Safari v Queen Elizabeth

Pokračovali jsme na Kob Mating Grounds - místo, kde silní samci vodušek střeží teritorium a samice v říji si vybírají partnery na páření.

Viděli jsme v dálce dva zápasící samce a celkem blízko několik pokusů o páření.

 

Přejeli jsme na druhou stranu silnice procházející parkem od severu k jihu. Tady se rozkládají North Kazinga Plains, pláně zarostlé vysokým bušem s převládajícími euforbiemi candelabra.

Ronald nám tvrdil, že mléko z euforbie způsobuje oslepnutí, pokud se dostane do oka. Jediná pomoc je vypláchnutí mateřským mlékem, aby se to zneutralizovalo.

Na pláních jsme viděli několik zajímavých ptáků, orla chocholatého a orla jasnohlasého, vodušky defassa a stádečko buvolů. Ve srovnání s bohatstvím Murchison Falls ale nuda, nuda, šeď, šeď.

Linduškovec žlutohrdlý (Yellow-throated longclaw)

 

Poobědvali jsme v restauraci Tembo na Mweya Peninsula, který leží mezi Kazinga Channelem a Lake Edward. Edwardovo jezero vypadá jako moře. Díky oparu byl protější břeh v nedohlednu.

Snovač černohlavý (Black-headed Weaver)
K obědu jsem měl kozí špíz a pečené banány - silně stylové jídlo.

Kosti jsem házel čápovi marabu.

Kasenyi Plains a solný kráter Bunyampaka

Ráno jsme vstali v 6, ještě byla tma. Honza se šel sprchovat, ale když si namydlil celé dělo, došla voda. Spotřebovali jsme ji včera večer, když jsme se sprchovali a fotili si selfíčka ve venkovní sprše. Musel ze sebe smýt mýdlo pitnou vodou z petláhve.

Když jsme vyjížděli z tábora, slunce právě vycházelo nad escarpmentem. Pčředvedlo nám jedno z úžasných afrických ranních představení.

Jeli jsme na Kasenyi Plains, směrem k Lake George. Safari začalo slibně, docela brzy jsme dojeli ke dvěma autům, která pozorovala hyenu.

 Hyena v trávě něco žrala, asi vodušku kob. Chvíli jsme ji sledovali, pak popadla do tlamy kýtu i s kopýtkem a odklusala.

Pak se to začalo kazit. Buš byl prázdný, nikde ani chlup. Jen občas v dálce voduška nebo buvol. Šelmy žádné, sloni žádní, stáda žádná. Ronald se snažil něco najít podle volání opic, ale bez úspěchu.

Někdy kolem deváté jsme přijeli k solnému kráteru Bunyampaka, kde místní lidé vyrábějí sůl. Plocha kráteru byla rozparcelovaná na čtvercové nádržky, kde se usazuje sůl. vypadalo to hezky, ale smrdělo to ohavně, protože kromě soli je v místní vodě obsažena také síra. Voda se neustále doplňuje horkými prameny a v období dešťů bývají v jezírku plameňáci. Teď tam nebylo nic.
Místní předák nám předvedl techniku polévání a zesilování solné krusty. Honza měl chuť fotit, ale dělnice s rukama a nohama rozežranýma solí nejevily zájem. Upřímně se ani nedivím.

Zastavili jsme se na občerstvení na malém tržišti. Měli tam spoustu pěkných turistických nesmyslů. Koupil jsem malé barevné hrošíky, které rozdám v práci, a krásnou masku kmene Batoro.