čtvrtek 16. února 2017

Gorily u potoka

Mláďata se vozila mámě po hřbetě nebo se kočkovala v podrostu. Jedno vyšplhalo na slabý kmínek, pohoupalo se, kmínek rupnul a mládě sletělo dolů.
Gorily se v těžkém terénu pohybovaly hrozně snadno. Velcí samci lámali stromky jako párátka. Hodně zajímavý byl silný sladkokyselý pach, který gorily provázel. Nedovedu ho moc popsat, ale jasně si jej vybavuji. Trošku podobný pachu koně, ne nepříjemný. Někdy jsem gorily v houští dřív ucítil než uviděl. Je to zajímavé, šimpanzi cítit vůbec nebyli.

V pralese byla bohužel docela tma. Na kameru to bylo dostačující, ale můj foťák s tím těžce zápasil. Na otevřeném prostranství jsme gorily viděli jen zpočátku, jak zamířily dolů z kopce, byly zalezlé v křoví a byla tam tma. Průvodci se celkem marně snažili uvolnit cestu našim objektivům. Sotva trochu odstranili liány a šlahouny bránící výhledu na mohutného silverbacka, samec se zvedl a zalezl dál do houští. A musel jsme se přesouvat na nové stanoviště, přičemž tchajwanská teta úspěšně překážela v cestě.
Když gorily došly na dno údolí k potoku, zastavily se. Velký stříbrohřbetý samec seděl na břehu, rukou lámal větve silné jako moje zápěstí a krmil se listím. Vedle seděla samice s mládětem.

Mládě se několikrát vydalo směrem k nám. Stál jsem za Honzou a snažil jsem se točit pod jeho loktem nebo nad jeho ramenem. Což při jeho mohutných proporcích moc dobře nešlo.
Všichni jsme se pletli navzájem ve snaze získat co nejlepší záběr nebo snímek mláděte, které se kutálelo v listí a pilo z potoka.
Pak Peace povídá, že máme posledních pár minut. Hodina uplynula jako nic. Snažili jsme se ulovit poslední záběr, přičemž strejda z Tchajwanu se cpal dopředu obzvlášť nevybíravě. Zřejmě udělal nějaký prudký pohyb - a silverback vyrazil. Vyběhl z křoví, proletěl vedle tchajwanského strejdy a loktem ho porazil do houští. Musím přiznat, že jsem mu to trošku přál.

Žádné komentáře:

Okomentovat