Z Mikumi do Selous

Dnešní den jsme strávili celý na cestě. Kousek za Mikumi jsme zastavili u Curio shopu. Seběhla se tam tlupa dětí. Rozdal jsem jim pastelky - každému jednu.

Děti se dožadovaly "mí mí" a natahovaly ručičky. Škoda, že už jsme neměli bonbóny.

Cesta do Selous byla hodně komplikovaná- Objížděli jsme hory Uluguru Mountains. Zastavili jsme u malého jezírka s nádherným výhledem na hory.

Ve městě Morogoro jsme zastavili a pokoušeli se sehnat africká trička pro moje holky a africké pohledy pro Petera. Naknec jsem koupil jednu blůzku pro Lucku.

 Nic dalšího nebylo použitelné. Ty nádherné vzory se živými barvami měli jen na šátcích a na dlouhých šatech, což si netroufnu koupit.

Chodili jsme po městě asi hodinu. Byl to dokonalý africký mumraj krámků, lidí, nepořádku a dopravy. Na mostě jsem podaroval žebráka a Michael mi děkoval.
Cesta přes Uluguru Mountains na jih byla dost slušný hardcore. Asfalt velmi brzy skončil. Navíc bylo po dešti a silnice se opravovala. Místy to vypadalo jako Rallye Borneo.

Zastavili jsme na oběd (opět nedobrý fádní lunchbox) a zjistili jsme, že máme píchlou levou zadní pneumatiku. Byli jsme prostřed džugle, na cestě, kde nebyl moc velký provoz. Začali jsme s Michaelem sundavat kolo a pumpovat heverem, kterému se tu říká jack. Vtom, kde se vzali, tu se vzali  za zatáčkou se objevili dva černí chlapíci. Předesílám, že nejbližší vesnice tím směrem byla nejméně 5 km. Hoši prohodili dvě tři slova s Michaelem a  pustili se do práce. Šlo jim to od ruk, za chvíli měli hotovo.

Pokračovali jsme v cestě. Na mapě naše cesta vypadá úplně nesmyslně. připomíná obrácené písmeno S. Zřejmě to ale byla jediná možná cesta.

Do Selous jsme vjeli v 5 hodin. Zbývajících 75 km přes Selous Game Reserve jel Michael dost rychle, aby nedostal pokutu za pozdní opuštění rezervace.

Viděli jsme impaly a buvoly a spoustu žiraf. Snad pět skupin po 4-8 kusech.

 Selous je úplně jiný než Ruaha a Mikumi: je to docela suchý buš s převažujícími trnitými akáciemi a občas deštníkovýi akáciemi.

Ptáci v Mikumi

 Frankolín rudohrdlý, Red-necked spurfowl

Čejka korunkatá, Crowned lapwing

 Čáp marabu

Husička vdovka, White-faced whistling duck

Orlosup palmový, Palm-nut vulture

Leskoptev nádherná, Superb starling
Vlevo dole:  Jestřáb gabar, Gabar goshawk (zřejmě to není Dark chanting goshawk, protože má výrazně pruhovaný ocas)

Ťuhýk dlouhoocasý, Long-tailed fiscal

U Masajů

Když se vrátil Michael s opraveným autem, naložil jsme Lazara a vyrazili do masajské vesnice. Byl jsem u Masajů před lety v Ngorongoro a  tohle bylo o několik levelů výš.

Masajové byli přátelští, povídali si s námi, ukázali nám svoje bomy na krávy a chlívky na březí kozy.

Mladí bojovníci Morani byli nádherní, jeden měl kůži červenou. Myslel jsem, že je to od heny, ale pak se přiznal Igorovci, že mu jen pouštěla barva z deky.

Morni jsou ozdobení korálky a malými kovovými mincemi. Všichni Masajové se s námi zdravili, podávali si s námi ruce - včetně dětí, žen a náčelníka.

Morani žvýkali větvičky z jednoho keře a čistili si zuby. Taky jsme si uřízli větvičku - měla příjemnou mentolovou příchuť.

Morani nás vzali do chatu. Ukázali nám kalebasy na mléko - říkali, že je vymývají nějakou rostlinou, aby se mléko nekazilo.

