Marek se učí s mokorem a jedeme na slony. Západ slunce na Okavangu.

 Je chvilka po západu slunce. Sedím u ohně, dívám se na růžovou záři na obloze a je mi krásně. Za křovím se pase stádo vodušek lechwe. Byl to famózní den.

Odpoledne jsme si pospali, pak jsme se šli vykoupat do Okavanga. Voda byla úžasná a chladná jako včera. Marek si pak hrál s mokorem, naučil se s tyčí jako místní poler.

Největší pecka dnešního odpoledne byli dva sloni, kteří slezli k vodě a pásli se na rákosí.Zajeli jsme k nim mokorem - tedy nechali jsme se odvézt - a nafotili si je z vody. 

 

 

 

Byla to poráda, sloni se pásli a čvachtali ve vodě, zklů jim visely trsy vodních rostlin. Splnil jsem si sen, vidět slony z vody.Sice jsme k nim nešli moc nablízko, ale i tak to stálo za to. 

Všechny ženské - katalánky, němky i italka Marta - se po koupání ještě sprchovaly, což mi přijde nadbytečné. Měli jsme spoustu času, posedávali jsme v kempu, klábosili a četli si. Němka Anika má deník plný obrázků, je moc šikovná.

V 17:00 jsme nasedli na mokoro a jeli na západ slunce. Znovyu jsme si vychutnali úžasný klid močálů a mokora klouzajícího kanály. Chvilku před západem slunce jsme dojeli do laguny, kde se převalovala skuinka hrochů. Na břehu byli zejozobi a ibisové, slunce zapadalo a my jsme se dívali a fotili. Byla to paráda.

K večeři nám Gee udělal skvělé jídlo - guláš z hovězího s okurkami, mrkví a malými patizony a k tomu kukuřičné halušky jménem semp.

Okavango mě nadchlo. Sice tu je méně vodních ptáků a méně savců viditelných z mokora, ale walking safari to víc než vynahradily. Krajina je famózní a plavby na mokoru skýtají až meditativní zážitek.

Pěší safari v Okavangu

 V 17:00 jsme vyrazili na walking safari. Šli jsme asi 1 km od tábora směrem na jih. Napřed nebylo nic vidět, pak jsme dorazili k vodě, kde se pásla skupinka vodušek lechwe. Tak jsem si připsal další druh do seznamu!

Opodál bylo vidět několik skupin slonů, jedna byla přes kanál od nás. Ve vodě byli hroši a kolem několik vodních ptáků - ibisové, čejky běločelé a zejozob. 

Zapadalo slunce, krajina byla krásně nasvícená a o pár metrů dál se procházely další žirafy. Byla to paráda.

 

Teď sedíme v kempu u ohně, Gee vaří večeři a posloucháme řvaní hrochů, zpěv cikád a kvákání žab. Přes den nebyly slyšet ani cikády, ani žáby. Teď je to hotový koncert.

Okavango nezklamalo. Z vody sice nebylo vidět nic moc, ale pěší safari to vynahradilo. Jen ti komáři jsou otravní.

Sáhnout si na slona

 Na slony s námi vyrazil Marek. Měli jsme sotva čas se ubytovat a sníst lehký oběd, než jsme vyjeli. Ubytování je hodně skromné, v buši bylo líp. Je to vysokokapacitní ubytovna, jedna jednotka vedle druhé. Bohužel vedlejší cimra je s naší spojená zamykatelnými dveřmi, které moc hlukově neizolují.

Na slony jsme vyjeli ve 14:45. Jeli jsme zpátky po hlavní silnici směrem na Hwange, a pak jsme uhnuli doleva do privátní rezervace Wild Horizons, spojení s NP Victoria Falls. Základna sloní záchranné stanice má bar, restauraci a turistický shop. Dostali jsme od rangera jménem Amos základni informace. Měl velkou radost, když jsem mu řekl, že u nás máme slavného Jana Amose Komenského, po kterém se jmenuje spousta škol.

