Ptáci v Severní Luangwě

 

Mandelík fialovoprsý - Lilac-breasted Roller

Frankolín Swainsonův - Swainson's Spurfowl

Perlička kropenatá - Helmeted Guineafowl

 

Nesyt africký - Yellow-billed Stork

 

Nesyt africký, Yellow Billed Stork 

Ostnák africký - African Jacana

Ledňáček jižní africký - Pied Kingfisher

Ibis posvátný - African Sacred Ibis

Bělořit běločapkový - Arnot's Chat

Plavba pokračuje - prasata pralesní

Největším zážitkem během plavby pro mě byla prasata pralesní - hylošeři, anglicky Giant forest hog. Viděl jsem je tu poprvé v životě.A jsou to skuteční obři, kanci dosahují hmotnosti až 275 kg. Dnes jsme je pozorovali celkem čtyřikrát: jdou z lodi, dvakrát u Queen's Mile na North Kazinga Plains a pak večer na kališti pod naší chatkou. To jsem opravdu nečekal  - z knih Jaroslava Mareše jsem nabyl dojmu, že hylošer je zvíře tajemné, vzácné a vyskytuje se pouze v lesích.

Tohle je stádečko focené cestou zpět:

 

Je pravda, že houštiny v NP Queen Elizabeth jsou husté a neproniknutelné, ale opravdu jsem nečekal, že hylošera uvidím - a navíc nafotím, a to čtyřikrát v jednom dni!
Plavba se vážně hodně povedla. Cestou do lodge jsem byl už docela unavený. Povzbudilo mě sloní stádo, které přecházelo přs cestu.

Je pravda, že oproti NP Murchison Falls je Queen Elizabeth hustě zarostlý, hlavně v západní části. Na východě byl zase buš hodně vypálený. Vypalují tu starou trávu, aby s příchodem období dešťů mohla vyrašit nová, svěží zelená travička, která chutná antilopám.

Varan nilský odpočívá na stromě nad vodou

Ledňáček jižní africký (Pied Kingfisher) na akácii.

To všechno má ale za následek, že Queen Elizabeth vypadá prázdný. Teprve když jsme se projeli po kanálu, bylo vidět, kolik tu žije zvěře. A to jsme viděli jen maličký kousek kanálu!
Vlha bělohrdlá (White-throated bee eater)

Díky dvěma jezerům, kráterovým polím Katwe a panoramatu Rwenzori má Queen Elizabeth osobitou atmosféru. Jsem hodně zvědavý na zítřek, čekají nás šimpanzi v Kyambura Gorge a pak přesun do Ishashy, na samou hranici s Kongem.

Kazinga Channel

Po obědě jsme jeli na plavbu po kanálu Kazinga Channel.

Podle všech reklamních tvrzení cestovek je tu největší populace hrochů na světě, ale mě utkvěli hlavně buvoli.

Volavka stříbřitá - Little Egret

Hroši byli na každém rohu, ale v menších skupinkách tak do 10-15 kusů. V Tanzanii jsem viděl větší skupiny. Ošklivý hroch s růžovými lysinami se vyvaloval vedle hejna zobounů afrických (African skimmer).

(Až doma jsem si dohledal, že největší populace hrochů tu skutečně bývala. Údajně tu žilo na 21 000 hrochů. V 60. letech jich tu vybili 7000, aby uchránili park před nadměrným spásáním, a populaci zredukovali na 14000. Pytláci v 80. a 90. latech populaci dál zdecimovali, takže v r.1989 se stav hrochů odhadoval na pouhých 2100 a v roce 1995 se celková populace v NP Queen Elizabeth odhadovala na 2800. Podle mého docela smutný příběh. Který má nepříjemnou dohru - decimací hroší populace se výrazně snížily úlovky tilapií, které tu bývaly vynikající.)

Varan nilský se anglicky jmenuje monitor lizard.

Plavba po kanálu Kazinga byla znamenitá. Pluli jsme po jižním břehu. Břeh byl plný zvěře. Tu dva sloni dováděli ve vodě, támhle volavky, tady skupinka hrochů, krokodýli, kladivouš, varan nilský. Pořád bylo na co se dívat.

A hlavně buvoli, buvoli. Zdejší buvoli mají zbarvení do hnědočervena, prý v důsledku křížení s pralesními buvoly z Kibale Forest a z Konga.

Na přehu byla kvanta ptáků. Ledňáčci, kladivouši, volavky, čápi. Hroší a buvoli se doslova váleli mezi hejny zobounů afrických.

Hodně mě potěšili orli jasnohlasí. Fotil jsem je za letu i v sedě. Kolem řeky je jich opravdu hodně.

 

Kazinga Fishing Village leží na jižním břehu kanálu. Je obklopená národním parkem. Rybáři prý loví hlavně na Edwardově jezeře.

 

Lodí po Nilu k Murchisonovým vodopádům

Cestou na oběd v Paraa Safari Lodge jsme viděli pěkné stádo žiraf Rothschildových.

Pod stromem jesme zastihli levharta. Viděli jsme z něj jen kožich a pak hlavu za křovím. Nechtěl se kamarádit, po chvíli se zvedl a utekl do buše.

Kousek od Nilu jsme narazili na sloní rodinu přecházející přes cestu. Jeden ze slonů měl zmrzačený chobot, s největší pravděpodobností od drátěného oka. Pytláci by se měli střílet!
Na oběd jsme docela dlouho čekali. Měl jsem plněné masové taštičky a Caesar salát.
Odpoledne jsme podnikli plavbu po Victoria Nilu. Z přístaviště Paraa jsme vypluli na dvoupatrové lodi směrem k vodopádům. Seděli jsme na horní palubě a kochali se přírodou. Všude na severním břehu bylo plno ptactva - ledňáčci, volavky a pestrobarevné vlhy, občas nějaký dravec, ibisové posvátní, husy egyptské. Člunozobce jsme neviděli. Ještě že jsme je viděli včera.

Ledňáček senegalský (Woodland kingfisher)

Vlha zelenočelá (Red-throated Bee-eater)

Ledňáček jižní africký (Pied kingfisher)

Anhinga africká (African darter)

Husička vdovka (White-faced whistling duck)

Ibis posvátný

Na břehu se pásly vodušky defassa, hroši, sloni. Viděli jsme kočkodany zelené, paviány.
Asi na půl cesty k vodpoádům tvoří Nil ostrov porostlý papyrem. Na něm se páslo stádo snad 40 slonů. Bylo to jediné pořádné stádo, které jsme v NP Murchison Falls viděli pohromadě - a stálo za to.

Na vodě vanul příjemný vánek, a tak nám tolik nevadilo vedro. Prý bylo zase 47°C, ale vůbec mi to nepřišlo.

Murchisonovy vodopády zespoda nevypadají tak majestátně, jako když člověk stojí u nich. Loď se k nim přiblíží jen na pár set metrů u ústí údolí. Takže nemají šanci vyniknout. Stezku na vyhlídku nad vodopády za 25$ jsme s díky odmítli.

Na zpáteční cestě jsme viděli roztomilé hroší mládě. Zvěře bylo pořád hodně, ale už jsme u ní nestavěli. Dal jsem s pivo s voduškou kob na etiketě. Celkem se dalo pít.