Smrt drona

 Odpoledne jsme se jeli projet. Zajeli jsme k jezeru, kde už jsme první den viděli lvici. Bylo tam stádo impal a v dálce antilopy losí. Ve vodě byli čápi nesyti, čápi černí a hejno kormoránů. Za jezerem se procházela tlupa paviánů. Byl to parádní pohled.

Myslel jsem, že na téhle fotce jsou čápi sedlačtí. Až teď (v roce 2025) vidím, že to jsou čápi černí. Vůbec jsem netušil, že v Jižní Africe a Zimbabwe žijí trvalé populace tohoto nádherného ptáka. 

Pak se mi "povedl" opravdu geniální tah - rozbil jsem drona. Nechal jsem si od Marka zastavit na rovné cestě. Bohužel jsem neodhadl cestu a s dronem jsem to napálil do stromu. Kdybych nebyl trubka a vyletěl o 10m výš, tak by bylo všechno v pořádku.

Dron sletěl asi z 6 metrů a urazil celou jednu packu s vrtulí. Takže mám s dronem sloveno. Nafackoval bych si, jaký jsem idiot. Inu, chybami se člověk učí. Tak příště už tuhle chybu neudělám.

Zjevně nebudu mít záběry Viktoriiných vodopádů z výšky. Alespoň protentokrát. Ale nevadí, je to jenom dron. Jsem tu kvůli Africe, ne kvůli dronu.

Jeli jsme pak k velké přehradě a podél řeky. Viděli jsme spoustu impal a kudu. Škoda, že Mark u impal nestaví.

Druhý den v Savé Valley - ranní safari

Vstali jsme v 5:30, dali si čaj a v 6:15 jsme vyrazili na ranní safari. Barunce nebylo dobře, tak zůstala v kempu.

Nějakou dobu jsme jezdili. Viděli jsme spoustu impal, dvě samice kudu a za úsvitu u malé přehrady antilopu losí. 

  

Drobné zvěře a ptáků celkem dost - orla kejklíře, jestřábce pochopovitého - African Harrier Hawk, spousty jiných ptáků - mušáky, turaka šedé, leskoptve s dlouhým ocasem. Marc u ptáků nestaví, takže fotky nemám žádné.

Orel jasnohlasý u přehrady.

U velké přehrady jsme podnikli pěší sfari. Šli jsme podél břehu stezkami vyšlapanými v rákosí. Bylo to zajímavé, ale neviděli jsme nic. Došli jsme k prastarému baobabu s obvodem 30m. V kůře našel Igor malou žabku. Cestou k autu jsme zahlédli stádo vodušek znamenaných.

Pak nás Marc vzal na křovácké malby. Na kameni pod balvanitým převisem byly okrem namalované figurky lidí a antilop. A taky něco, co vypadalo možná jako létající talíř, možná jako slunce nebo dešťový mrak.

Do kempu jsme se vrátili po 11. Zacvičili jsme si s Pavle ma dal isi pozdní snídani- vejce, avokádo a kus impaly.

Jse mmoc rád, že se tu Lídě líbí. Osobně bych uvítal víc zvěře. Tady je jí dost, ale v hustém buši není nic moc vidět. Zatím mám pocity lehce smíšené. 

Ještě jsem zapomněl na zoborožce jihoafrické, jestřába gabar, na žirafy, damany, veverky a promyky červené - anglicky Slender Mongoose (opět nesmyslné české jméno, má asi 50 poddruhů a jen některé jsou červené - některé jsou hnědé, zlatavé nebo černé).

Žirafy trpí nějakou kožní chorobou.

 Pili jsme místní pivo Chibuku Scud. Vyrábí se ze sorghumu a z kukuřice. Scud je bez bublinek, Chibuku Super je s bublinkami. Chutná to docela ohavně.

Leskoptev baobabová - Meve's Starling.

