Cesta do Bwindi plná kočkodanů

Bylo 11:30, byl čas opustit národní park Queen Elizabeth. Jeli jsme na jih přes půvabně znějící vesnici Kihihi směr Bwindi. První půlhodinu jsem v autě prospal. Když jsem se probral, bylo jasné, že projíždíme mnohem chudší krajinou než doposud. Někde jsme kupovali známky - nejspíš to bylo Kihihi, ale mohlo to být i Kanyanborongo.

NP Bwindi Impenetrable tvoří sopečné pohoří. Je silně členité a rozpadlé do hor, hřebenů a údolí. Přijeli jsme k Bwindi od severu někdy kolem 13:00 a následující tři a půl hodiny jsme je objížděli. Silnice šplhala po srázech mezi poli banánů a čaje a zase se spouštěla do hlubokých údolí. Okolní srázy byly strmé jako v Alpách, pod námi bylo několik set metrů příkrého srázu. Svodidla tu neznají, ale silnice je ohraničená pangejtem a půlmetrovým náspem. V Alpách jsem viděl a projel mnohem nebezpečnější silnice.

U horské říčky jsme pozorovali kočkodany diadémové - blue monkey - a kočkodany černolící - Red tailed monkey.

Nemohu si odpustit poznámku, jak nevhodně je tato opice pojmenovaná v češtině. Červený ocas je z dálky nepřehlédnutelný, ale že má černé líce, na to je potřeba dalekohled.

O kus dál jsme u cesty viděli kočkodany čepičaté - anglicky L'Hoest's Monkey. Viděl jsem je poporvé v životě.

Den 12: Trasa

Kyambura Gorge - konec mise

Jak jsme se propracovávali soutěskou k jihu, terén se zhoršoval. Stezka byla strmější, přibývalo bahnitých úseků. Prales nabízel nádherné scenérie a fascinující zvukovou kulisu, ale opice žádné, o šimpanzích nemluvě. Za celou vycházku jsem se nedostal k poloze vhodné k focení opic, i když jsme je zdálky zahlédli.

Moc mě potěšilo, když jsme z jednoho místa výše položeného zahlédli tři slony, kteří masakrovali houští u řeky. Fascinovalo mě, jak se prodírají neprostupným křovím a jak se cpou bujnými výhonky pralesní vegetace.

O kus dál jsme v kališti zastihli rodinu prasat pralesních, ale zmizeli v pralese, než jsme mohli začít nebo fotit.

Nešťastný Bernard asi po třech hodinách naši vycházku ukončil. Práv na čase. Kompletně propocení, utahaní a špinaví jsme vyklopýtali na pláň nad soutěskou, kde už čekali naši řidiči. (Bylo nás jen šest - my tři, postarší manželský pár a jeden sólista).

Na základně rangerů se kluci převlékli z mokrých hadrů. Z dálky jsme obdivovali úchvatný reliéf soutěsky Kyambara Gorge - hlubokého zářezu do zlatavé savany s bujným a kypícím pralesem na dně.

Kyambura Gorge

Kyambara Gorge je soutěska dlouhá 18km, kterou vyhloubila řeka Kyambara do pískovcových usazenin.

Je unikátní tím, že v soutěsce roste deštný prales a na okolních pláních je travnatá akáciová savana. Ronald to vyslovuje jako "čambara".

Ráno jsme zabalili a rozloučili se s Queen Elizabeth Bush Camp. Kyambara Gorge je necelou půlhodinu cesty. V 8 jsme dostali briefing a vyrazili z pláně na dno soutěsky.

Postupovali jsme stezkou vyšlapanou slony. Tu a tam jsme nalézali sloní trus různého stáří. Náš průvodce Bernard nám vysvětlil, že na konci období sucha je savana vysušená a sloni a puvoli chodí do soutěsky pít z řeky.

Na dně soutěsky protéká řeka a kolem ní se rozprostírá regulérní prales. Je mnohem bujnější než Kibale, protože má dostatek vody. Shora jsme viděli, že některé stromy ironwood v soutěsce kvetou v předtuše nadcházejícícho období dešťů.

 

 

Pralesem vede spousta stezek. Některé vyšlapané rangery a turisty, jiné zjevně slony a buvoly. Dole u řeky jsme vstoupili do hroší stezky zahloubené na metr do terénu. Na konci stezky jsme došli k řece, kde odpočívala rodinka hrochů.

Bernard říkal, že v národním parku Queen Elizabeth bylo před 20 lety na 15000 hrochů, ale přý způsobovali nadměrnou erozi půdoy, a tak se správa parku rozhodla jejich stavy zredukovat.

