný safariklobouk. Perfektně mi padl, byl dostatečně veliký. K tomu jsem koupil vyřezáváného buvola, o kterém prodavač tvrdil, že je z ebenu. Když mi buvol začal pouštět barvu do batohu, bylo mi jasné, že buvol je z ebenu asi tak jako já z Afriky.