Na mostě přes Zambezi

 Došli jsme s Lídou až na most přes Zambezi. Je z něj úžasný pohled na vodopády i na Batoka Gorge. V kotli pod mostem se vařilamlha a vodní tříšť z vodopádů. Dělalo to duhu nad i pod mostem. Nikdy jsem nic podobného neviděl.

Bylo vidět na útes u vodopádů na zambijské straně, přes který vede most Knife's Edge. Zdálo se, že na zambijském útesu je pěkný deštný prales, protože je blíže vodopádům.

 

 Z mostu skákali bungee, samotný skok jsme propásli, ale slušeli jsme ječení a viděli jsme holku viset nohama vzhůru. Pracovník od agentury se k ní spustil, přetočil ji hlavou vzhůru a pomohl jí nahoru. Holčina měla na sobě sukni, což mě docela pobavilo.

Icecream nám vykládal, že prý před lety lano s nějakou paní ruplo a ona se zřítila do Zambezi. Zlomila si ruku, žebra a páteř, ale přežila to. Myslím, že bungee jumping je jedna z věcí, které si už nikdy nezkusím. 

Myslím, že most u Victoria Falls je geniálním skloubením technologie s přírodou. Něco jako Ještěd. Na zambijské straně byly přistavené rikši, zřejmě k odvozu do Livingstonu.

Viktoriiny vodopády jsou opravdu neskutečná podívaná. Lituji rozbitého dronu, že jsem si je nemohl natočit z ptačí perspektivy. Jsem vděčný, že jsem je mohl vidět bez davů turistů.

Cestou od mostu jsme viděli prasata savanová. Samice snad s osmi odrostlými mláďaty se pásla vedle silnice mezi sochami. Chtěla se přesunout do vedlejší restaurace, ale děžurná je vyhnala. Takhle nablízko jsem prasata ještě nefotil.

Zambezi na kánoi

 Dnes byl dlouhý den. Ráno jsme jeli na kánoe. 

 

V 8:45 nás vyzvedli průvodci - černí chlapíci jménem Zed a Norman a starý řidič - běloch, který vypadal jako Yanez ze Sandokana. Jeli jsme do NP Upper Zambezi. Buš byl hodně vyšlapaný a zlikvidovaný od slonů. Cestou jsme viděli jen pár impal, supy a hodně perliček. Přišlo mi, že to je buš zdaleka nejvíc prošlapaný, co jsme viděli.

Základní tábor, kterému Zed říkal Office, tvořilo pár stanů. Na maoě se to jmenuje River Wild Canoe Camp a je asi 18 km od Vic Falls vzdušnou čarou. Byli jsme z cesty z babosedu dost vymrzlí, bylo fajm, že jsme dostali banány, muffiny a čaj. 

Lodě byly nafukovací, bohužel ten typ, co nabírá vodu. Protože jsem těžší než Lída, měl jsem celou plavbu nohy ve vodě. Navíc nám dali kajaková pádla, což pro mě nebylo nic moc pohodlného, jsem zvyklý na kánoe pádla.

Zambezi je plná vody, takže teče jako vzteklá. Byly to v podstatě kontinuální peřejky, některé slušně rychlé a zvlněné, takže nás to pěkně ohodilo. Naši průvodci vyhledávali divočejší vodu, vyhýbali se ostrůvkům a mělčím místům, kde by mohli být hroši. To mělo za následek, že jsme museli křižovat  cikcak kiloetr širokým korytem a někde dost bojovat s proudem. Průvodci mě místy štvali, protože nás nutili jezdit za sebou v řadě a ten, co měl jet poslední (Norman) nám klidně ujel a pak na nás pokřikoval. I běhajín vocení nemohlo být ani řečim naštěstí jsem měl Gopro kameru na čele, takže aspoň něco jsem natočil. (Pozn. O veškerý materiál z blavby jsem bohužel přišel při havárii SSD disku o rok později).

Na jednom místě jsme se vyhýbali osamělému hrochovi, který se občas vynořil asi 15 m od břehu. Průvodci radši přetáhli lodě podél břehu a nás poslali po souši.

Cestou jsme viděli nějaké ptáky - kormorána s červenýma očima (Kormorán dlouhoocasý, viděl jsem je zblízka v Jinje u Počátku Nilu), husice nílské, ledňáčka jižního "Pied kingfisher" a na břehu hodně čejek laločnatých. Fotit nešlo nic.

