Cesta na letiště

Zpátky v Kirurumu Tented Lodge jsme zabalili a naobědvali se. Byl čas jet na letiště. Až do Arushe jsme cestu znali . Vyfotil jsem si majestátní Mount Meru.

Za Arushou cesta pokračovala dál směrem na Moshe. Byla docela frekventovaná. Krajina je tam zelená díky vodě z hřebene Mount Meru. Pole jsou dobře obdělána a je tam elektřina. Řekl bych, že z celé cesty do Afriky na mě tato oblast působila nejcivilizovaněji.

Dickson nám ukázal vesnici, kde bydlí. Nezapamatoval jsem si to přesně, ale bylo to něco ve smyslu "Voda jako čaj" - z důvodu zbarvení řeky, která vesnicí protéká. Čaj se svahilsky řekne stejně jako u nás.
Na letišti Kilimanjaro International Airport jsme se s Dicksonem rozloučili. Dal jsem mu pro děti pastelky a dali jsme mu spropítné - dohromady asi sto osmdesát dolarů. Řekl bych, že si to zasloužil víc než vrchovatě - staral se o nás vzorně, vyšel nám ve všem vstříc a byla s ním legrace a pohoda.

Měli jsme docela štěstí: vrcholek Kilimanjara vykoukl z mraků a mohli jsme udělat pár fotek.

Duha nad Velkou příkopovou propadlinou

Po návratu do Kirurumu Tented Lodge jsme si sedli na terasu, popíjeli jsme a dívali se na Velkou příkopovou propadlinu. Nad horou Losimingori zapršelo a udělala se duha. Afrika se s námi začínala loučit, zítra večer odlétáme domů.

Přejezd na Lake Manyara

 V podvečer jsme se přesunuli k jezeru Manyara. Jeli jsme zpět do Oldevai a na hlavní silnici jsme se vydal na východ. Zastavili jsme v Karatu a Dickson si nechal v pouliční dílně svařit prasklý držák na rezervní pneumatiku. My jsme zašli do hospůdky a dali si tam limonádu. Museli jsme chvilku odbývat  děti snažící se nám prodat své výkresy, ale po chvíli nám daly pokoj.
Bydlíme v luxusní Kirurumu Tented Lodge. Dívám se ze srázu na jezero Manyara pod námi. Zítra nás čeká poslední safari. Nějak rychle nám to uteklo.

Jezero Eyasi a cibulová plantáž

Vrátili jsme se zpět do Tindiga Tented Campu na skvělý oběd o třech chodech. Bylo to skvělé, obědvat ve stanu v buši jako v prvotřídní restauraci.

Po obědě nás Alfan vzal na místní cibulovou farmu. Prošli jsme se podél závlahového kanálu a prohlédli si zavlažovací systém. Alfan nám řekl, že zavlažování je sponzorováno vládou, která financuje výstavbu hlavních rozvodných kanálů.

Jednotlivá políčka patří rodinám, které tam pěstují červenou cibuli pro celou Tanzanii a Keňu. Cibule se musí ošetřovat hnojivy a insekticidy.

Všechno dělaji ručně, jak jsme sami viděli.

Z plantáže jsme se zajeli podívat na jezero Eyasi. Protože se pramenící voda spotřebovává na  zavlažování cibulových farem,  jezero během suchého období zcela vysychá a naplní se jen během období dešťů. Tak jsme si prohlédli alespoň tu písčitou pláň.

Krajina kolem jezera má hodně polopouštní charakter s opunciemi, baobaby a euforbiemi. Udělali jsme tam pár pěkných fotek.