Track: Den 2, Arusha - Tarangire

Name:		Day 2 Tarangire
Date:		23.10.2011 10:17 am
Distance:		129,7 kilometers
Elapsed Time:		7:37:51
Avg Speed:		17,0 km/h
Max Speed:		99,0 km/h
Avg Pace:		03' 32" per km
Min Altitude:		989 m
Max Altitude:		1 428 m
Start Time:		2011-10-23T07:17:40Z
Start Location:
	Latitude:	3.407809º S
	Longitude:	36.501370º E
End Location:
	Latitude:	3.769640º S
	Longitude:	36.021003º E

Záznam ukazuje, že jsme se pohybovali vlastně jen na kraji Tarangire - na pár kilometrech u severní hranice parku. Tarangire by si jistě zasloužilo víc času. Podle mapy je v jižní části parku rozlehlá bažina. To může byt zase úplně jiný zážitek.
Podle průvodce tu má žít docela dost kudu a antilop losích. Kudu jsme neviděli žádného, antilopu losí jen jednu z terasy v Tarangire safari lodge, kde jsme byli ubytovaní.

Tarangire - ostatní druhy zvěře

V Tarangire jsme viděli stáda zeber o 10-30 kusech. Jednalo se o druh Zebra Böhmova (poddruh zebry stepní neboli Burchellovy). Krásné stádo zeber zvolna přetahovalo na planině zvané "Small Serengeti" kolem poledne. Vzduch se tetelil a horký vánek zvedal prach. Několik dalších stád zeber jsme viděli během dne u řeky, ale jen zdálky.

Naopak hodně zblízka jsme měli možnost vidět impaly, nádherné štíhlé antilopy měděné barvy. Tráva v Tarangire je hodně vysušená a má zlatavou barvu. Roste tu vysoká tráva, kterou se živí sloni.

 Co se týká stromů, nejvýraznější jsou baobaby - obrovské kmeny o průměru i přes 5 metrů, s tlustými větvemi a nevýrazným listím. Dickson to vyslovuje "bao baud". Jsou hodně zrychtované od slonů, v některých jsou vyhloubené díry, jak se sloni chtěli dostat k vodě, kterou baobaby shromažďují v kmenech.

Je tu i hodně akácií. Žirafy a impaly je dokážou obírat lístek po lístku, sloni ulamují celé větve a žerou je i s dlouhými trny. Impaly dosáhnou jen na nízko rostoucí větve. Většina dospělých akácií má proto holý kmen a rozvětvení až vysoko nad zemí, kam dosáhnou jen žirafy a sloni.
Kolem řeky jsme viděli vysoké palmy - tuším že datlové. I palmové kmeny byly hodně poničené a polámané od slonů.

Seznam dalších druhů zvěře jen telegraficky: vodušky, buvolci stepní (2 kusy), žirafy (4 kusy celkem a jen zdálky), šakal, lvice s obojkem, buvoli (jedna rodinka a pak dva staré kusy), prasata bradavičnatá, husice liščí, pštrosi, ibisové, zelení papoušci agapornisové.

U řeky jsme viděli tři zoborožce kaferské: dva staré s výrazně červenou obličejovou maskou a voletem a jeden mladý kus, který se ještě nevybarvil. Kráčeli podél řeky a zobákem prohrabávali sloní trus, aby se dostali k larvám a hmyzu. Mladý se hlasitě dožadoval krmení, sám nic nehledal, jen dorážel na staré. Ti ale odolali a krmit ho odmítli.

Z antilop byl největším favoritem dikdik, maličká antilopka s chocholkou a velikýma očima. V zoo je celkem nevýrazná, ale tady nás uchvátila svým půvabem. Samec má drobné růžky, samice je bezrohá. Dickson nám vyprávěl, že dikdik žije celý život v páru a tam, kde je vidět jeden dikdik, je určitě poblíž i druhý. Dikdikové se aut nebojí, fotili jsme je na dva metry.