Walking safari

Ráno jsme vstali v 6:15. Za kopce, kde leží Eagle's Nest, byl nad obzorem vidět Jižní kříž. Peter ho chtěl vidět po celou dobu našeho pobytu v Ugandě, ale až dnes se mu zadařilo.

Na dopoledne jsme měli naplánované walking safari. Hned u brány jsme viděli kočkodany zelené.

Šli jsme spolu s šestičlennou německou rodinou. Safari vedl ranger s kalašnikovem a průod uzavírali dva praktikanti - učni na rangery. Byl jsem napřed lehce skeptický, v roce 2011 jsem absolvoval walking safari na Lake Manyara a zvířata si udržovala velikou vzdálenost nepoužitelnou pro focení.

Vyrazili jsme od brány do parku.Orvní zvířata, která jsme potkali, byly impaly. Přesně podle prvních předpokladů si nás pustily tak na 30 m a pak utíkaly.

Trošku jsme si spravili chuť na zebrách. Zebří rodinka s hříbětem byla celkem rozumně daleko na pár fotek. Ranger nám vyprávěl o rostlinách a ptácích, ale ptáci se fotit nedali.

V NP Lake Mburo se přemnožují akácie. Za časů Idi Amina tu vybili slony, kteří udržovali vegetaci v přijatelných mezích. Teď nechávají zemědělce akácie mytit a brát si dřevo, mýtiny pak vypalují. (Tolik k diskusi o těžbě dřeva po kůrovci v NP Šumava).
Došli jsme k napajedlu pro krávy, ohrazeném před zvěří. K vodě nepouští ani krávy, protože by napajedlo rozšlapaly a zaplnily bahnem. Vodu jim čerpají do koryta.
A musím se pochlubit - v mokřině (teď na konci období sucha vyschlé) jsem objevil elanda. Viděl jsem ho dřív než ranger, který ho tu hledal. Mokřina byla zarostlá vegetací tak metr a půl vysokou, elandovi z ní čouhala jen hlava a hřbet. Byl to mohutný býk, za keřem jsme objevili ještě jednoho.

Ranger zvolil chytrou cestu - mokřinu jsme obešli širokým obloukem, abychom oba býky vytlačili do volného prostoru. Cestou nám ranger ukazoval rostlinu Sodoma Apple - keřík s fialovými kvítky se řlutobílým středem a kulatými žlutými plody. Bohužel jedovatými.
Oba losí býky jsme naším postupem nasměrovali na volnou pastvinu. Viděli jsme buvola a zebry. Je to úplně jiý pocit, stát v buši a vidět před sebou v křoví buvola, než když člověk jede v autě.

Elandi znovu zatočili do mokřiny. Teď v suchém období byly zvířecí stezky dobře průchodné. I tak jsem si ale děsivě zaprasil boty. Na podrážku vlhkou od ranní rosy se nachytalo bano a zbytky zvířecího trusu, kterého je tu všude plno.

Loučení s Lake Mburo

Nejlepší pozorování jsme měli nakonec walking safari. Oba býci antilopy losí prošli přes stádo zeber promíchané s mládeneckým stádečkem vodušek defassa.

Byla to doslova pastva pro oči. Ve větší skupině zvěř ztratila trošku plachosti a pustila si nás blíž. Takže jsem mohl ulovit pír pěkných záběrů a fotek.

 

A přesně v tu chvíli mi foťák zahlásil plnou kartu. Ani se nedivím, většinu fotek má minimálně dvojmo, ale stalo se mi to vůbec poprvé. Pochopil jsem to jako jasný boží vzkaz, že v nejlepším se má přestat a že právě začal konec naší výpravy po Ugandě.

Zamířili jsme k cestě. Zebry a vodušky šly na opačnou stranu. Býci antilopy losí vyšli kousek do vršku a když jsme šli pryč, otočili se a vrátili se do močálu. Ronald a guide od německé party přijeli po cestě. Dali jsme guidovi spropitné, naložili se do landcruiseru a vyrazili.

