Byl čas opustit Naankuse. Měli jsme asi hodinu skluz. Jeli jsme na Windhoek, kde jsme si v supermarketu koupili oběd. Windhoek působí evropsky, supermarket a obchody byly pěkné jako u nás. Všude perfektní pořádek, černoši v nákupním centru byli perfektně oblečení. Cestou z Windhoeku jsme zakufrovali a do Solitaire jsme museli odbočkou přes hory. Přejeli jsme odbočku C24 směr Nauchas a jeli jsme místo toho po silnici 47 na Kleine Aub. Bez GPS v mém Ipadu bychom nepochybně zabloudili. Takhle jsme to jen měli delší, ale zato méně pohodlné.
Cesta vedla pohádkově krásnou krajinou plání, ze kterých se tyčily skalnaté hřebeny, stolové hory a osamělé kopjes. Na krajinu se snesl soumrak a pak přišla africká tma. Jeli jsme vedlejší silnicí přes pastviny. Projížděli jsme rošty oddělujícími jednotlivé farmy. Museli jsme brodit louží, na jednom místě nám cestu zastoupilo stádo krav. Docela trvalo, než nás milostivě pustily dál. Po cestě jsme ve světle reflektorů viděli africké zajíce, dikobraza a dokonce dva gepardy. Šakalů nepočítaně.
Při příjezdu do Sessriem jsme viděli u cesty jednoho oryxe. Dojeli jsme asi kolem 20:00, z toho poslední dvě hodiny jsme jeli potmě. Naštěstí jsme ještě dostali večeři v Sossusvlei Lodge. Byla opulentní: švédský stůl, grilované maso hovězí i zvěřina – pamatuji si eland, springboka, oryxe, pakoně, buvolce červeného a pštrosa. Všechno maso bylo prostě božské. A na závěr večeře vynikající sýry. Takhle dobře jsem se v Africe ještě neměl! Byl to hrozně únavný den, ale všechno dobře dopadlo.
