Den 3: GPS

Mwagusi Sand River

Odpoledne jsme vyrazili dál po proudu řeky. Projížděli jsme stezky, které nejsou moc často navštěvované. Přijeli jsme k písečné řece Mwagusi, kde se páslo velké stádo impal. Na druhém břehu rostly vysoké palmy, kterým Michael říkal Mkoche. Česky je to duma thébská. Michael říkal, že jejich plody mají rádi paviání a sloni.

 

 

O kus dál nám cestu zablooval mladý slon. Stál uprostřed cesty, žral nějaké plody ze země a nechtěl uhnout. Po chvíli musel Michael natůrovat motor a několikrát popojet, než slon usoudil, že radši uhne z cesty.

Vraceli jsme se kolem skalnaté hory Kimila Matonge, na které je mobilní vyslíač. Hora je malebná, plná obrovských balvanů. Některé jsme objížděli.

Viděli jsme nádherného afrického dudka. Kupodivu se anglicky řekne cuckoo, kukačka.
Viděli jsme několik dikdiků, ale po jednom, nikdy ne pár.

Ruaha je plná impal. Jsou úplně všude. Některé skupiny měly víc než 50 členů.

U řeky jsme viděli mangusty žíhané, párek jeřábů královských a spousty hus egyptských. V buši byla spousta zoborožců se žlutým zobákem - zřejmě zoborožec Deckenův, Von der Decken's Hornbill.

Viděli jsme spoustu mandelíků fialovoprsých, některé i nablízko.

Cesta kolem hory Kimila Matonge byla malebná a nádherná - obrovské balvany, baobaby a zlatožlutý opadavý les, k tomu kouzelné výhledy přes údolí směrem k řece Ruaha.

Navečer jsme zajeli k hippo poolu nad mostem. Museli jsme počkat, až hlavní vyhlídku vyklidí dva autobusy tanzanských výrostků. Pozorovali jsme krokodýly a stádo hrochů, zvolna putujících proti proudu. Slunce zapadlo, na druhém břehu Ruahy kejhaly husy egyptské, hroši chrochtali. Byla to paráda.

Ještě musím napsat o plodech z baobabu. Jsou to šišky asi 20-25 cm dlouhé. Když dopadnou na zem, puknou a obnaží bílou dužinu. V té jsou obalená tvrdá semena. Dužina je rozpraskaná na kousky. Vypadá to od pohledu jako menší marshmelouny, konzistence polystyrénová, chuť příjemně nakyslá. Když se to cucá, dužina povolí a v puse zbyde jen tvrdé jádro. Je to dost dobé, prý se to i barví a prodává. Zkusím to přivézt domů.

Ruaha River Circuit drive

Konečně jsme vyjeli na River Circuit drive. A stálo to za to. Viděli jsme spoustu impal, několik sloních rodinek, kudu, hrochy a různé druhy ptáků. Čím dál jsme jeli, tím ubývalo křoví a zůstávala tráva, baobaby a akácie. Jedna sloní rodinka přešla silnici jen kousek před námi.

Kolem řeky Great Ruaha se táhne cesta s řadou odboček a lookpointů. Je na co koukat, zvěře je tu spousta.

Nejvíc jsme si užili žáraf. Potkali jsme několik stádeček. Jedno se páslo kus od přistávací dráhy letiště, takže před přistáním letadla muselo projet auto a žirafy odehnat.

Jedna žirafí rodinka se pásla na akáciích u velkého baobabu. Měli jsme žirafy na pár metrů, pro dlouhé sklo až moc blízko.

Igor si dal k obědu ugali - veliký knedlík z kukuřičbé mouky. Michael mu ukázal, že si musí z ugali hnést kuličky, ty namáčet do omáčky rukou a to s masem strkat do pusy. Není to dvakrát hygienické.

Msembe Airstrip - čekání na batoh

Ráno jsme vstali před sedmou. Slunce právě lezlo nad obzor. Jeli jsme na dobrou snídaní - africkou omeletu s normální omeletou, osmažené párky a med.

 

Na baobabu stál na hnízdě čáp sedlatý.

Po snídani jsme jeli na nedalekou skalku nad řekou.

 Na hromadách žulových balvanů se vyhřívali damani skalní. Někteří šplhali i po větvích baobabu.

Fotili jsme ptáky - pestrobarevné mandelíky dlouhoocasé, Lilac Breasted Roller. Podle Honzy Plívy to jsou nejkrásnější ptáci na světě.

O kus dál se pásly impaly.

Pak  nás Michael odvezl na letiště Msembe Airstrip, abychom si z letadla z Daru vyzvedli moji bagáž. Přiletělo první letadlo, druhé, třetí - nic. 6ádné z nich nemělo můj ztracený batoh. Pak jsme zavolali Leině. Ta nám řekla, že letadlo z Daru do Ruahy odletělo moc brzy a další že jsou soukromá a cizí bagáž neberou. Takže můj batoh přiletí snad zítra. To bylo asi 11 dopoledne. Čekali jsme na tom zatraceném letišti dvě hodiny nadarmo.