Kyambara Gorge je soutěska dlouhá 18km, kterou vyhloubila řeka Kyambara do pískovcových usazenin.
Je unikátní tím, že v soutěsce roste deštný prales a na okolních pláních je travnatá akáciová savana. Ronald to vyslovuje jako "čambara".
Ráno jsme zabalili a rozloučili se s Queen Elizabeth Bush Camp. Kyambara Gorge je necelou půlhodinu cesty. V 8 jsme dostali briefing a vyrazili z pláně na dno soutěsky.
Postupovali jsme stezkou vyšlapanou slony. Tu a tam jsme nalézali sloní trus různého stáří. Náš průvodce Bernard nám vysvětlil, že na konci období sucha je savana vysušená a sloni a puvoli chodí do soutěsky pít z řeky.
Na dně soutěsky protéká řeka a kolem ní se rozprostírá regulérní prales. Je mnohem bujnější než Kibale, protože má dostatek vody. Shora jsme viděli, že některé stromy ironwood v soutěsce kvetou v předtuše nadcházejícícho období dešťů.
Pralesem vede spousta stezek. Některé vyšlapané rangery a turisty, jiné zjevně slony a buvoly. Dole u řeky jsme vstoupili do hroší stezky zahloubené na metr do terénu. Na konci stezky jsme došli k řece, kde odpočívala rodinka hrochů.
Bernard říkal, že v národním parku Queen Elizabeth bylo před 20 lety na 15000 hrochů, ale přý způsobovali nadměrnou erozi půdoy, a tak se správa parku rozhodla jejich stavy zredukovat.
Snažili jsme se najít šimpanze, ale nedařilo se. V pralese bylo dusno jako v prádelně. Nebylo ani tak hrozné horko, tipl bych lehce přes 30°C, ale kvůli vysoké vlhkosti jsme se potili jako zvířata. Nejhůř bylo asi Peterovi, hned pak Honzovi. Já jsem to zpočátku dával, ale první krpál mě odrovnal a pak už jsem se koupal v potu jako všichni.
Terén byl obtížný, kvůli řece jsme šplhali do půlky výškuy soutěsky a zase zpět, brodili se potůčky, překračovali padlé stromy a prodírali se křovím. Aych nelhal - všude byla stezka vyšlapaná, ale rozhodně ne udržovaná.
Viděli jsme guerézy černobílé, red tail monkeys, ale to bylo z opic všechno. Došli jsme znovu k řece a přebrodili ji po pohodlné visuté lávce. Ani tam nám štěstí nepřálo. Šimpanzi tam buď nebyli, nebo se rozhodli být v úkrytu a zticha.
Je unikátní tím, že v soutěsce roste deštný prales a na okolních pláních je travnatá akáciová savana. Ronald to vyslovuje jako "čambara".
Ráno jsme zabalili a rozloučili se s Queen Elizabeth Bush Camp. Kyambara Gorge je necelou půlhodinu cesty. V 8 jsme dostali briefing a vyrazili z pláně na dno soutěsky.
Postupovali jsme stezkou vyšlapanou slony. Tu a tam jsme nalézali sloní trus různého stáří. Náš průvodce Bernard nám vysvětlil, že na konci období sucha je savana vysušená a sloni a puvoli chodí do soutěsky pít z řeky.
Na dně soutěsky protéká řeka a kolem ní se rozprostírá regulérní prales. Je mnohem bujnější než Kibale, protože má dostatek vody. Shora jsme viděli, že některé stromy ironwood v soutěsce kvetou v předtuše nadcházejícícho období dešťů.
Pralesem vede spousta stezek. Některé vyšlapané rangery a turisty, jiné zjevně slony a buvoly. Dole u řeky jsme vstoupili do hroší stezky zahloubené na metr do terénu. Na konci stezky jsme došli k řece, kde odpočívala rodinka hrochů.
Bernard říkal, že v národním parku Queen Elizabeth bylo před 20 lety na 15000 hrochů, ale přý způsobovali nadměrnou erozi půdoy, a tak se správa parku rozhodla jejich stavy zredukovat.
Snažili jsme se najít šimpanze, ale nedařilo se. V pralese bylo dusno jako v prádelně. Nebylo ani tak hrozné horko, tipl bych lehce přes 30°C, ale kvůli vysoké vlhkosti jsme se potili jako zvířata. Nejhůř bylo asi Peterovi, hned pak Honzovi. Já jsem to zpočátku dával, ale první krpál mě odrovnal a pak už jsem se koupal v potu jako všichni.
Terén byl obtížný, kvůli řece jsme šplhali do půlky výškuy soutěsky a zase zpět, brodili se potůčky, překračovali padlé stromy a prodírali se křovím. Aych nelhal - všude byla stezka vyšlapaná, ale rozhodně ne udržovaná.
Viděli jsme guerézy černobílé, red tail monkeys, ale to bylo z opic všechno. Došli jsme znovu k řece a přebrodili ji po pohodlné visuté lávce. Ani tam nám štěstí nepřálo. Šimpanzi tam buď nebyli, nebo se rozhodli být v úkrytu a zticha.
Žádné komentáře:
Okomentovat