Dead Vlei je vlastně pánev s tvrdým povrchem, plná mrtvých stromů camelthorn, obklopená obrovskými červenými dunami.
Co strom, to unikátní fotografický objekt. Všichni jsme se umělecky vyřádili, ale nejvíc asi Honza – ten si lehal na břicho, měnil objektivy a u posledního stromu strávil snad půl hodiny. Slunce nabíralo výšku a sílu, dělalo se vedro.
Obešli jsme Dead Vlei ze všech stran. Na okolní duny šplhali lidé a pak je sbíhali dolů – někteří po nohou, jiní sjížděli po zadku. Asi to musel být docela adrenalin.
Znovu lituji, že jsem si tam nevylezl. Hned vedle Dead Vlei se nachází Narravlei. Tady bylo méně stromů, ale o to víc skalnatých a kamenitých útvarů fantaskních tvarů.
Rozhodli jsme se vrátit k autu přes písčitý hřeben. Tato duna byla možná třetinová oproti těm největším, ale i tak jsme s ní měli co dělat. Zapadali jsme do písku nad kotníky, ujížděly nám nohy, bylo to jako brodit se čerstvým prašanem.
Kupodivu i ta čistá písečná duna byla tu a tam porostlá rostlinkami, stébly suchomilných trav a občas i drobnými keříky. Zahlédli jsme i ještěrku, utíkala od nás po písku a pak se bleskurychle zahrabala.
Z vrcholku – hrany duny byl nádherný výhled, jak dozadu na Narravlei, odkud jsme přišli, tak na pánev, kde parkovala auta. Z duny dolů už se šlo krásně. Měl jsem trochu strach z hadů, ale žádného jsme neviděli a měli jsme dobré boty. Některé turistky šly v žabkách nebo i naboso.
