Vyrážíme na pěší safari

Dnes ráno byl nad velkou příkopovou propadlinou nádherný východ slunce. Mrkl jsem na něj jedním okem přes moskytiéru a usnesl jsem se, že budu ještě hodinu spát.

Dopoledne jsme věnovali pěšímu safari. Bylo to nad plán, ale chtěli jsme využít čas. Na letišti Kilimanjaro Airport jsme měli být až večer, takže jsme měli celé dopoledne rezervu.
Ve Mto Wa Mbu jsme se potkali s průvodcem. Jeli jsme kolem banánových plantáží k jezeru Manyara. Pěstují se tu červené banány.Průvodce nám vyprávěl, že někdy chodí na plantáže hroši a sloni. Místní zemědělci musí volat rangery z rezervace, aby je zahnali.

Vystoupili jsme z auta a pokračovali pěšky akáciovým lesem. Bylo to mimo národní park. Fotili jsme krásné zoborožce šedé, bohužel se mi nepovedlo fotku správně zaostřit. V lese byly také kočkodani diadémoví.

Po chvíli jsme vyšli na pláň u jezera. Pásla se tam stáda masajského dobytka. Viděli jsme pár zeber a cestu nám zkřížilo stádo pakoňů a stádečko gazel Thomsonových.

Pěší safari je něco úplně jiného než tradiční safari z auta. Zvěř je o hodně plašší, mnohem dříve reaguje. Autem se dá přiblížit blíž. Na druhu stranu je pěší safari bezprostřednější, člověk to jinak vnímá, než když vidí buvola z auta. na pláni byla nízká travička a místy vysrážená sůl.

Prohlédli jsme si zblízka kostru pakoně potaženou vyschlou kůží. Průvodce nám kostru nadzvedl - zjevně mu nevadilo sahat na torzo rukama. Inu, Afrika.

Přešli jsme travnatou pláň - asi kilometr pod pálícím sluncem. Bylo slušné horko. Pak tráva skončila a šli jsme po ztvrdlém bahně pokrytém solnou krustou. Blíž k vodě už bylo bahno bez krusty a pak jsme se začali trošku bořit.

Nespočetná stáda Ngorongoro

Měl jsem doposud z kráteru Ngorongoro trošku smíšené pocity. Nějakou zvěř jsme sice viděli, ale s neuvěřitelným bohatstvím Serengeti se to nedalo srovnávat. Také jsme přemýšlel, kam se poděla stáda, která jsem ráno viděl dalekohledem z terasy lodge.

Vrátili jsme se k odpočívající lvici. Ta se během našeho oběda přesunula na druhou stranu silnice, rozvalila se tam a spala. Chvilku jsme ji pozorovali a fotili. Odměnila nás tím, že se po chvíli probudila, párkrát zazívala a předvedla nám své tesáky. Pak se zvedla, líně došla na dva metry od našeho auta a tam zalezla do roury pod mostkem na cestě. To nemělo chybu.

K nosorožcům jsme přijeli ve chvíli, kdy zalezli za obzor do malého údolíčka na pláni. Už jsme je neviděli.
Pomalu jsme se vraceli k cestě ven z kráteru. Do kráteru vede jen jedna cesta dovnitř od západu, tou jsme ráno přijeli. Cesta ven z kráteru vede na jižní straně kráteru serpentinou od lesa a ústí blízko lodge, kde jsme spali. Obě cesty jsou jednosměrné, protože jsou velmi úzké a ne úplně pohodlné a bezpečné.

Jeli jsme podél bažiny Gorigor Swamp a tam to začalo. Nezměrné stádo zeber a pakoňů, hned vedle stáda buvolů, táhnoucí se na kilometry daleko. Neskutečná podívaná! Fotil jsem a točil jako o život. Tohle byla větší pecka než Serengeti, tohle byla Afrika, jakou jsem ještě neviděl, o jaké jsem jen snil.

Když jsem po chvíli zpozoroval dva obrovské sloní samce u bažiny, k dokonalosti tomu už nic nechybělo. Na jedné fotce tak mám zebry, pakoně, ty dva slony a prasata bradavičnatá. Nevím, co víc lze chtít od safari.

