Lví masakr v Savuti

 Ráno jsme vstali v 5:45 a v 6:30 vyrazili na ranní safari. Byla pěkná kosa, byli jsme rádi za deky. Objížděli jsme waterholes.

u Rhino Vlei jsme pozorovali impaly i perličky. Když jsme odjížděli, dostal Ngande zprávu, že se k napajedlu blíží lvi. 

 

 

 

Chviličku jsme počkali - ani ne za tři minuty se objevily lvice se lvíčaty, po chvíli dva samci v plné síle a nakonec ještě jedna samice. Bylo jich celkem 13, takovou smečku už asi neuvidím.

Lvi napřed pili, pak si lvíčata hrála a samci polehávali, samice o kus dál pozorovaly pakoně blížící se k napajedlu. Byla to velká paráda, nejlepší pozorování lvů v mém životě.

 Cestou od napajedla jsme fotili ptáky - dropa šedotemenného (Northern Black Korhaan) a další.

 

Ngande nás vzal k Bushman Rock, kde jsou vidět staré křovácké malby - eland, slon a žirafa. Prý je to malované krví smíchanou s rostlinnými šťávami. Byla tam skupina turistů, kteří lezli na skálu. Ngande říkal, že na vlastní nebezpečí. Tak jsme tam nelezli.

Slavná lví smečka v Savuti, která lovila slony, už se prý rozpadla v roce 2015. Měla prý 30 členů, ale rozpadla se, když zestárl starý samec.

V Palm Pan jsme pozorovali další smečku, měla 8 členů. Viděli jsme dva velké samce i lvice se lvíčaty, byla to poaráda. Žrali tam ulovenou antilopu losí. Vidět lva s kořistí je famózní podívaná.

Jeli jsme k Savuti Gate, koupil jsem tam samolepku a dřevěného psa hyenovitého. 

Vveverka bušová

Na zpáteční cestě jsme zastavili u velkého baobabu a vyfotili se s tulení vlajkou.

Došla mi baterka u foťáku. Vyměnil jsem ji, ale foťák přestal autofocusovat, Hráli jsme si s tím snad hodinu a na nic jsme nepřišli. Tak budu zaostřovat manuálně.

Německá holka Nicola má horečku. Snad jí bude brzy lépe.

Štvou nás Katalánci, všude se cpou, nikomu nedají přednost a neumí se chovat. Obzvlášť Ma a Lída jich mají dost.

Msembe Airstrip - čekání na batoh

Ráno jsme vstali před sedmou. Slunce právě lezlo nad obzor. Jeli jsme na dobrou snídaní - africkou omeletu s normální omeletou, osmažené párky a med.

 

Na baobabu stál na hnízdě čáp sedlatý.

Po snídani jsme jeli na nedalekou skalku nad řekou.

 Na hromadách žulových balvanů se vyhřívali damani skalní. Někteří šplhali i po větvích baobabu.

Fotili jsme ptáky - pestrobarevné mandelíky dlouhoocasé, Lilac Breasted Roller. Podle Honzy Plívy to jsou nejkrásnější ptáci na světě.

O kus dál se pásly impaly.

Pak  nás Michael odvezl na letiště Msembe Airstrip, abychom si z letadla z Daru vyzvedli moji bagáž. Přiletělo první letadlo, druhé, třetí - nic. 6ádné z nich nemělo můj ztracený batoh. Pak jsme zavolali Leině. Ta nám řekla, že letadlo z Daru do Ruahy odletělo moc brzy a další že jsou soukromá a cizí bagáž neberou. Takže můj batoh přiletí snad zítra. To bylo asi 11 dopoledne. Čekali jsme na tom zatraceném letišti dvě hodiny nadarmo.

Odjezd z Okaukuejo

V pondělí 13.7.2015 ráno jsem si v Okaukuejo přivstal na waterhole, ale dočkal jsem se jen pár kudu.

Ráno nám docela trvalo se vypravit na cestu. Hned pár km od Okaukuejo jsme dojeli auta sledující lva nad kořistí. Byl to samec s plavou hřívou. Udělali jsme pár fotek, ale lev se nehýbal a odpočíval nad uloveným oryxem. Je to docela k pousmání, člověk sjezdí všechny možné vedlejší cesty a nakonec najde lva u hlavní silnice!

 

Šakal obcházel opatrně kolem a čekal, zda na něj něco zbyde.

Objeli jsme místa, kde jsme včera uspěli. Dnes jsme nikde nemohli narazit na slony. Všude jen springboci, žirafy, zebry, buvolci káma a pštrosi. Ještě před pár dny by mě to naprosto uchvátilo – tady je vidět, jak Etosha člověka rozmazlí.

Největším hitem dopoledne byly zebry. narazili jsme na krásnou skupinku u waterhole a o chvíli později nám přešlo stádo přes cestu.