Ještě se vrátím k ekosystému na Lake Mburo. Park byl původě dvakrát větší, někdy v 60. letech ho zmenšili na současnou velikost. Ranger tvrdil, že prý tu mají jednoho lva - samce. Sice ho neviděli, ale podle řevu o něm vědí. Aby zpomalili zarůstání akácií, převezli sem stádečko 15 žíraf Rothschildových z NP Murchison Falls. Že by sem znovu vysadili slony, to bohužel nehrozí, park je prý na to příliš malý.

Večerní safari v NP Lake Mburo

Návrat od jezera jsme pojali jako game drive. Hodinu a půl jsme jezdili po parku a fotili. Především impaly, vodušky defassa a zebry.

Impaly byly hodně zábavné, viděli jsme dominantního samce střežícího harém samic a dva mladíky nacvičující souboj. Ronald říkal, že alfa samec si udrží svůj harém jen pár měsíců, protože se jen páří a odhání konkurenty a nemá čas se pořádně najíst, takže časem zeslábne a o harém ho připraví nejsilnější samec z mládeneckého stáda (bachelor's group).

Viděli jsme také antilopy losí - elandy, ale jen z velké dálky. Z fotek nic moc nebude.
Byl to nádherný večer, se sluncem zapadajícím do oparu nad kopci na západě.

Frankolín rudohrdlý.

Teď sedím ve svém sinl stanu a poslouchám noční zpěv buše. Jsou to jen cikády a cvrčci. Houkání a skřehotání, které bylo slyšet v pralese, tu není. Tuhle noční hudbu miluju.

V NP Lake Mburo nejsou lvi, jen levharti. Škoda, lví řev by zvukovou kulisu dotvořil.
Zítra ráno nás čeká ranní walking safari, a pak už jen přesun do Kampaly. Uteklo to až příliš rychle. Zítra musím pořešit nějaké dárky pro rodinu. Prý na rovníku.

Etosha a rozmanitost

Etosha je až neskutečně druhově rozmanitá.

 Díky míchání biotopů – mopanové lesy, akácie, travnaté pláně, solná pánev – se tu najdou velmi rozdílné druhy zvěře.

 Je úžasné, kolik druhů velkých antilop tu dokáže žít vedle sebe a potkávat se u napajedel.

Žádný z druhů přitom nedominuje tak, jak v Serengeti pakůň – i když springboků je hodně, přece jen tolik nezastiňují ostatní druhy.

U waterhole Chudop

U waterhole Chudop kousek od kempu Namutoni se nám zadařilo. Když jsme tam přijeli, zastihli jsme skupinku žiraf na námluvách. Dva samci se dvořili mladé samici, ovíjeli ji krky a snažili se k ní zezadu přiblížit.

 Po chvíli se u waterhole objevila skupinka antilop losích – elandů. Elandy jsme viděli až dnes – třebaže jsem se dočetl, že se vyskytují hlavně v západní Etoshe, viděli jsme je až tady u Namutoni.

 Nízké pozdně odpolední slunce nádherně osvětlovalo elandy, jak procházejí kolem žiraf k napajedlu a pijí.

Po chvíli přišla k napajedlu skhyena skvrnitá provázená šakalem čabrakovým. Šakalů je tu všude plno, hyenu jsme viděli poprvé. Hyena se prošla kolem hejna perliček, pak zamířila k vodě. Elandi i žirafy jí ustoupili, ale ne moc daleko. Mám moc rád fotky, kde se podaří zachytit víc druhů zvěře najednou – a tohle byl přesně ten případ.

Ještě při západu slunce kousek od campu Namutoni jsme nafotili a natočili sloního býka proti zapadajícímu slunci, ale fotka se moc nevyvedla.

 O poznání lépe vyšla silueta buše.

Do Namutoni jsme přijeli těsně po západu slunce, za námi ranger zavřel bránu.