Nejhorší byl poslední úsek, kdy jsme zajeli až k zambijské straně. Už jsme viděli na břehu Yanezovo auto, ale průvodce pokračovali po zambijské straně hrozně nízko po proudu a pak v ostrém úhlu zatočili přes řeku. Nevím, jestli se chtěli vyhnout lodges na zimbabweské straně, ale každopádně nás začal strhávat proud přímo na stádo hrochů kus pod autem. 

Docela jsme si s Lídou mákli, než jsme přeprali proud a přistáli. Odměnou nám byli hroši, kteří byli snad 12 m od břehu a dali se pěkně fotit. Dokonce se přibližovali, takže jsme radši vyklidili pole a dali si oběd - hamburgery a chipsy.

Byli jsme pěkně zmáčení. Koupací boty se osvědčily, ale proti slunci jsem měl dlouhé kalhoty a košili - kalhoty byly úplně promočené. Ještě že jsem měl Michalův nepromokavý pytel, který uchoval kameru, foťák a mobil v suchu.

Podvečerní plavba po Zambezi

 Odpoledne jsme vypluli na plavbu po Zambezi - Sunset Cruise. Bylo to All Inclusive, i s pitím. Pluli jsme napřed k vodopádům, z dálky vyla vidět duha ve vodní tříšti. Byli jsme tak 3 km nad vodopády, pak proti proudu kanálem mezi ostrovy a když zapadlo slunce, po proudu do přístavu.

Viděli jsme hrochy a krokodýly, ale vzdálenost nic moc. Oproti Murchison Falls a Kazinga Channel to bylo o ničem. Ptáků minimum, jen obligátní husice nilské a ledňáček jižní - pied kingfisher, fotit se moc nedalo.

Nejvíc mě naštvalo, když se na břehu objevilo stádo buvolů a prosil jsem jednoho člena posádky, aby k nim zajel, ale odmítl, že se už musíme vrátit. Přitom stačilo popojet 100 m.

Celkově za mě zklamání. Západ slunce byl fajn, ale z pohledu zvířat to byl nejhorší výlet po vodě v Africe, co jsem zatím zažil. Snad to bude zítra na canoe lepší.

 

 

Viktoriiny vodopády

 Ráno při cvičení jsem si na terase zapíchl třísku do prostředníku na pravé noze. Při vyndavání třísky jsem si prst rozerval do krve. Co může být lepšího, když se chystáte na Zambezi.

Šli jsme se podévat na Viktoriiny vodopády. Průvodce se jmenoval Lucky a dal nám výklad o vodopádech. Šli jsme zleva od sochy Davida Livingstona u Devil's Cataract. Z té strany byl super výhled na řeku i dolů do kaňonu. Ten pohled mi vehnal slzy do očí. Člověk může vidět milión fotek a filmů a stejně ho to ohromí, když vodopády uvidí na vlastné oči. Byla tam vidět i duha.

Zpočátku jsme šli deštným lesem. Měli jsme modré pláštěnky, ale napřed jsme je ani nepotřebovali, protože vítr foukal na druhou stranu.

Od Cataract Islandu byla mlha a vodní tříšť na všech viewpointech. Main Falls a Devil's Pool byly tak zahalené, že ani nebyly pořádně vidět.

 

Naštěstí jsem měl všechny věci dobře zajištěné, kameru jsem měl v nepromokavém pytli od Michala a foťák pod pláštěnkou. 

 

Deštný prales není nic moc, bylo tam pár zajímavých stromů uškrcených fíkusem-škrtičem, jinak stromy nebyly zas tak moc vysoké. Podle informačních cedulí tu žije turako livingstonův, ale průvodce Lucky říkal, že to není pravda, že to je jiný druh.

Od Livingstonova ostrova končí deštný prales a je tam tráva. Rád bych věděl proč.

Největší překvapní byl Danger Point n konci cesty naproti Rainbow Falls. Tam prší regulérně pořád - chvíli drobně, chvíli brutálně. Nateklo mi do bot tak, že čvachtaly - všechno horem. Kameny byly porostlé zelenou řasou a klouzaly jako prase. Schoval jsem foťák s kamerou a točil jsem s gopro. Budou to zajímavé záběry. Kdybych to tušil, vzal bych si sandály.

Došli jsme až k železničnímu mostu z roku 1905. Náklaďáky na něj smí najíždět jen po jednom. Zítra si tam zajdeme znovu, až se vrátíme z vody.

Vodopády mě nadchly. Je škoda, že tu celý den otravují vrtulníky, které vozí turisty na vyhlídku z ptačí perspektivy.

V letadle z Lusaky do Harare

 Dívám se z letadla na Lake Kariba. Viděl jsem Zambezi. Nad Great Dyke je docela oblačnost. Let z Lusaky do Harare trvá jen 45 minut.