Safari po dešti

Ale zpět k safari. po obědě v Ishasha Jungle Lodge jsme vyjeli na game drive. Sotva jsme nasedli do auta, spustil se hustý liják. Období sucha je u konce, nadchází období dešťů. Ohnisko lijáku bylo na sever od nás, ale i tady padaly provazy vody a foukal slušný vichr.

Jižní cíp národního parku Queen Elizabeth pojmenovaný po hraniční řece Ishasha je úplně jiný než zbytek parku. Je to přehledná travnatá savana, teď porostlá zlatavou trávou, s parkovým akáciovým porostem. Asi nejvíc připomíná Serengeti. Kromě akácií se tu vyskytují i fíkovníky, na kterých lehávají vyhlášení stromoví lvi. Ty jsme dnes neviděli, ale nepředbíhejme.

 Jeli jsme na jih po páteřní cestě. Na náhorní plošině jsme vjeli mezi velké stádo buvolců opi promíchaných s voduškami kob. Bylo čerstvě po dešti a v děrách a výmolech na silnici stály kaluže vody. Vodušky i buvolce se k nim stahovali a pili.

Buvolce topi mám moc rád, jsou to nádherná zvířata. V Tanzanii jsem je viděl v Serengeti a v kráteru Ngorongoro, ale vždycky jen pár kusů.

Tady bylo snad stopadesátihlavé stádo.
Projížděli jsme zvolna po silnici, zleva přetahovali topi, měli jsme spoustu zvířat vlevo i vpravo. V dálce před sebou jsem tušil vysočinu Bwindi, nalevo jsme měli escarpment příkopové propadliny, vpravo se táhla zlatavá savana až k řadě stromů, které označovaly hraniční řeku Ishasha. Za ní se zvedal břeh, který už ležel v Lidově demokratické republice Kongo.

Odbočili jsme z hlavní silnice a vjeli jsme branou do oblasti game trails. Ronald se snažil najít lvy. Objeli jsme pár fíkovníků, ale déšť lvy zřejmě vyhnal.

Projížděli jsme pláněmi a obdivovali vodušky kob a velká stáda buvolů.Výhodou plání u řeky Ishasha je dohled do dálky, takže člověk vidí zvěř na kilometry.

U mokřadu jsme pozorovali dva pěkné slony, kteří se popásali na křoví. Fotil jsem frankolíny rudohrdlé, ale s největší pravděpodobností z fotek nic nebude.

Velká Migrace u Lake Magadi, 2.3.

Těch pakoňů u Naabi Hill jsme se nakonec nedočkali. Stádo se k přechodu silnice prostě neodhodlalo. Snad po hodině čekání jsme to vzdali a vyrazili dál na severoseverovýchod. Viděli jsme krásné buvolce topi a buvolce stepní, kteří odpočívali vedle cesty.

 Buvolec stepní (Coke's hartebeest, Dickson to vyslovoval jako Koku Hartebest) je nádherné zvíře, údajně je to nejrychlejší antilopa v Serengeti. To by člověk nehádal.

Buvolec Topi je podle mě jedno z nejkrásnějších zvířat v Serengeti. Bohužel jsme viděli jen tuhle jednu skupinku.
U Simba Kopjes jsme uhnuli z hlavní cesty doprava, směrem na severovýchod. A u kopce Elmakati to začalo: narazili jsme na Velkou migraci.

 Obrovské stádo zeber a pakoní se táhlo od jihu na sever, kam oko dohlédlo. Zvířata nebyla rozptýlena jako na pláních u Lake Ndutu, ale shromážděna ve skupinách blízko u sebe.

Pakoně i zebry měli mladé.

Zebry se většinou popásaly, pakoně se schovávali ve stínu pod sluncem.

Zahnuli jsme na jih k jezeru Magadi. jeli jsme snad tři kilometry naproti stádu, které se zvolna sunulo proti nám. Tady se pakoně nestyděli, přebíhali cestu před i za naším autem.

Projeli jsme kolem jezera až k místu, kde cesta náspem překračuje řeku Mbalageti, močál kolem ní a přítok od jezera Magadi. Bylo vidět, že na druhém břehu je ještě neskutečně velký zbytek stáda.

Koncentrace a množství zvěře bylo nepopsatelné. Odhadl bych celkový počet zvířat na desítky tisíc, možná až dvěstě tisíc. Převažovaly zebry, ale bylo tu i hodně pakoní.

Tady jsme zažili tu pravou Velkou migraci: pakoně i zebry chtěly přejít řeku, ale zároveň se bály, takže z vody prudce vybíhaly.

