Ptáci v Ishashe

Frankolin rudohrdlý - Red-necked francolin

Čejka hnědá - African wattled lapwing

Supi

Drop černobřichý - Black bellied bustard

Kukačka bělobrvá - White-browed coucal

Jakýsi kulík - druh se mi nepodařilo určit, chybí mi pohled zepředu

Bělořit běloramenný - Sooty chat

Konečně stromoví lvi

Pak už Ronald zamířil k bráně. Nevypadalo to dobře. U brány přijal telefonát od některého zkolegů guidů. Nevím, co si povídali, ale hned za bránou najel Ronald na hlavní silnici a místo na jiho otočil na sever. Hnal to jako drak. Zadoufal jsem, že to nakonec dopadne dobře.
Po pár kilometrech se na obzoru objevilo několik aut stojících u krajnice. Věděl jsem, že máme vyhráno.

Turisti z aut pozorovali fíkovník, stojící tak asi 60 metrů od silnice. Na větvi tam odpočívala lvice. Průvodce z vedlejšího auta říkal, že tam byly dvě, ale jedna seskočila do trávy. Po chvíli se opravdu objevila, chvíli stála v rozsoše stromu, pak si obě lvice vyměnily místo a zalehly do větví.

Byl jsem rád hlavně kvůli Peterovi a Honzovi. Na žádné převratné focení to nebylo, na to byla vzdálenost moc velká. Ale co už. I tak se to počítá. Sám jsem viděl a fotil stromové lvy v Serengeti v roce 2013, tohle byl pro mě jen bonus. Jsem rád, že Peter viděl "levovník", jak o tom mluvil. A že se "naplnil scénář lev v 11 hodin", jak o tom mluvil Honza.

Ranní safari v Ishashe

Ráno jsme se rozloučili s luxusní Ishasha Jungle Lodge. Jeli jsme na dopolední game drive po Ishasha Plains. Bylo po dešti, savana byla umytá  a byl docela opar. Escarpment na západě jsme ani neviděli, o sopkách Virunga za řekou v Kongu ani nemluvě.

Safari bylo stejně skvělé jako včera - vodušky kob, buvolci topi, spousta buvolů. Viděli jsme hodně rodin prasat savanových, jeden pár měl snad pět nebo šest mláďat.

Ronald nám krásně zastavoval u každého ptáčka a snažil se najít lvy. Projížděli jsme všechny vyhlášené lví stromy, ale bez úspěchu. Tam, kde savana nebyla vypálená, měla zlatá tráva přes metr. Stačilo, aby lev poodešel deset metrů a zalehl, a neměli jsme šanci ho objevit.

Kroužící supi nás upozornili na možné místo killu, ale bylo to daleko od cesty a v národním parku se sjíždět nesmí.

Najezdili jsme toho mnohem víc než včera. Ronald s námi svědomitě pročesával game trails, ale na lvy jsme nenaráželi.

Poslední slon, kterého jsem viděl, byl mohutný starý býk. Zastihli jsme ho po bahenní koupeli kousek od hranic s kongem, blízko místa, kde jsme včera pozorovali dva mladší slony.

Projeli jsme pláněmi až k jižní bráně. Tady jsme objeli všechny lví stromy v okolí. Viděli jsme pár buvolů, kteří se ve vysoké trávě skoro ztráceli.

Den 12: Trasa

Na hranicích Konga

Přijeli jsme k picnic site na kopečku a sjeli k řece Ishasha. "The other side is Kongo", povídá Ronald. Tak jsme zastavili a šli k řece. Do Konga jsme to měli míň než 10m. Peter vzal kámen a hodil ho přes řeku. Nikdy jsem si nepomyslel, že se ocitnu takhle blízko Konga. Udělali jsme si tam společnou fotku.

Pomalu jsme se vraceli k lodgi. Vjeli jsme do severního okruhu. Tady byla savana vypálená. Ze spálené trávy čněly zelené akácie a jakési keříky. Občas zlatavý flek trávy, která vypalování přežila. I tak tu byla zvěř - odušky, prasata savanová, ptáci, buvoli. Přijeli jsme ke "kob mating grounds", kde se samci předváděli samicím se zvednutou hlavou a snažili se o spáření.

Dojeli jsme na konec planiny. Na hraně stálo auto s posh turisty, kteří si užívali sundowner - drink při západu slunce.

Ronald sjel z cesty a zavezl nás k hyenímu doupěti. Dva výrostci se tu váleli - jeden klimbal, druhý ohlodával kost. Moci si nás nevšímali. Za chvilku přišla jejich matka. Pozdravili se ztopořením a očicháním penisů a klitorisů - u hyen se to nepozná, vypadá to stejně.