Ještě jsem zapomněl na opice. U vchodu do rezervace jsme viděli kočkodany zelené, zloděje jídla. Dickson nás varoval, že pokud se opice pokusí nám něco vzít, tak jí nemáme bránit, jinak riskujeme poškrábání a pokousání. Na odpočívadle jsem viděl, jak jeden kočkodan vytrhl jedné turistce zabalenou sušenku, odnesl si ji do křoví a tam ji rozbalil a sežral.
V buši jsme viděli dvě tlupy paviánů, jedna z nich byla u napajedla společně s tlupou mangust.

Čerstvý zážitek: Honza s Davidem, co spí ve vedlejším stanu, na mě zavolali. Vylezl jsem ven a asi 6 metrů ode mě stál mladý slon. Klidně se popásal na keři a když jsem na něj posvítil baterkou, tak pomalu odešel mezi stany. Přišel strážný s baterkou, na slona zadupal a zatleskal a slon odešel pryč. Docela hustá zkušenost!
Za chvíli vypnou proud, pak se nesmí do rána ze stanu.

 

Agapornis škraboškový (Yellow-collared Lovebird)
 

Tarangire - ráj slonů

Sedím ve stanu. Když se zaposlouchám, slyším, jak dole ve svahu sloni lámou větve. Jinak tu divočina moc slyšet není, ještě jsem v Africe neslyšel řvát lva.

Jsem plný dojmů z dnešního safari v Tarangire. To se povedlo tak moc, jak se jen povést mohlo.
Hned za branou rezervace jsme uviděli prvního slona: vzrostlého samce, a viděli jsme ho nablízko.

Slonů jsme dnes v Tarangire viděli stovky. kolem řeky tarangire, která protéká parkem od severu k jihu, se shromažďují sloní rodiny a tvoří rozsáhlá stáda. Z místa, kde jsme zastavili na oběd, bylo možné přehlédnout kus řeky, kde v tu chvíli bylo několik desítek slonů.

Nemám sílu všechno popisovat slovem, navíc je to všechno natočené a nafocené. Měli jsme možnost zblízka (tím myslím na deset a méně metrů) vidět slony všech velikostí: malá slůňata, výrostky, vůdčí samice i obrovské samce v plné síle.

Sloni si aut prakticky nevšímají, jen pokud se příliš přiblíží nebo se leknou, popoběhnou pár kroků.
Sloni se zdržují u řeky a ve svazích nad řekou. Potkali jsme sloní stáda i na náhorní plošině nad řekou.
Teď jsem slyšel řvát lva!

Nákup a odjezd z Arushe

Dnes ráno nás po opulentní snídani (klobásky! slaninka!! banány!!!) vyzvedl náš průvodce a řidič Dickson. Má knír, placatou čepici, zelenou košili a opasek s Barackem Obamou na přezce. Nosiči nám odnesli bagáž do auta, neboť je vyloučené, aby bílý muž nosil své zavazadlo sám.
Dickson má Toyotu Landcruiser s odklápěcí střechou. jsou tam sedadla pro 7 osob, takže se tam ve třech pohodlně vejdeme.

 Dickson je moc milý a sympatický člověk. Je z kmene Chaga, který pochází z podhůří Kilimandžára. Nyní žije ve vesnici na východ od Arushe, je ženatý a má dvě děti - kluka a holku.
Zajeli jsme do centra Arushe vyměnit peníze. Je výhodnější mít s sebou tanzanské šilinky než dolary kvůli menším čáskám na spropitné a kvůli směnnému kursu, který je mnohem výhodnější při směně velkých částek než při běžných nákupech.

Hned jak jsme vystoupili z auta, sesypali se na nás prodavači klobouků a všeho možného. Koupil jsem si výborné kreslené mapy severní Tanzanie a jednotlivých rezervací (každá za 15 dolarů).
Pak jsme přejeli k supermarketu, kde jsme nakoupili nějaké pití a jídlo. Na druhé straně silnice byl africký trh. Pestré davy lidí se proplétaly mezi stánky a prodavači ovoce, oblečení a všeho možného.

Pak už jsme uháněli na západ. Hned za Arushou jsou kouzelné vilky a kávovníkové plantáže. Trošku dál už plantáže ustoupily polím a posléze masajským pastvinám. byly to "zelené pahorky africké" jako od Hemingwaye, rozlehlé masajské pláně vroubené pahorky, skalnatými hřebeny a horami.