Zdá se mi, že sloní býci v Ngorongoro jsou obrovští. O dobrý metr větší než zvířata, která jsme viděli v Tarangire (o mladících ze Serengeti nemluvě). Na spodní fotce je vidět poměr velikosti jejich klů vůči tělu pakoňů. Jejich výšku bych odhadl na víc než čtyři metry. Opravdu neuvěřitelné kusy!

Na pláni blízko lesa jsme viděli geparda. Seděl v trávě a pozoroval stádo zeber, pak se zvedl a odklusal. Bohužel byl hodně daleko, takže fotka je spíše dokumentační.

Serengeti při východu slunce, impaly a lví lov

Dnes jsme vstali v 5:30, dali si pár šálků čaje a vyrazili na ranní safari. Ještě před východem slunce jsme zastihli dvě žirafy a stádo samců impaly. Dickson nás poučil, že impaly žijí ve dvou druhzích stád. Jedno stádo tvoří vůdčí samec a samice s mláďaty. Vůdčí samec neustále odhání ostatní samce, kteří jsou shromážděni v mládeneckém stádo (bachelor's herd). Ti mezi sebou neustále zápasí a vítěz má právo vyzvat vůdčího samce o boj o stádo samic.

Viděli jsme krásný zápas dvou samců z mládeneckého stáda. Byla to akční podívaná, rychlý pohyb. Snažil jsem se to vyfotit, ale moc mi to nevyšlo, bylo málo světla, slunce ještě nevyšlo.

Východ slunce v buši je kouzelný, má víc opravdovosti než malebný výhled z terasy lodge.
O kus dál se pásl vůdčí samec se stádem samic. Když se jedna ze samic zatoulala kousek dál od stáda, vůdčí samec ji agresivně zahnal zpět.Vyrážel při tom zvuky trošku jako jelen sika v říji, ale slabší a krátké.

V kališti blízko řeky jsme zastihli hrocha. napřed to vypadalo, že si nás nebude všímat, ale pak z kaliště vylezl a odkráčel směrem k řece. Hroši se bahní ve svých výkalech, které rozstřikují svým krátkým ocasem. Několikrát jsme viděli, jak vrtí ocasem při kálení, aby si co nejlépe označkovali své teritorium.

Pozorovali jsme bachyni prasete bradavičnatého se třemi selaty. Bachyně na sobě měla spoustu hmyzu, nebyly to mouchy, vypadalo to spíš jako nějací moli. K prasatům: anglicky se jmenují warthog, Dickson to vyslovuje "uacog".

Přes cestu nám přešla tlupa paviánů. Dva paviáni nám vlezli i na auto. Viděli jsme páření samce se samicí.

V křoví u řeky jsme pozorovali tři lví samce. Dickson nám řekl, že tady v Serengeti se samci pohybují v samostatných smečkách. Samice s mladými si samce do své smečky pouští jen v době páření. To mě hodně překvapilo, v dokumentárních filmech z Afriky jsem viděl hodně kompletních lvích rodin - samci, samice i mláďata pohromadě.

Nádherný zážitek z ranního safari byl lov lví smečky na pakoně. Napřed jsme pozorovali tři lvice v rojnici, sedící v trávě. O hodný kus dál bylo stádo pakoní - tilp bych si, že to bylo tak třista - čtyřista metrů. Pakoně o lvech asi věděil, chovali se podrážděně a přebíhali ze strany na stranu, ale neutíkali od lvů pryč. Pakoně mají poměrně špatné smysly. Proto se často sdružují do společných stád se zebrami, které mají mnohem ostřejší zrak a sluch. Tady žádné zebry nebyly, jen pakoně.

Po chvíli nás Dickson upozornil, že zezadu za námi přichází zbytek lví smečky. Bylo to osm mladých lvů. Myslím, že to byla tatáž smečka, kterou jsme pozorovali včera pod stromem.

Lvi v klidu prošli mezi rozestavěnými auty, Měl jsem lva na čtyři metry, mladý lev a lvice prošli přímo před kapotou našeho auta.