Poodjeli jsme asi 1 km z vystoupili. Šli jsme bušem za rangerem s puškou, samozřejmě CZ - Zbrojovka Brno. Tyhle zbraně tu v Zimbabwe mají skvělou pověst.

Došli jsme ke skupině sedmi slonů. Vedla ji veliká slonice jménem Cocoa ve skupině byl velký samec Jumbo. Další jména si nevzpomínám, ale všechno mám natočené.

Kolem slonů bylo sedm dalších rangerů, každý měl svého slona. Na stanici mají 17 slonů celkem, ve třech skupinách, ke dvěma chodí turisti. Dřív na slonech vozili turisty do parku, dnes se to považuje za neetické.

Napřed jsme si slony fotili. Oni se tiše krmili. Pak jsme si směli jednoho pohladit na uších, kůži, chobotu a klech. Kůže na uších byla teplá a hebká, v tepnách byla cítit tepající krev. Kůže po těle a na chobotu byla hrubá a porostlá štětinami. Konec chobotu se dvěma prsty byl uslintaný a zaprášený. Sloni žrali listí které obratně stahovali z větví.

 

Pak nás vzali k největšímu samci Jumbovi. Měl přes tři metry, těýko odhadnout, tipl bych si 3,5 metru. Je otec dvou mladých slonů ve skupině, matky jsou dvě mladší slonice. Matriarcha Coco je adoptivní, vlastní mláďata nemá. Prý ji z původní skupiny vyhnali, tak ji přijali sem, protože je hrozně hodná k mláďatům.

Dotýkat se Jumba byl nepopsatelný zážitek. Mohl jsem ho hladit. dotknout se kůže a obejmout mu mohutnou přední nohu. Nikdy nezapomenu na jeho moudré oči.

Nakonec jsme si pohladili a vytotili matriarchu Coco. Ta nás odvedla ke krmelišti - místu, kde byla zábrana ze spadlých stromů. Tam jsme mohli slony krmit granulemi z melasy, snad sóji a ještě něčeho. Vypadalo to jako sojové suky. Házeli jsme jim granule do tlamy po hrstech, nebo dávali do chobotu. Strážce nás varoval, ať jim nedáváme po jednom, ale po hrstech, a co spadne, nechat na zemi.

Byl to úchvatný, jedinečný a nepopsatelný zážitek. Once in a lifetime. Jsem vděčný, že jsem to mohl zažít.

Zpátky na stanici jsme dostali občerstvení a mohli si koupit suvenýry. Koupili jsme Majdě svíčku se slonem, zástěru s potiskem slonů a nášivku na africkou vestu.

Večer jsme šli na večeři do hospody Three Monkeys. Lída si dala Fish&Chips a já carpaccio z kudu a caesar salad.

Stopování slona

 Odpoledne jsme vyrazili stopovat slony. Stopaři našli stádo u vyschlé řeky Mosaize. Když jsme tam dorazili, byly slonice s mladými v hustém buši, takže nás Mark nepustil blíž. Obešli jsme je obloukem. V řečišti byl jeden mladý sloní samec. Nadešli jsme si a přešli koryto o kus výše. Vylezli jsme na břeh a přiblížili se ke slonovi. 

 

Byl to super zážitek: poprvé v životě jsem stopoval slony pěšky. Pak s evítr otočil a slon nás zvětřil, otočil se a odešel do buše. Sice jsme viděli jen jednoho slona, ale zážitek stál za to.

Vrátili jsme se do tábora a dali si lehký oběd - pečený lilek, salát a šunku. A domácí pečený chleba a džus z baobabu. Ovoci z baobabu sev jazyce Shona říká CRIMATATA.

