Lazaro vypravuje

Včera nám Lazaro na baru vykládal, jak před třemi lety lvi zaútočili na jejich bomu a zadávili tři krávy. Jeho otec se jako správný Masaj naštval a vzal kopí a štít. Prý v životě už čtyři lvy zabil, lvů se nebojí a bere je jako psy.

Tentokrát se ale přepočítal. Hodil kopí, netrefil a lev po něm skočil. Lazarůvo otec padl na zem, chránil se, odstrkoval lva za krka snažil se útočit nožem. Lazaro přiběhl, popadl kopí a hodil ho po lvovi.Škrábl ho na tlapě - pev se lekl, otce pustil a utekl. Od té doby si prý Lazarův otec už nemyslí, že lvi jsou neškodní jako psi. Lazaro ještě říkal, že on sám se lvů dost bojí.

Historka je to barvitá, pokud je pravdivá, tím lépe. Stalo se v Mpalapande, poslední vesnici před parkem Ruaha roku 2016.

Pozn. Tyhle fotky jsem si vypůjčil z Lazarova facebooku.

Ptáci Ruahy

Hrdlička damarská (Ring-necked Dove, Cape turtle dove)

Leskoptev nádherná (Superb starling)

Stepkour východoafrický (Black Faced Sandgrouse)

Frankolín rudohrdlý (Red-necked spurfowl)

Kukačka bělobrvá (White-browed coucal)

Sparák naholící (Bare-faced go-away bird)

Zoborožec tanzanský (Tanzanian red billed hornbill, Ruaha hornbill)

Zoborožec Deckenův (Von der Decken's hornbill). Samec má žlutý zobák, samice černý.

Čáp sedlatý

Drop černobřichý  (Black bellied bustard), samice

Mandelík fialovoprsý (Lilac-breasted roller)

Vlha malá (Little bee-eater)

Frankolín chocholatý (Crested francolin). Podle mě nesprávně přeloženo, mělo by být kdyžtak Korunkatý.

Orel okrový (Tawny eagle)

Luněc šedý (Black-winged kite, také tady). Tenhle pták mi dal nejvíc zabrat. Fotka je mírně matoucí, není na ní vidět tmavě šedé zbarvení na horní straně těla a výrazná černá "ramena" na křídlech.

zřejmě Orlík hnědý (Brown snake eagle)

Batoh stále není. Dopoledne kolem Mwagusi

Ráno po snídani jsme jeli na letiště Msembe domluvit se ohledně batohu a night drive na dnešní večer.
Batoh opět nedopadl. Prý ho ráno zapomněli naložit do letadla Coastal Airlines. Prý zítra.
Problém je, že zítra odjíždíme z Ruahy do Mikumi. Takže se začaly vymýšlet varianty, jako řže mi batoh do Mikumi pošlou autobusem.

 Korunu všemu nasadila Leina. Volala mi, že batoh pošlou do Mikumi - Martha prý zajistí, aby se určitě naložil, a manager z lodge ho vyzvedne a v lodgi na mě bude čekat. A prý mě to bude stát 50$ / něco za Marthu, něco za managera. Byl jsem už dost naštvaný, řekl jsem Leině, že nic platit nebudu a ať se domluví se Stellovou. Tak se snad domluvili.

Jeli jsme na game drive kolem hory Kimila Matonge. Cestou jsme viděli pár skupinek slonů a konečně jsem vyfotil zoborožce tanzanského - Ruaha Hornbill (Tanzanian Red Billed Hornbill).

 V lesích kolem hory jsme toho moc neviděli. Je tam špatná viditelnost, všude křoví a stromy. Zahlédli jsme antoilopy losí - elandy, ale hned zase zmizely v lese.
O kus dál Igor objevil sloní rodinku, kerou jsme si vychutnali.

Veverka bušová - Smith's Bush Squirrel

Nejlepší část dopoledního safari byla oblast kolem řeky Mwagusi. Řeka byla místy úplně vyschlá.

