Jak jsme se propracovávali soutěskou k jihu, terén se zhoršoval. Stezka byla strmější, přibývalo bahnitých úseků. Prales nabízel nádherné scenérie a fascinující zvukovou kulisu, ale opice žádné, o šimpanzích nemluvě. Za celou vycházku jsem se nedostal k poloze vhodné k focení opic, i když jsme je zdálky zahlédli.
Moc mě potěšilo, když jsme z jednoho místa výše položeného zahlédli tři slony, kteří masakrovali houští u řeky. Fascinovalo mě, jak se prodírají neprostupným křovím a jak se cpou bujnými výhonky pralesní vegetace.
O kus dál jsme v kališti zastihli rodinu prasat pralesních, ale zmizeli v pralese, než jsme mohli začít nebo fotit.
Nešťastný Bernard asi po třech hodinách naši vycházku ukončil. Práv na čase. Kompletně propocení, utahaní a špinaví jsme vyklopýtali na pláň nad soutěskou, kde už čekali naši řidiči. (Bylo nás jen šest - my tři, postarší manželský pár a jeden sólista).
Na základně rangerů se kluci převlékli z mokrých hadrů. Z dálky jsme obdivovali úchvatný reliéf soutěsky Kyambara Gorge - hlubokého zářezu do zlatavé savany s bujným a kypícím pralesem na dně.
Moc mě potěšilo, když jsme z jednoho místa výše položeného zahlédli tři slony, kteří masakrovali houští u řeky. Fascinovalo mě, jak se prodírají neprostupným křovím a jak se cpou bujnými výhonky pralesní vegetace.
Žádné komentáře:
Okomentovat