Zastavili jsme opět v Halali, abychom si koupili něco k obědu. V obchodu nic použitelného neměli, tak nám nezbylo než si v restauraci koupit takeaway sendviče. Což nám zabralo hodinu čekání – nevím, co tam kuchař nacvičoval tak dlouho.
Honzu nenapadlo nic lepšího než položit polystyrenové balíčky s jídlem do kufru na můj batoh. Na příští zastávce jsem zjistil, že se mi batoh oblemcal majonézou ze salátu coleslaw, což mě značně rozladilo.

Sendviče jsme si snědli na vyhlídce Etosha Lookout. Je to ohrazené místo hluboko v solné pánvi. Kolem nás byla jen vysrážená sůl a prach. Hodně zajímavé místo.

Ráno v Okaukuejo

V neděli 12.7. jsme vstali dost pozdě. Já jsem se probudil v 7:00.

 Byli jsme domluveni na snídani v 8:30, tak jsem nechal Majdu spát a šel pozorovat waterhole.

 U vody byl obrovský slon, pak se tam ukázala skupinka kudu, šakali, impaly, springboci a oryxové.

Největší radost jsem měl z kudu, tato zvířata jsem znal jen ze zoo ve Dvoře Králové. V Tanzanii jsem je neviděl, i když v Tarangire se vyskytují.

Slona jsem natočil gopro kamerou na timelapse, jsem zvědav, co z toho dokážu vytěžit.
Honza s Peterem dnes zaspali. Peter šel na snídani až v 9 a Honza ji zaspal úplně. Vyjeli jsme až někdy kolem 10.hodiny. Nakonec to ale nebylo na škodu, i tak jsem si užil zvěře u waterhole.

Sandwich Harbour a offroad v dunách

Odpoledne jsme plánovali původně jako odpočinkové, ale Honza domluvil vlet dunami do národního parku Namib Naukluft, delty řeky Kuiseb a Sandwich Harbouru.

Napřed jsme zastavili u laguny ve Walwis Bay. Tady stojí ty nejluxusnější rezidence. Byl právě odliv, tisíce plameňáků se procházely bahnitým dnem laguny a zobáky prosívaly bahno. Bylo to ještě víc zblízka, než kdysi v Tanzanii.
Pokračovali jsme dál k továrně na sůl. Z vysoké duny jsme si prohlédli odsolovací nádrže zbarvené různými odstíny růžové barvy.

Pokračovali jsme do delty řeky Kuiseb. Ta přitéká skryta v písku. Když člověk začne poskakovat na místě, po chvíli se propadne do tekousí směsi písku a vody. V deltě bylo mnoho pahorků navátého písku, zpevněných sukulentními keříky. Pahorky byly tak dva metry vysoké a možná čtyři pět metrů široké. Nikdy jsem nic podobného neviděl.

Podél pobřeží jsme pokračovali do národního parku Namib Naukluft. Duny tu jsou žluté pískové barvy a zvedají se hned od moře do výšky možná 50 m. Dělá to dojem, že duny prakticky stékají do moře, každý příliv či bouře si z nich kus ukrojí. Dočetl jsem se ale, že duny naopak postupují od moře pryč, formovány západním větrem.

 Dojeli jsme do Sandwich Harbour, malebné laguny pod dunami. Poušť tady trochu ustupuje a dělá prostor laguně plné plameňáků, orámované zeleným rostlinstvem.

Vylezli jsme s Majdou na nejbližší dunu a vyfotili si kouzelný pohled na poušť, lagunu s plameňáky a bílý příboj oceánu.

Smí se jen na okraj laguny, dál cesta nevede.

 Kousek od laguny jsme viděli trosky starých domků, které spolkl písek. Dost přesvědčivý důkaz síly pouště.

U moře ležela mrtvola velrybího mláděte. Kupodivu nebylo nafouklé. Smrdělo jako granule pro psy.

Zvěř jsme neviděli, jen pár šakalů a jednoho springboka.

Po cestě zpátky jsme uhnuli od moře a vyjeli mezi duny. V malebném údolíčku jsme si udělali piknik – dostali jsme ústřice, šampaňské, ovoce a uzeniny. Namibie je prostě super.

 V sukulentním keříku našla domov skupinka myší.

 Řidič s námi projel offroad po dunách. Naše terénní auto šplhalo do svahů a sjíždělo duny tak strmé, že jsem si připadal jako na horské dráze. Řidič přesně věděl, co dělá, ale mě to moc bezpečné nepřipadalo. Jsem rád za zajímavý a silný zážitek, ale přece jen se lépe cítím v buši.

Při západu slunce jsme se vraceli deltou Kuiseb, k továrně na sůl a kolem laguny s plameňáky do města. Byl to super den.