Snažili jsme se najít šimpanze, ale nedařilo se. V pralese bylo dusno jako v prádelně. Nebylo ani tak hrozné horko, tipl bych lehce přes 30°C, ale kvůli vysoké vlhkosti jsme se potili jako zvířata. Nejhůř bylo asi Peterovi, hned pak Honzovi. Já jsem to zpočátku dával, ale první krpál mě odrovnal a pak už jsem se koupal v potu jako všichni.

Terén byl obtížný, kvůli řece jsme šplhali do půlky výškuy soutěsky a zase zpět, brodili se potůčky, překračovali padlé stromy a prodírali se křovím. Aych nelhal - všude byla stezka vyšlapaná, ale rozhodně ne udržovaná.

Viděli jsme guerézy černobílé, red tail monkeys, ale to bylo z opic všechno. Došli jsme znovu k řece a přebrodili ji po pohodlné visuté lávce. Ani tam nám štěstí nepřálo. Šimpanzi tam buď nebyli, nebo se rozhodli být v úkrytu a zticha.

Uganda 2017: Den 11: Trasa

Plavba pokračuje - prasata pralesní

Největším zážitkem během plavby pro mě byla prasata pralesní - hylošeři, anglicky Giant forest hog. Viděl jsem je tu poprvé v životě.A jsou to skuteční obři, kanci dosahují hmotnosti až 275 kg. Dnes jsme je pozorovali celkem čtyřikrát: jdou z lodi, dvakrát u Queen's Mile na North Kazinga Plains a pak večer na kališti pod naší chatkou. To jsem opravdu nečekal  - z knih Jaroslava Mareše jsem nabyl dojmu, že hylošer je zvíře tajemné, vzácné a vyskytuje se pouze v lesích.

Tohle je stádečko focené cestou zpět:

 

Je pravda, že houštiny v NP Queen Elizabeth jsou husté a neproniknutelné, ale opravdu jsem nečekal, že hylošera uvidím - a navíc nafotím, a to čtyřikrát v jednom dni!
Plavba se vážně hodně povedla. Cestou do lodge jsem byl už docela unavený. Povzbudilo mě sloní stádo, které přecházelo přs cestu.

Je pravda, že oproti NP Murchison Falls je Queen Elizabeth hustě zarostlý, hlavně v západní části. Na východě byl zase buš hodně vypálený. Vypalují tu starou trávu, aby s příchodem období dešťů mohla vyrašit nová, svěží zelená travička, která chutná antilopám.

Varan nilský odpočívá na stromě nad vodou

Ledňáček jižní africký (Pied Kingfisher) na akácii.

To všechno má ale za následek, že Queen Elizabeth vypadá prázdný. Teprve když jsme se projeli po kanálu, bylo vidět, kolik tu žije zvěře. A to jsme viděli jen maličký kousek kanálu!
Vlha bělohrdlá (White-throated bee eater)

Díky dvěma jezerům, kráterovým polím Katwe a panoramatu Rwenzori má Queen Elizabeth osobitou atmosféru. Jsem hodně zvědavý na zítřek, čekají nás šimpanzi v Kyambura Gorge a pak přesun do Ishashy, na samou hranici s Kongem.

Safari v Queen Elizabeth

Pokračovali jsme na Kob Mating Grounds - místo, kde silní samci vodušek střeží teritorium a samice v říji si vybírají partnery na páření.

Viděli jsme v dálce dva zápasící samce a celkem blízko několik pokusů o páření.

 

Přejeli jsme na druhou stranu silnice procházející parkem od severu k jihu. Tady se rozkládají North Kazinga Plains, pláně zarostlé vysokým bušem s převládajícími euforbiemi candelabra.

Ronald nám tvrdil, že mléko z euforbie způsobuje oslepnutí, pokud se dostane do oka. Jediná pomoc je vypláchnutí mateřským mlékem, aby se to zneutralizovalo.

Na pláních jsme viděli několik zajímavých ptáků, orla chocholatého a orla jasnohlasého, vodušky defassa a stádečko buvolů. Ve srovnání s bohatstvím Murchison Falls ale nuda, nuda, šeď, šeď.

Linduškovec žlutohrdlý (Yellow-throated longclaw)

 

Poobědvali jsme v restauraci Tembo na Mweya Peninsula, který leží mezi Kazinga Channelem a Lake Edward. Edwardovo jezero vypadá jako moře. Díky oparu byl protější břeh v nedohlednu.

Snovač černohlavý (Black-headed Weaver)
K obědu jsem měl kozí špíz a pečené banány - silně stylové jídlo.

Kosti jsem házel čápovi marabu.