Některé vstupovaly do místa, kde bylo vody po břicho a hltavě pily.

 Bylo to neskutečné divadlo, zázrak přírody. Jen doufám, že se mi to povedlo pořádně nafotit a natočit.

Serengeti při východu slunce, impaly a lví lov

Dnes jsme vstali v 5:30, dali si pár šálků čaje a vyrazili na ranní safari. Ještě před východem slunce jsme zastihli dvě žirafy a stádo samců impaly. Dickson nás poučil, že impaly žijí ve dvou druhzích stád. Jedno stádo tvoří vůdčí samec a samice s mláďaty. Vůdčí samec neustále odhání ostatní samce, kteří jsou shromážděni v mládeneckém stádo (bachelor's herd). Ti mezi sebou neustále zápasí a vítěz má právo vyzvat vůdčího samce o boj o stádo samic.

Viděli jsme krásný zápas dvou samců z mládeneckého stáda. Byla to akční podívaná, rychlý pohyb. Snažil jsem se to vyfotit, ale moc mi to nevyšlo, bylo málo světla, slunce ještě nevyšlo.

Východ slunce v buši je kouzelný, má víc opravdovosti než malebný výhled z terasy lodge.
O kus dál se pásl vůdčí samec se stádem samic. Když se jedna ze samic zatoulala kousek dál od stáda, vůdčí samec ji agresivně zahnal zpět.Vyrážel při tom zvuky trošku jako jelen sika v říji, ale slabší a krátké.

V kališti blízko řeky jsme zastihli hrocha. napřed to vypadalo, že si nás nebude všímat, ale pak z kaliště vylezl a odkráčel směrem k řece. Hroši se bahní ve svých výkalech, které rozstřikují svým krátkým ocasem. Několikrát jsme viděli, jak vrtí ocasem při kálení, aby si co nejlépe označkovali své teritorium.

Pozorovali jsme bachyni prasete bradavičnatého se třemi selaty. Bachyně na sobě měla spoustu hmyzu, nebyly to mouchy, vypadalo to spíš jako nějací moli. K prasatům: anglicky se jmenují warthog, Dickson to vyslovuje "uacog".

Přes cestu nám přešla tlupa paviánů. Dva paviáni nám vlezli i na auto. Viděli jsme páření samce se samicí.

V křoví u řeky jsme pozorovali tři lví samce. Dickson nám řekl, že tady v Serengeti se samci pohybují v samostatných smečkách. Samice s mladými si samce do své smečky pouští jen v době páření. To mě hodně překvapilo, v dokumentárních filmech z Afriky jsem viděl hodně kompletních lvích rodin - samci, samice i mláďata pohromadě.

Nádherný zážitek z ranního safari byl lov lví smečky na pakoně. Napřed jsme pozorovali tři lvice v rojnici, sedící v trávě. O hodný kus dál bylo stádo pakoní - tilp bych si, že to bylo tak třista - čtyřista metrů. Pakoně o lvech asi věděil, chovali se podrážděně a přebíhali ze strany na stranu, ale neutíkali od lvů pryč. Pakoně mají poměrně špatné smysly. Proto se často sdružují do společných stád se zebrami, které mají mnohem ostřejší zrak a sluch. Tady žádné zebry nebyly, jen pakoně.

Po chvíli nás Dickson upozornil, že zezadu za námi přichází zbytek lví smečky. Bylo to osm mladých lvů. Myslím, že to byla tatáž smečka, kterou jsme pozorovali včera pod stromem.

Lvi v klidu prošli mezi rozestavěnými auty, Měl jsem lva na čtyři metry, mladý lev a lvice prošli přímo před kapotou našeho auta.

 Z lovu bohužel nebylo nic, pakoně se přesunuli o kus dál a lvi klidně vyčkávali. Ke třem lovícím lvicím se připojila čtvrtá a pomalu se přibližovali k pakonímu stádu. Ostatní mladí lvi zalehli. Fascinovalo mě, jak koordinovaně a soustředěně se lvi pohybovali. Byla to ukázková rojnice.
Podle Dickosna mohou lvi takhle lovit celý den, nemají důvod spěchat.

Při návratu do lodge jsme viděli krásné stádečko buvolců Topi. Buvolci Topi jsou nádherná zvířata, opravdu mě překvapilo, jak krásná a velká antilopa to je. Znal jsem je z fotek a snad i z nějakých filmů, ale teprve naživo jsem pochopil, majestátně působí.