 Z lovu bohužel nebylo nic, pakoně se přesunuli o kus dál a lvi klidně vyčkávali. Ke třem lovícím lvicím se připojila čtvrtá a pomalu se přibližovali k pakonímu stádu. Ostatní mladí lvi zalehli. Fascinovalo mě, jak koordinovaně a soustředěně se lvi pohybovali. Byla to ukázková rojnice.
Podle Dickosna mohou lvi takhle lovit celý den, nemají důvod spěchat.

Při návratu do lodge jsme viděli krásné stádečko buvolců Topi. Buvolci Topi jsou nádherná zvířata, opravdu mě překvapilo, jak krásná a velká antilopa to je. Znal jsem je z fotek a snad i z nějakých filmů, ale teprve naživo jsem pochopil, majestátně působí.

Ranní safari v Seroneře: lví smečka, buvoli a levharti

Ranní safari se hodně povedlo. Hned po vyjetí jsme našli lví rodinku o nejméně 14 kusech, jak se rozvaluje na kamenech u řeky Seronery. Za kamenem bylo stádo buvolů. Bylo vidět, že buvoli o lvech dobře vědí, ale nechtěli ani poodejít, ani lvy zahnat.

Byla to taková válka nervů: lvi byli ve střehu, každou chvíli některý z nich vstal, poodešel pár kroků a zase si lehl. Dva buvolí býci byli otočeni čelem ke lvům, vždycky popošli směrem k nim, ale zase si to rozmysleli a vrátili se ke stádu. Pozorovali jsme je snad dvacet minut.

Buvolů je tu opravdu hodně. Ráno jsme s Davidem vylezli na vyhlídkovou terasu v Seronera Wildlife Lodge a viděli jsme za řekou v buši ohromné stádo, jak zvolna přetahuje směrem na východ. Když jsme se odtrhli od lvů, projížděli jsme kolem velikého stáda buvolů odpočívajícího v dopoledním vedru. Buvoli polehávali ve skupinkách ve stínu pod akáciemi. Dickson nám řekl, že buvoli žijí v rodinách, kteé se sdružují do stád. Každá ta skupinka pod stromy byla vlastně jedna buvolí rodina.

Jedna skupina buvolů se vracela od napajedla. Museli přejít přes cestu, kde stálo naše auto. Byla to krása, dívat se, jak se buvoli pomalu rozhodují a rozmýšlejí, jestli se mají odvážit přes cestu a jak blízko k autu se pustit. Nakonec se jeden býk rozhodl a přešel přes cestu. Za chvíli ho následoval i zbytek stáda. Přešli snad deset-patnáct metrů před naším autem.

Viděli jsme pěkné stádečko pakoní a s nimi pár zeber. Velké stádo, "mega-herd", jak se píše na Internetu, jsme bohužel neviděli, nacházelo se někde na severu Serengeti. Je to docela škoda. Tady přece jen trošku selhalo plánování naší cesty - původně jsme předpokládali, že by neměl být problém ze Seronery zajet na migrující stádo se podívat.

Vrátili jsme se k hrošímu jezírku. Hroši odpočívali pod vodou, ale přece jen byli docela dobře vidět a dalo se udělat pár fotek.

 Zlatým hřebem dnešního dopoledního safari byli levharti. Nejdřív jsme viděli jenodho levharta na stronmě, ze kterého po chvíli slezl a přešel na jiný strom o stom metrů dál, kde už byl jiný levhart. Byla to úžasná podívaná, levhart se předvedl jako manekýn ve vší kráse.

Viděli jsme několik sloních stád. Po poledni trošku zapršelo. Viděli jsme lví rodinku - lvice se vzrostlými mláďaty pod stromem.

 Úžasný byl třetí levhart toho dne: mašíroval si to po silnici a vůbec si nevšímal terénních aut s nadšeně fotografujícími turisty. Prošel těsně vedle našeho auta, byl ode mě nadosah, kdybych natáhl ruku z okna, tak jsem si ho mohl podrbat. Neuvěřitelné! Myslel jsem si vždycky, že levhart je plaché zvíře, nikdy by mě nenapadlo, že ho uvidím takhle zblízka!