Pěší safari v Okavangu

 V 17:00 jsme vyrazili na walking safari. Šli jsme asi 1 km od tábora směrem na jih. Napřed nebylo nic vidět, pak jsme dorazili k vodě, kde se pásla skupinka vodušek lechwe. Tak jsem si připsal další druh do seznamu!

Opodál bylo vidět několik skupin slonů, jedna byla přes kanál od nás. Ve vodě byli hroši a kolem několik vodních ptáků - ibisové, čejky běločelé a zejozob. 

Zapadalo slunce, krajina byla krásně nasvícená a o pár metrů dál se procházely další žirafy. Byla to paráda.

 

Teď sedíme v kempu u ohně, Gee vaří večeři a posloucháme řvaní hrochů, zpěv cikád a kvákání žab. Přes den nebyly slyšet ani cikády, ani žáby. Teď je to hotový koncert.

Okavango nezklamalo. Z vody sice nebylo vidět nic moc, ale pěší safari to vynahradilo. Jen ti komáři jsou otravní.

Baligi Tracks a Delta Point

Od křižovatky na břehu Albertova Nilu, kde jsme včera potkali velké buvolí stádo, jsme pokračovali podél řehu směrem k deltě. Podle mapy se to místo jmenuje Baligi Tracks.

Tohle místo je prostě neskutečné. Cesta vede blízko vody. Nilský břeh tu je hodně pozvolný, řeka tvoří mokřiy porostlé svěže zelenými rostlinami. Na těch se pasou vodušky kob ve velikých stádech. Vedle nich na mělčině loví ibisové, čápi simbilové, zejozobi a jeřábi královští.

Hustota zvěře a ptactav je neuvěřitelná: nikdy jsem nic podobného neviděl. Mezi tím se pasou buvoli s bílými volavkami na hřbetě - prostě pastva pro oči.

Na Nilu lovili rybáři sítěmi kousek od odpočívajících hrochů. Vystoupili jsme z auta. Ronald nám rozdělil šťavnatý ananas - a bylo nám skvěle.

Zajeli jsme až k Delta Point - křižovatce u papyrových polí, za kterými už je Albertovo jezero. Mezi břehem a papyrem teklo nejsevernější rameno delty Viktoriina Nilu. Na břehu se pásli velcí samci vodušky Defassa. Chtěl jsem po Ronaldovi, aby k nim přijel blíž, ale nechtěl - bál se bahna.

Přívoz přes Nil

Z vodopádu jsme jeli na oběd do Red Chilli Lodge s výhledem na Nil.

Pak jsme jeli na přívoz. Taky suprová zkušenost: prám táhly dva asymetricky položené dieselové motory, každý měl svého vlasního strojníka. Jak dokázali udržet přímý směr, ví Bůh.

Na druhém břehu Nilu leželi ve vodě hroši a o kus dál pili sloni. Začal jsem tušit, že severní část NP Murchison Falls bude o něčem jiném než ta lesnatá jižní. A měl jsem pravdu.

Hroši a ptáci v Lake Manyara, 5.3.2013

Nejlepší zážitek z lake Manyara jsme si odnesli od Hippo poolu.

 Hroši byli venku z vody, popásali se kolem říčky a vozili na svých hřbetech bělostné volavky.

V jezírku o kus dál pluli pelikáni, občas se zvedli do vzduchu a obkroužili pár kol, než se znovu snesli na hladinu. Okolí hippo poolu bylo hustě zarostlé, takže na hladinu nebylo moc vidět.

 Měli jsme orpavdu štěstí, že jsme se trefili do momentu, kdy jsme zastihli hrochy venku z vody. Za deset minut po našem příjezdu se hroši vrátili do vody, aby se ochladili.

Poobědvali jsme na picnic site s výhledem na park a na jezero. Bylo to jiné místo než v roce 2011,  tohle bylo docela blízko hippo poolu a bylo doslova našlapané turisty, takže si téměř nebylo kam sednout.
Udělal jsem tam pár fotek ptáků.

 

Bělořit plavý (Isabelline wheatear, přezimující evropský pták)

 

Snovač zahradní (Village weaver)

 

Vousák červenožlutý (Red-and-yellow Barbet)
Slony jsme tentokrát v Lake Manyara neviděli.

Odpolední safari, Arusha National park

Po návratu k čekajícímu Dicksonovi jsme vyrazili autem k Lake Momela Ndogo. Cestou jsme viděli pár dikdiků, velkou skupinu vodušek (laní) a naprosto úchvatnou skupinku zeber a žiraf. Splnil jsem si jeden sen vyfotit zebry a žirafy na jedné fotce.

U Momela Lake nebylo k vidění nic moc. Jen jeden hroch a v dálce spousta vodních ptáků úplně mimo dosah. Jezer je tu několik vedle sebe, my jsme přijeli jen k jednomu z nich.
Začinalo lehce pršet a my jsme radši vyrazili dál. Chtěli jsme vidět proslulý kráter Ngurdoto, kterému se ještě v osmdesátých letech dvacátého století přezdívalo Little Ngorongoro a žili tam nosorožci.
Cestou jsme viděli krásnou rodinku kočkodanů diadémových. Byli neuvěřitelně akční, skákali z větve na větev, škoda že to nešlo moc natočit.

O kus dál jsme viděli skupinku gueréz běloocasých. Z těch měla velikou radost Majda. Něco jsem natočil a nafotil, ale nebylo moc dobré světlo.

Kráter Ngurdoto vypadá moc pěkně, opravdu připomíná Ngorongoro, ale zvěře tam moc není. Velkou část plochy zabírá bažina zarostlá papyrusem. Bylbych tu čekal slony, ale byla tam jen skupinka buvolů.
Jsme hrozně unavení, po dvou mizerných nocích se potřebujeme pořádně dospat. Jsem moc pyšný na Majdu, jak to skvěle zvládá. Je dobře, že se jí tu líbí.