Kováři z kmene Datoga

Z vesnice Hadzabe jsme se jeli nasnídat z lunchboxů. Pak jsme jeli do vesnice, kde sídlil kmen Datoga.Jsou to kováři, kteří umějí zpracovávat měď a železo. Z mědi vyrábějí různé ozdoby a ze železa nástroje a hroty k šípům. Jel s námi náčelník Hadzabe, Alfan nám řekl, že nemáme Hadzabe dávat peníze, ale radši jim máme od kováře koupit hroty k šípům. Hadzabe sami s kovem pracovat neumějí, ale používají kovové nože a hroty k šípům.

Navštívili jsme chýši kovářovy rodiny. Ženy ná ukázaly, jak drtí kukuřici na mouku.
Chyše byla o dost lepší než u masajů, měla dvě místnosti - "kuchyni" a "ložnici". Měla solidní střechu z větví a listí, nahoře překrytou hlínou. Zdi byly z proutí obaleného hlínou.

Kovář byl neuvěřitelně zručný. měl měchy z kozí kůže, koval v dřepu a místo kovadliny měl kus železa položený na zemi.

Během chvíle odlil a vytepal pěkný měděný náramek a hrot šípu ze železa včetně protiháčků. Ten hrot jsem si koupil a k tomu pěkný nůž a jeden z náramků.

Náčelníkovi Hadzabe jsme koupili deset hrotů k šípům, sbalil je a spokojeně šel domů.

S Hadzabe na lovu: Bobule a návrat

Došli jsme k jakýmsi keřům s černými bobulkami velikosti borůvek. Jednu jsem ochutnal, byly lehce nakyslé, s peckou. Slupku a pecku jsme vyplivávali.

Hadzabe se slušně nacpali a pokračovali jsme dál. Další zastávka byla u keře s oranžovými bobulkami, které vypadaly trošku jako menší jeřabiny, ale rostly na větvích samostatně jako borůvky.

Opět stejný scénář, Hadzabe se na plody vrhli a cpali se hrstmi. Ochutnal jsem to, bylo to nasládlé, trošku mdlé chuti.

Hadzabe si natrhali větve z šípového keře. Otýpku větví nám dali, abychom jim ji odnesli do tábora. Na spáteční cestě ještě zastřelili další tři ptáky.

V táboře nám Hadzabe předvedli výborný tanec, při kterém někteří z nich imitovali opice. Bylo to o třídu lepší než tanec Masajů v Ngorongoro. Bylo vidět, že si to Hadzabe opravdu užívají, další členové kmene přibíhali z tábora, aby se mohli k tanci připojit .

Vůbec celkový pocit z Hadzabe byl o třídu lepší, bylo to autentické, ne jen past na turistické peníze.

Nakonec se s námi Hadzabe rozloučili lukostřelbou do terče - starého pařezu. Taky jsme si to vyzkoušeli: moc mi to nešlo, nechápu jak z toho mohou lovit ptáky. David střílel docela slušně, dvakrát zasáhl cíl.

S Hadzabe na lovu: pečení dikdika

Nahoře na planině se lovci Hadzabe shromáždili pod jednou z převislých akácií. Jeden z nich posbíral suché listí agáve, vzali kus měkkého dřeva, hůlky z tvrdého dřeva, kterou si nesli s sebou a začali rozdělávat oheň třením dřev. Jeden přidržoval spodní dřevo a druhý rychle rukama vrtěl hůlkou. Rozžhavené hoblinky měkkého dřeva pak nasypali na připravené suché listí z agáve.

Chvíli do toho foukal, začalo se kouřit, pak vyšlehl plamínek, který rychle přiživili větvičkami. Netrvalo jim to ani tři minuty. Je pravda, že v buši bylo všechno úplně vyschlé, ale i tak byli neuvěřitelně zruční.

Uloveného dikdika ani nekuchali, jen z něj stáhli trofej - skalp s chocholkou. Když se oheň rozhořel, hodili na něj dikdika tak jak byl a zasypali dalšími větvemi.

Za chvíli srst zuhelnatěla, Hadzabe vytáhli dikdika z ohně, spálené chlupy odřeli nožem a dikdika otevřeli. Vnitřnosti hodili psům a sami snědli plíce, srdce a ledvinky.