Z nory vylezlo roztomilé štěně a připojilo se ke ztopořovacímu rituálu. Pak si matka lehla opodál a mláďata si hrála. Byl to skvělý závěr bezvadného dne.

I když jsme neviděli ani šimpanze, ani stromové lvy, zažili jsme úžasné dobrodružství a užili si skvělé safari. Moc se mi tu líbí. Ishasha mi přijde nejlepší z celého NP Queen Elizabeth.

Safari po dešti

Ale zpět k safari. po obědě v Ishasha Jungle Lodge jsme vyjeli na game drive. Sotva jsme nasedli do auta, spustil se hustý liják. Období sucha je u konce, nadchází období dešťů. Ohnisko lijáku bylo na sever od nás, ale i tady padaly provazy vody a foukal slušný vichr.

Jižní cíp národního parku Queen Elizabeth pojmenovaný po hraniční řece Ishasha je úplně jiný než zbytek parku. Je to přehledná travnatá savana, teď porostlá zlatavou trávou, s parkovým akáciovým porostem. Asi nejvíc připomíná Serengeti. Kromě akácií se tu vyskytují i fíkovníky, na kterých lehávají vyhlášení stromoví lvi. Ty jsme dnes neviděli, ale nepředbíhejme.

 Jeli jsme na jih po páteřní cestě. Na náhorní plošině jsme vjeli mezi velké stádo buvolců opi promíchaných s voduškami kob. Bylo čerstvě po dešti a v děrách a výmolech na silnici stály kaluže vody. Vodušky i buvolce se k nim stahovali a pili.

Buvolce topi mám moc rád, jsou to nádherná zvířata. V Tanzanii jsem je viděl v Serengeti a v kráteru Ngorongoro, ale vždycky jen pár kusů.

Tady bylo snad stopadesátihlavé stádo.
Projížděli jsme zvolna po silnici, zleva přetahovali topi, měli jsme spoustu zvířat vlevo i vpravo. V dálce před sebou jsem tušil vysočinu Bwindi, nalevo jsme měli escarpment příkopové propadliny, vpravo se táhla zlatavá savana až k řadě stromů, které označovaly hraniční řeku Ishasha. Za ní se zvedal břeh, který už ležel v Lidově demokratické republice Kongo.

Odbočili jsme z hlavní silnice a vjeli jsme branou do oblasti game trails. Ronald se snažil najít lvy. Objeli jsme pár fíkovníků, ale déšť lvy zřejmě vyhnal.

Projížděli jsme pláněmi a obdivovali vodušky kob a velká stáda buvolů.Výhodou plání u řeky Ishasha je dohled do dálky, takže člověk vidí zvěř na kilometry.

U mokřadu jsme pozorovali dva pěkné slony, kteří se popásali na křoví. Fotil jsem frankolíny rudohrdlé, ale s největší pravděpodobností z fotek nic nebude.

Přesun do oblasti Ishasha a tabu Wagandů

Čekal nás 70 km dlouhý přesun národním parkem Queen Elizabeth do oblasti Ishasha. Kolem druhé odpoledne jsme dorazili do luxusní Ishasha Jungle Lodge. Tady nehrozí mytí v bush shover, ani suchý záchod splachovaný dřevěnými pilinami, ani spaní ve stanu. Máme prostornou chatu, pravda s plátěnými stěnami a rákosovou střechou, ale se sprchou, záchodem a bidetem. Víc pohodlí, než potřebujeme. Kuchyně je tu výtečná, k večeři jsem měl kozí maso s brambory.

Agama černokrká (Uganda Blue-headed Tree Agama)
Ronald říkal, že kozí maso nesmrdí kozinou, protože je počlivě stahují a kůže nikdy nepřijde do styku s masem. Kozí maso je tu dražší než hovězí. U Wagandů je vepřové, kozí a kuřecí pro muže, hovězí pro ženy, skopové nejedí vůbec, to draze prodávají muslimům.Ronald říkal, že mají striktní tabu - muž nikdy nevstupuje do kuchyně. Když jde ke tchánovi, nikdy se nezouvá, protože kdyby měl díru v ponožce nebo kdyby mu smrděly nohy, měl by hroznou ostudu.

 Styky s rodiči jsou hodně striktní, muži mluví s tchánem, ale s tchýní se jen pozdraví. Totéž žena vůči rodičům manžela. Při návštěvách musí mít muž na sobě tradiční bílou tuniku, která zakryje, kdyby se nedopatřením vzrušil, a také ukryje případné nedostatky na postavě.

Uganda 2017: Den 11: Trasa