Odlet z Afriky

Večer jsme se potkali v lodgi s Marthou. Chtěla se se mnou objímat, ale nepustil jsem si jí k tělu. Nejsme žádní kamarádi. Domluvili jsme se, že v jednu hodinu ráno pro nás přijede šofér Mumin.
Šli jsme si v deset hodin lehnout, ale moc jsem toho nenaspal. Mumin byl přesný jako hodinky, chvíli po jedné ráno jsme byli na letišti. Sehnal jsem tam nášivku na vestu a koupil s průvodce po Mikumi a Selous Game Reserve.
Odbavací procedura byla africky důkladná, zabrala asi hodinu a půl. Nicméně Turkish Airlines se opět předvedly - letadlo mělo tři hodiny zpoždění. Odlet z Daru byl po páté.
Šli jsme do letištní lounge, lehli si na gauč a spali. Spal jsem asi hodinu, dost mi to pomohlo.

Safari končí

Nakonec to bylo fajn safari. PJiné než jsem původně plánoval, ale moc fajn. Původně jsem sem jet nechtěl, plánoval jsem Zimbabwe. Kouzelná příroda v NP Ruaha, smaragdová džungle Udzungwa Mountains, překrásný Selous s mohutnou řekou Rufiji, i ty pláně Mikumi - to všechno víc než převáží obtíže a organizační problémy s Turkish Airlines při příjezdu, ztracený batoh i hrabivou Leinu z Msafiri Travels.
Neviděl jsem antilopy vrané, koňské ani losí. Zato jsem viděl bércouna - Elephant Shrew, cibetky a spousty žiraf. A lví rodinku se lvíčaty.

Náš průvodce Michael je dobrý člověk, ale starý pán. Dobrý řidič, špatný guide. Vlastně mám ani neukazoval zvířata, hledali jsme si je sami.
Co překonalo očekávání byli Masajové a nepopsatelný bushman Didi na pěším safari.
Většina lidí byla moc super. A obecně lidi v Tanzanii jsou fajn. Dospělí i děti. Dej Bože, ať se v pořádku vrátíme.
Asi jsem v Tanzanii naposled. Už jsem tu viděl všechno, co šlo. Ale třeba ne - třeba je mi Tanzanie souzená jako spolehlivé safari, které se povede, když všechno ostatní selže.

Zpět v Dar es Salaamu

Jsme v Mallu v Dar es Salaamu. Dojeli jsme sem kolem poledního novou cestou, která vede víceméně přímo ze Selous Game Reserve do Daru. Dvě třetiny cesty nebyly vidět žádné vesnice, jen občas Masaj se stádem krav.

Blíže k Daru jsme vjeli do pahorkatiny zvané Pu Hills (možná spíš Pugu Hills), oblasti pěstování banánů a maracuji. Koupili jsme si maracuju a zelené mandarinky, překvapivě chutné a plné vůně.

V Daru jsme nechali bagáž v hotelu a nechali jsme se od Michaela odvézt na poloostrov Masaki.
Rozloučili jsme se s Michaelem. Dal jsem mu 120$ a kluci po 300 tisících šilinků. Šli jsme do mallu, centra s restauracemi a krámky. Dali jsme si super oběd, měl jsem polévku s mořskými plody a humra s hranolky.Byl božský.

Než jsme se najedli, sehnal jsem pro holky letní šaty s tanzanskými motivy. Po jídle Peter konečně sehna pohlednice a začal psát. Přitom zjistil, že má jen zelenou tužku a že známky, které si objednal už v Česku, nelepí. Půjčil jsem mu pero a lepidlo :-).

Teď už asi hodinu a půl píše, až se mu kouří od ruky.

V supermarketu jsem koupil čaj a pepř. Za chvíli musíme sehnat taxík, nebo spíš uber a odjet do hotelu. Odlétáme ve tři ráno.

Zmatky v Dar es Salaamu a let do Iringy

Ráno jsme posnídali bohatou anglickou snídani. Sbalili jsme se a čekali na Marthu, která se měla objevitv 8:30. V 8:50 jsem volal její šéfce Leině, abych se zeptal, co se děje. Ujistila mě, že Martha je na cestě a bude tam za pět minut. Pak se objevil mladý chlapec, jehož jméno si nepamatui. Řekl, že je Muminův bratr a že ho zastupuje, protože Muminovi je špatně. Čekali jsme dalších pět minut.