Vyprávěli, jak moc jsou pro ně důležité krávy - že krávy jsou pro ně vším. Mají z nich kůži, mas, rohy, mléko, krev, za krávy si kupují manželky, když je prodají na jatka, tak za ně mají peníze.

Morani nám navlékli masajské tógy, půjčili nám klacky a fotili se s námi.

  Ukázali nám, jak se hází kopím- hodil nejméně 30m.

 Ukázali nám, jak rozdělávají oheň třením dřev.

Nakonec nám zatančili masajský tanec. Připojily se i malé dětíi a náš lodge manager Lazaro.

Skákali do výšky jako na pružinách a krásně zpívali - rytmický hrdelní zpěv, který vedl hlavní zpěvák a ostatní mu odpovídali. Nejvýžš skákal Lazaro.

Všichni ve vsi - i tanečníci - si tanec uživali. Vedle mě seděl náčelník, pochechtával se spokojeně a kvitoval válečníky, kteří skákali nejvýš.

Oproti tomu, co jsem viděl ve Ngorongoro, to bylo skvělé, autentické a živé. Bylo vidět, že si to uživají.

Rozdali jsme dětem poslední bonbony- měly velký úspěch.

 Nakoupili jsme nějaké masajské korále, koupil jsem dřevěnou misku a křížek z korálků pro Pavla Petrašovského.

S Masaji jsme se srdečně rozloučili, mávala nám celá vesnice.

Teď sedíme v restauraci a popíjíme kořalku od Jany. Zdeněk vykládal příhody z života v Zanzibaru. Prý se tu hodně staví a ceny nemovitostí klesají. Číňani tu prý staví bungalovy po stovkách. v Zanzibaru prý všichni uplácejí a kradou a žebrají. Zloděje prý kamenují a upalují, přesto všichni kradou.

K večeři jsme měli Mboga mboga - mrkev vařenou se zeleninou a cibulí.

Dědečkovo pořekadlo

"Živému sa hocičo prihodí."

Pravil Igorův dědeček.

Safari v Mikumi

V 7 ráno jsme vyjeli do národního parku Mikumi.

Silnice Transtanzanian prochází přímo středem parku. Už ze silnice jsme viděli slony, žirafy, impaly a paviány. podél cesty jsou cedule oznamující výši pokuty za srážku se zvířetem. Je to odstupňované podle druhu zvířete,

Hned po vjezdu do Mikumi jsme dostali tip na lvy. Michael jel přímo k nim.

U cesty stála tři auta. Asi 30 m od cesty se povalovala lvice. Kousek dál v trávě byla druhá se dvěma lvíčaty.

Po chvíli se v křoví zvedl lev. Lvice přecházely, většinou ležely, pak se zvedly. ušly pár kroků a zase sebou praštily. Lvíčata je následovala.

Lev se za celou dobu nehnul, jen několikrát zvedl hlavu. Když ležel, nebyl za trsem trávy ani vidět.
Pozorovali jsme lvy asi tři čtvrtě hodiny. Jsem moc rád, že se to povedlo.

Mikumi je úplně jiná krajina než Ruaha. Je to rozlehlá pláň, jen řídce zarostlá stromy a křovím.

Jsou tu veliká stáda impal, tipl bych, že přes 200 kusů. Nikdy jsem tak velká stáda neviděl.

Hustota zvěře v NP Mikumi je o dost menší, než v NP Ruaha. Tu a tam je vidět stádo impal, pár žiraf, pět šest zeber nebo osamělý pakůň.

 Viděli jsme jen jedno větší stádo pakoňů. V hippo poolu jsme viděli pár hrochů, ale oproti Ruaze nic moc.

Viděli jsme jednoho velkého krokodýla.

 Všude po cestách pobíhaly čejky korunkaté a poletovaly leskoptve nádherné. Viděli jsme jednoho zajímavého dravce, zřejmě snake eagle.

Projeli jsme několik waterholes. Vylezli jsme na baobab (po žebříku) a viděli jsme velký dutý baobab s žebříkem uvnitř, kde se v minulosti schovávali pytláci.

 Cestou zpátky začalo Michaelovi něco vrzat v autě, tak mi půjčil řízení. Zařídil jsem si Toyota Landcruiser po NP Mikumi.

Viděli jsme slonici se slůnětem docela blízko.

Na závěr jsme viděli dva nádherné sloní samce. Ten větší měl úžasné kly.