Pochybuji, že to vůbec bylo ohřáté - dikdik byl na ohni opravdu jen chviličku. Játra hodili na žhavé uhlí, aby se trochu propekla a pak nám je nabídli. S díky jsme odmítli. Zbytek dikdika - vykuchané torzo - vzali s sebou pro ženy a děti.

S Hadzabe na lovu: lov začíná

Se čtyřmi bojovníky Hadzabe jsme vyrazili na lov. Šli docela rychle, s nimi tři psi na dohledávání.

Celkem rychle dohledali dikdika, o kterém tvrdili, že ho včera střelili a nedohledali.

Vzhledem k tomu, že dikdik měl skrznaskrz komorou šíp a přes noc se ho nedotkl žádný šakal, trošku Hadzabe podezírám, že tam měli dikdika schovaného někde ve větvích.

Každý z lovců s sebou nesl tři druhý šípů: šípy s dřevěným hrotem na ptáky, šípy s kovovým hrotem na savce a otrávené šípy s kovovým hrotem.
Hadzabe stříleli po ptácích (nic jiného jsme nepotkali). Stříleli docela zvláštním stylem, šípy drželi mezi nohama, trup s lukem vychýlený dopředu a zadek dozadu. Většina šípů minula, čemuž se nelze divit - stříleli na vzdálenost nejméně patnáct kroků.
Ptáci zřejmě měli s Hadzabe své zkušenosti, jakmile nás uviděli, hned ulétali.

Po chvíli střelil jeden z lovců ptáka, kterého Alfan nazval "Mousebird". Dohledal jsem, že to je Blue-naped Mousebird a má český název Myšák dlouhoocasý.

Slezli jsme kamenitou rokli a pak ji vyšplhali nahoru. Měl jsem co dělat, abych Hadzabe v náročném terénu plném trnitých křovin neztratil.

Ráno v táboře Hadzabe

Vstali jsme ráno ve 4:50. Dali jsme si čaj, spalili snídaňové breakfast boxy a vyjeli k osadě kmene Hadzabe. Hadzabe jsou příbuzní kmene Křováků, stejně jako oni vyslovují mlaskavou hlásku. nejsou ale tak malí a nemají vlasy jako pepřová zrnka. Neznají zemědělství, jsou to lovci a sběrači.

Když jsme dorazili do vesnice, dýmala tam tři ohniště. U jednoho seděli dospělí muži, u druhého mladí chlapci a u třetího ženy.

Malých dětí bylo málo, jen dvě tři děti v batolecím věku. Ženy byly zabalené v pestrých látkách. Muži měli převážně šortky, většina z nich měla na sobě kůže z paviánů a antilop.

Kus od ohniště stál totem - větve ve tvaru Y ověšené parožím z kudu a antilop.

Průvodce Alfan nám ukázal jejich chýše pro suché období. Byly to jen chatrče z listů agáve a proutí přikryté kusy igelitu. Alfan tvrdil, že na období dešťů se Hadzabe stěhují do jeskyní a do dutin v kmenech baobabu.

Náčelník kmene napěchoval dýmku marihuanou, mohutně zabafal, zadržel dým v plicích, dokud se nerozkuckal, a pak dal kolovat. Nabízeli nám, abychom si dali s nimi, ale s díky jsem odmítl. Honza se pochlapil a potáhl si. Alfan říkal, že marihuana je v Tanzanii ilegální, ale lidé ji tajně pěstují a Hadzabe si ji pak od pěstitelů kupují.
David měl s sebou malu placatku vodky. Nabídl ji Hadzabe. Lovci se sesypali kolem láhve, nadšeně si přihýbali a chválili, jaká je silná. Za chvilku bylo po vodce. Měl jsem z toho napřed trošku divný pocit a ptal jsem se Alfana, jestli je to v pořádku, ale Alfan se jen smál a řekl, že Hadzabe všechno vykouří, všechno vypijou a snědí všechno co ulové, kromě hyeny a supa, protože hyeny a supi se starají o jejich mrtvoly, které zanechávají v buši.