Zobrazují se příspěvky se štítkemUganda 2017 Den 1. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemUganda 2017 Den 1. Zobrazit všechny příspěvky
sobota 4. února 2017
Co nás čeká v Ugandě
Do Ugandy jsem chtěl jet už jako kluk. Když jsem byl v první třídě inspirován Josefem Vágnerem jsem do notýsku psal knihu o tom, jak jako velký budou zoolog v zoo Praha a pojedu do Ugandy chytat zvířata. Samozřejmě jsem tam chtěl jet lodí a pak vlakem z Mombasy a lodí přes Viktoriino jezero. U toho jezera dnes večer přistaneme.
Když John Hannig Speke jako první běloch přišel do Ugandy, našel tu uprostřed Afriky mocné fungující království. O několik úrovní výš, než primitivní královstvíčka a a kmeny, které potkával cestou ze Zanzibaru přes Ujiji. Uganda měla území, panovníka, zemědělství a armádu. Lidé chotili oblečení a královo vojsko mělo střelné zbraně.
Uganda byla častým cílem cestovatelů pátrajících po pramenech Nilu. Prošel tu Cameron, Grant, Baker, Stanley. O hledání zdroje Nilu by se daly psát romány. Co jméno, to příběh.
Uganda je první z afrických návštěv, která slibuje zelenou zemi, deštné pralesy, řeky a jezera. Jsem hodně zvědavý, co nás čeká a co všechno uvidíme. Naplánoval jsem, co šlo. Z velkých parků neuvidíme jen Kidepo Valley na severu, Semliki a Rwenzori. Všechny ostatní parky máme v plánu: Mount Elgon, Murchison Falls, Kibale Forest. Queen Elizabeth, Bwindi Impenetrable is gorilami a Lake Mburo. Dvakrát překročíme rovník. Od jezera k horám, savanou k řece, deštnými pralesy a do džungle.
Když John Hannig Speke jako první běloch přišel do Ugandy, našel tu uprostřed Afriky mocné fungující království. O několik úrovní výš, než primitivní královstvíčka a a kmeny, které potkával cestou ze Zanzibaru přes Ujiji. Uganda měla území, panovníka, zemědělství a armádu. Lidé chotili oblečení a královo vojsko mělo střelné zbraně.
Uganda byla častým cílem cestovatelů pátrajících po pramenech Nilu. Prošel tu Cameron, Grant, Baker, Stanley. O hledání zdroje Nilu by se daly psát romány. Co jméno, to příběh.
Uganda je první z afrických návštěv, která slibuje zelenou zemi, deštné pralesy, řeky a jezera. Jsem hodně zvědavý, co nás čeká a co všechno uvidíme. Naplánoval jsem, co šlo. Z velkých parků neuvidíme jen Kidepo Valley na severu, Semliki a Rwenzori. Všechny ostatní parky máme v plánu: Mount Elgon, Murchison Falls, Kibale Forest. Queen Elizabeth, Bwindi Impenetrable is gorilami a Lake Mburo. Dvakrát překročíme rovník. Od jezera k horám, savanou k řece, deštnými pralesy a do džungle.
Uganda 2017: Úvahy v letadle nad Řeckem
"Celý život čekáš na jednu chvíli - a najednou je to zítra."
Cestu do Ugandy jsem plánoval už v roce 2015. Tentkrát to nedopadlo: jeli jsme do Namibie, protože Majdě ještě nebylo 15 a nepustili by ji na gorily. Teď už by na gorily jít mohla, ale nejede s námi. Jedeme jen ve třech s Honzou a Peterem. Včera večer mě táta hodil do Prahy k Honzovi, kde jsem přespal. Ve čtyři hodiny ráno jsme vstali a jeli na letiště. Odlet z Prahy byl v půl sedmé ráno. Letěli jsme přes Amsterdam.
Je to moje čtvrtá cesta do Afriky. Je hrozné, jak snadno si člověk zvykne na takové věci, jako rušné letiště v Amsterdamu, let nad zasněženými Alpami nebo přelet přes Středozemní moře. Až příliš snadno si na to zvykne: to už jsem viděl, žádné překvapení, to dobře znám. Když jsem letěl poprvé, nemohl jsem se nabažit.
Honza má bolavá záda. Docela dost. Snaží se to rozhánět obstřiky, hřejivými náplastmi, prášky proti bolesti a vodkou s džusem. Přijde mi to jako docela vražedná kombinace, ale Honza se tváří, že to je OK.
Cestu do Ugandy jsem plánoval už v roce 2015. Tentkrát to nedopadlo: jeli jsme do Namibie, protože Majdě ještě nebylo 15 a nepustili by ji na gorily. Teď už by na gorily jít mohla, ale nejede s námi. Jedeme jen ve třech s Honzou a Peterem. Včera večer mě táta hodil do Prahy k Honzovi, kde jsem přespal. Ve čtyři hodiny ráno jsme vstali a jeli na letiště. Odlet z Prahy byl v půl sedmé ráno. Letěli jsme přes Amsterdam.
Je to moje čtvrtá cesta do Afriky. Je hrozné, jak snadno si člověk zvykne na takové věci, jako rušné letiště v Amsterdamu, let nad zasněženými Alpami nebo přelet přes Středozemní moře. Až příliš snadno si na to zvykne: to už jsem viděl, žádné překvapení, to dobře znám. Když jsem letěl poprvé, nemohl jsem se nabažit.
Honza má bolavá záda. Docela dost. Snaží se to rozhánět obstřiky, hřejivými náplastmi, prášky proti bolesti a vodkou s džusem. Přijde mi to jako docela vražedná kombinace, ale Honza se tváří, že to je OK.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)