Kolem řeky se procházela stáda slonů, kudu, žirafy a impaly.

Viděli jsme jednoho velkého samce, jak se vyvaluje v bahně. Pak vylezl a přecházel koryto řeky přímo před námi. Byl to nejsilnější a největší býk, jakého jsme dosud viděli.

Krajina za Mwagusi je nízká, rovná, bez vysokého buše. Kolem řeky rostou vysoké palmy dumy thébské. Viděli jsme dvě sloní rodiny docela zbízka, sloni na tři metry. Nemělo to chybu.

Cesta byla místy docela zarostlá a špatně průjezdná, v jednu chvíli to autem hodilo tak, že jsem Petera praštil foťákem do bhlavy.

Na oběd jsme dojeli až něky kolem třetí. Po obědě jsme vyrazili do jižní části parku. Jeli jsme podél řeky. Viděli jsme plno hrochů a velká sloní stáda.

Bohužel jsme neviděli žádné šelmy. Nazpátek jsme se vraceli přes náhorní plošinu zarostlou bušem a baobaby, kde nás strašně žraly mouchy tse tse.

Před večeří jsme zajeli k bývalému přívozu a k mostu přes Ruahu.

Mwagusi Sand River

Odpoledne jsme vyrazili dál po proudu řeky. Projížděli jsme stezky, které nejsou moc často navštěvované. Přijeli jsme k písečné řece Mwagusi, kde se páslo velké stádo impal. Na druhém břehu rostly vysoké palmy, kterým Michael říkal Mkoche. Česky je to duma thébská. Michael říkal, že jejich plody mají rádi paviání a sloni.

 

 

O kus dál nám cestu zablooval mladý slon. Stál uprostřed cesty, žral nějaké plody ze země a nechtěl uhnout. Po chvíli musel Michael natůrovat motor a několikrát popojet, než slon usoudil, že radši uhne z cesty.

Vraceli jsme se kolem skalnaté hory Kimila Matonge, na které je mobilní vyslíač. Hora je malebná, plná obrovských balvanů. Některé jsme objížděli.

Viděli jsme nádherného afrického dudka. Kupodivu se anglicky řekne cuckoo, kukačka.
Viděli jsme několik dikdiků, ale po jednom, nikdy ne pár.

Ruaha je plná impal. Jsou úplně všude. Některé skupiny měly víc než 50 členů.

U řeky jsme viděli mangusty žíhané, párek jeřábů královských a spousty hus egyptských. V buši byla spousta zoborožců se žlutým zobákem - zřejmě zoborožec Deckenův, Von der Decken's Hornbill.

Viděli jsme spoustu mandelíků fialovoprsých, některé i nablízko.

Cesta kolem hory Kimila Matonge byla malebná a nádherná - obrovské balvany, baobaby a zlatožlutý opadavý les, k tomu kouzelné výhledy přes údolí směrem k řece Ruaha.

Navečer jsme zajeli k hippo poolu nad mostem. Museli jsme počkat, až hlavní vyhlídku vyklidí dva autobusy tanzanských výrostků. Pozorovali jsme krokodýly a stádo hrochů, zvolna putujících proti proudu. Slunce zapadlo, na druhém břehu Ruahy kejhaly husy egyptské, hroši chrochtali. Byla to paráda.

Ještě musím napsat o plodech z baobabu. Jsou to šišky asi 20-25 cm dlouhé. Když dopadnou na zem, puknou a obnaží bílou dužinu. V té jsou obalená tvrdá semena. Dužina je rozpraskaná na kousky. Vypadá to od pohledu jako menší marshmelouny, konzistence polystyrénová, chuť příjemně nakyslá. Když se to cucá, dužina povolí a v puse zbyde jen tvrdé jádro. Je to dost dobé, prý se to i barví a prodává. Zkusím to přivézt domů.