Odpolední plavba po řece Chobe

 Tak jsem neumřel :-). Sice to ještě cítím při polykání, ale jinak jsem v pohodě. Potíže s dýcháním jsem neměl žádné, jen chvíli jsem se cítil jako při angíně.

Odpoledne jsme byli na plavbě lodí. měli jsme podobný katamarán jako v roce 2017 v Ugandě na Kazinga Channel. 

 

Viděli jsme spoustu vodních ptáků - husy ostruhaté, husičky vdovky, nesyty, volavky. Z velkých savců hroši, buvoli, sloni, vodušky znamenané, lechwe. Byla to paráda.

 Anhinga africká

Obepluli jsme ostrov Sedudu, o který se Botswana a Namibie soudily v Haagu (Namibijci jej nazývají Kasiliki). v roce 1999 soud rozhodl ve prospěch Botswany, takže ostrov Sedudu patří do NP Chobe. Díky tomu může Botswana nabízet turistům plavby kolem ostrova.

Buvol veze na zádech volavku rusohlavou - Eastern Cattle Egret. 

(Zřejmě je to tento druh. V období páření mají výrazně rusé peří, ale mimo toto období jsou převážně bílé).

Musím říct, že riverfront by klidně stál za další den nebo dva prozkoumávání. Je tu toho vážně spousta. Žiraf a slonů spousta, kudu, buvoli - radost podívat. 

 

Na téhle fotce je na volavce vidět pás růžového peří na zádech a na temeni hlavy. Proto to bude opravdu s největší pravděpodobností volavka rusohlavá - Eastern Cattle egret.

Blízko campu Ihaha byly spousty zeber, tady blízko Kasane žádné nebyly. lechwe jsme viděli jen pár, břeh je plný impal, v lese hojnost kudu. Velké šelmy jsme tu neviděli žádné, ale nepochybně tu jsou.

Vodušky znamenané

Západ slunce byl fajn, ale nikoliv spektakulární. Trošku jsem doufal ve fotku se slony na pozadí, ale neklaplo to. Možná jsem se měl ozvat.

 Dali jsme si pivko a chipsy, byla to hezká a klidná chvilka.

 

 

Zítra se rozloučíme s Ngandem a Cool Carem a přesuneme se do Livingstonu. Dnes spíme naposled ve stanu.

Na veliké řece Rufiji

Oběd jsme měli v 15:00 v lodgi. Pak jsme jeli s Igorem na boat safari na Rufiji. Peterovi není dobře, bolí ho v krku a v lodgi si spokojeně fotil celý den.

Jeli jsme pramicí s přívěsným motorem.

Měli jsme kapitána jménem Abdullah a průvodce se jmenoval Salúm. Jeho jméno jsem si nezapamtovla, naštěstí jsem si ho natočil do kamery.

Jeli jsme proti proudu Rufiji. Každý rok při období dešťů se tu řeka rozvodní, ukrajuje břehy, meandruhe a tvoří nová ramena a ostrovy. Mění koryto místy i o stovky metrů - dnes jsme se plavili na místě, kde je podle mapy souš.

V místech zúžení Rufiji slušně teče a tvoří si peřeje, takže jsme se proti proudu museli probíjet. Jelo nás asi pět lodí.

Cestou jsme pozorovali krokodýly, hrochy, varany nilské a hlavně ptáky.

Nadchla mě kolonie vlh běločelých.

Viděli jsme čtyři druhy ledňáčků včetně ledňáčka Giant Kingfisher, který je skutečně veliký a nádherný.  Bohužel jsme ho viděli po setmění a mám ho jen na kameře. Takže fotka jen dokumentační.

Průvodce Salúm ze mě měl radost, že poznám některé ptáky po vzhledu i po hlase. Viděli jsme čejky hnědé, kladivouše, zobouny africké.

 

Před šestou hodinou jsme zakotvili na písčitém ostrově vprostřed toku Rufiji.

V řece funěli a řvali hroši, kolem vodní ptáci, na ostrůvku velcí krokodýli nilští.

Do toho zapadalo slunce a odráželo se na hladině Rufiji.

Prostě paráda.

Dopolední safari v Selous

Dnes jsme podnikli celodenní game drive. Vstali jsme po sedmé ráno.

Projížděli jsme kolem mohutné řeky Rufiji. Od zátoky k zátoce a pak kolem jezer Siwandu, Nzerakera a Manze.

Všude bylo plno života: vodní ptáci, hroši krokodýli - nikdy jsem neviděl tolik krokodýlů, jako tady.

V bušo jsme viděli nespočet impal, žiraf a pakoní. Všude bylo na co koukat.

Akáciové parky v Selous jsou kouzelné, trsy akácií se ve slunci lesknou do stříbrna a mrtvé větve na umbrella akáciích svítí jako slonovina. K tomu pálené hněď impal nebo jasně viditelné pruhy na bocích pakoňů - paráda.

Zdejší pakoně mi přijdou větší než ti v Serengeti. A také mají břicho zbarvené do hněda, což myslím ti v Serengeti nemají.

Kolem vody jsme pozorovali lžičák, čejky, zejozoby. Viděl jsem volavku obrovskou - goliath heron - a povedlo se mi jí z dálky vyfotit.