Pak Leina zavolala Muminovu bratru, že Martha nedorazí, čeká na nás na letišti a že máme vyrazit. Sedli jsme do auta a vyjeli. Muminův bratr řekl, že je muslim. Řekl jsem mu, že jsem křesťan. Cestou Muminovu bratrovi několikrát volala Martha, Mumin a Leina. Muminův bratr vzrušeně odpovídal ve svahilštině. Pak mi podal telefon - na druhém konci byla Leina a řekla mi, že jí právě volali z letiště a že právě zavírají gate a že si máme pospíšit. Nevím, co čekala, že s tím udělám.

Dojeli jsme na letiště, kde nám Martha vrazila doklady o rezervaci letenky a poslal nás ke gate. Tam stál černý chlapík s vysílačkou a oranžovou vestou. Řekl, že jdeme pozdě a proč prý jsme čekali na auto a nevydali se pěšky, když je hotel tak blízko u letiště. Podotýkám, že Igor a Peter měli těžká zavazadla a hotel je tak dva kilometry daleko.

Prošli jsme přes security, pak kontrolu letenek, kde nám paní řekla číslo gate na náš let do Iringy, pak další security - a paní, která nás odvedla na úplně jinou gate, protože na té původní nastupovali lidi do letadla do Tabory.

Do letadla jsme nastoupili úplně první. Letadlo bylo vrtulový Boeing Bombardier. Teprve po nás se navalil zbytek cestujících. Musím přiznat, že africká organizace mi tak trochu uniká a místy je chaos slabé slovo pro popis toho, co nás obklopovalo.

Na letišti v Irinze měl čekat řidič Michael, ale nečekal. Ostatní cestující z letiště odjeli a my tam zbyli sami. Volal jsem Leině. Zavolala za chvíli, že Michael je na cestě a dorazí za dvě minuty. O moje ztracené zavazadlo je prý postaráno, dorazí zítra. Za pět minut Leina volala znovu, že Michael je na cestě a dorazí za 15 minut Inu, Afrika. Dorazil za pět.

Konečně Tanzanie

Let z Dubaje byl moc příjemný. Spal jsem, pak jsem si pustil film Bohemian Rhapsody v cenzurované verzi s arabskými titulky. Byla tam vystřižená erotika a polibek Freddieho s jeho milencem.

Z letadla bylo vidět somálské pobřeží, Indický oceán a cíp Zanzibaru.

Dar es Salaam z výšky byl hodně zajímavý.

Na letišti nás čekala pakárna kolem víz. Stáli jsme postupně čtyři fronty, v každé udělal úředník jeden drobný úkon. třeba sejmutí otisků prstů nebo kontrolu žádosti o vízum, a poslal nás dál. Nakonec jsme čekali v houfu před poslední kanceláří, ze které vždy po několika minutách (třeba pěti až deseti) vyšel úředník a přinesl tři čtyři pasy lidí, které vyvolával jménem. Celá procedura zabrala déle než dvě hodiny. Bylo to dost úmorné.

Pak jsme prošli pasovou kontrolou a já s hrůzou zjistil, že nemám batoh. Zasekl se pravděpodobně v Istanbulu.

Dost mě to rozhodilo - už toho na mě bylo trochu moc. Musel jsem jít vyplňovat formulář o ztrátě zavazadla, s tím, že není vůbec jasné, kde batoh je a kdy se k němu dostanu. Je to dost nepříjemné, mám sice jedno náhradní triko, trenky, kraťasy, ale nic víc.

Na letišti jsem vyměnil 500$ xs 1 140 000 tanzanských šilinků. Přepočet na koruny je zhruba 1:100. Koupil jsem také kartu s datovým tarifem, ale nefunguje mi - nejdou s ní posílat SMS do Česka.

Na letišti nás čekala Martha, zástupjyně cestovky, a řidič s africkým jménem Mumin.

Na hotelu Trinity Airport  nás Martha překvapila požadavkem na 980$ jako pokrytí nákladů s pozdním příletem. Krmě přebookování letenky za 3x220$ nám chtěla naúčtovat spoustu dalších nákladů, které by pak pokryl claim za Turkish Airlines. Poněkud se mi to nezdálo, tak jsem vyjednával s Marthinou šéfkou Leinou a vtáhl jsem do toho Lídu Stellovou. Nakonec jsme zaplatili 600$ s tím, že zbytek se dořeší později. Teď jsme po večeři, utahaní a zpocení.

Trinity hotel je nevzhledný, jen recepce s restaurací a ubytovací budovou, uprostřed africké čtvrti s úzkými domky, boudami a příšerně děravou cestou. Na přespání za nízkou cenu OK., bez štěnic, ale neuchvátí. Nebýt toho ztraceného batohu, bylo y to OK. Takhle nic moc. Snad se to zítra vyřeší.