Ranní safari v Ishashe

Ráno jsme se rozloučili s luxusní Ishasha Jungle Lodge. Jeli jsme na dopolední game drive po Ishasha Plains. Bylo po dešti, savana byla umytá  a byl docela opar. Escarpment na západě jsme ani neviděli, o sopkách Virunga za řekou v Kongu ani nemluvě.

Safari bylo stejně skvělé jako včera - vodušky kob, buvolci topi, spousta buvolů. Viděli jsme hodně rodin prasat savanových, jeden pár měl snad pět nebo šest mláďat.

Ronald nám krásně zastavoval u každého ptáčka a snažil se najít lvy. Projížděli jsme všechny vyhlášené lví stromy, ale bez úspěchu. Tam, kde savana nebyla vypálená, měla zlatá tráva přes metr. Stačilo, aby lev poodešel deset metrů a zalehl, a neměli jsme šanci ho objevit.

Kroužící supi nás upozornili na možné místo killu, ale bylo to daleko od cesty a v národním parku se sjíždět nesmí.

Najezdili jsme toho mnohem víc než včera. Ronald s námi svědomitě pročesával game trails, ale na lvy jsme nenaráželi.

Poslední slon, kterého jsem viděl, byl mohutný starý býk. Zastihli jsme ho po bahenní koupeli kousek od hranic s kongem, blízko místa, kde jsme včera pozorovali dva mladší slony.

Projeli jsme pláněmi až k jižní bráně. Tady jsme objeli všechny lví stromy v okolí. Viděli jsme pár buvolů, kteří se ve vysoké trávě skoro ztráceli.

Safari po dešti

Ale zpět k safari. po obědě v Ishasha Jungle Lodge jsme vyjeli na game drive. Sotva jsme nasedli do auta, spustil se hustý liják. Období sucha je u konce, nadchází období dešťů. Ohnisko lijáku bylo na sever od nás, ale i tady padaly provazy vody a foukal slušný vichr.

Jižní cíp národního parku Queen Elizabeth pojmenovaný po hraniční řece Ishasha je úplně jiný než zbytek parku. Je to přehledná travnatá savana, teď porostlá zlatavou trávou, s parkovým akáciovým porostem. Asi nejvíc připomíná Serengeti. Kromě akácií se tu vyskytují i fíkovníky, na kterých lehávají vyhlášení stromoví lvi. Ty jsme dnes neviděli, ale nepředbíhejme.

 Jeli jsme na jih po páteřní cestě. Na náhorní plošině jsme vjeli mezi velké stádo buvolců opi promíchaných s voduškami kob. Bylo čerstvě po dešti a v děrách a výmolech na silnici stály kaluže vody. Vodušky i buvolce se k nim stahovali a pili.

Buvolce topi mám moc rád, jsou to nádherná zvířata. V Tanzanii jsem je viděl v Serengeti a v kráteru Ngorongoro, ale vždycky jen pár kusů.

Tady bylo snad stopadesátihlavé stádo.
Projížděli jsme zvolna po silnici, zleva přetahovali topi, měli jsme spoustu zvířat vlevo i vpravo. V dálce před sebou jsem tušil vysočinu Bwindi, nalevo jsme měli escarpment příkopové propadliny, vpravo se táhla zlatavá savana až k řadě stromů, které označovaly hraniční řeku Ishasha. Za ní se zvedal břeh, který už ležel v Lidově demokratické republice Kongo.

Odbočili jsme z hlavní silnice a vjeli jsme branou do oblasti game trails. Ronald se snažil najít lvy. Objeli jsme pár fíkovníků, ale déšť lvy zřejmě vyhnal.

Projížděli jsme pláněmi a obdivovali vodušky kob a velká stáda buvolů.Výhodou plání u řeky Ishasha je dohled do dálky, takže člověk vidí zvěř na kilometry.

U mokřadu jsme pozorovali dva pěkné slony, kteří se popásali na křoví. Fotil jsem frankolíny rudohrdlé, ale s největší pravděpodobností z fotek nic nebude.