Poslední game drive

Tak máme za sebou poslední game drive. Vyjeli jsme si s Majdou a průvodcem Jackem, který tu také pracuje jako barman. Farma má pěkné území, je tu spousta pastvin a savany s říčníi  koryty, nyní úplně suchými. Kolem jsou malebné kopečky a skalnaté hřebeny.

Oproti Waterbergu je tu mnohem víc trávy. Také tu volně chodí dobytek, ale drží se blízko farmy.
Viděli jsme impaly, buvolce běločelé – blesboky, kudu, buvolce káma – red hartebeest, žirafu a oryxe.

Z ptáků pštrosa, mandelíka dlouhoocasého, perličky, frankolíny rudokrké, jakéhosi dravce (podle našeho průvodce to byl jestřáb kukačkovitý - pale chanting goshawk, podle mě to je luněc šedý - black winged kite) a zoborožce toko.

A ještě jsem zpomněl na chocholatku - duikera. Žirafu jsme viděli pěkně nablízko.
Největší radost jsem měl z blesboků – buvolců běločelých. Tato zvířata pocházejí z jižní Afriky a v Namibii jsme je zatím neviděli.

Překvapilo mě, jak jsou velicí – do velikosti buvolce káma jim moc nechybí. Také jsem si dosud neuvědomil, že mají tmavší nohy než tělo.

Udělal jsem pár fotek a natočil si je v běhu i v klidu.

Okonjima

Cesta do Okonjimy byla otravná a dlouhá. Opět jsme najeli za den asi 600 km, což hlavně chudáka Honzu unavilo. Naštěstí to byl skutečně poslední dlouhý přesun.
Jeli jsme dlouho rovnou planinou, až kousek před Otjiwarongem se začaly nad bushveldem objevovat osamělé hory. Každá z těchto hor by v Evropě představovala turistický cíl par excellence – v Namibii o nich není v průvodcích ani zmínka a zřejmě tam ani nevedou cesty ...

Okonjima Plains Camp je hodně luxusní záležitost. Bungalov, kde bydlíme, má rozměry větší než Teskovic dům v Klukovicích – a pro leckterého majitele garsonky by to byl neskutečný luxus. Každá ze dvou našich postelí má rozměry jako 1,5 bed v hotelu a vyspal by se na ní manželský pár – dobře, ne úplně pohodlně, ale vyspal.

Úplně mě ale dostává obrovské okno přímo proti postelím, hledící do travnatého bushveldu. Včera (14.7.) jsme přijeli před 7 hodinou a byla tma jako v pytli. Moc mě proto ráno potěšil pohled do buše, kde se pásli oryxové a prasata bradavičnatá – a to vše jsem mohl pozorovat z teplé postele.

 Bungalovy i hlavní budova jsou nové, z roku 2014, a designově vychytané. U hlavní budovy je větrník, který čerpá vodu do bazénu a zároveň dokresluje farmářskou atmosféru. Hlavní budova s recepcí a restaurací se příznačně jmenuje The Barn, stodola.

Okonjima bývala dříve dobytčí farma. Od roku 1980 se systematicky přebudovala na privátní rezervaci. Zároveň tu sídlí neziskovka Africat, která se zabývá záchranou a reintrodukcí šelem – hlavně gepardů a levhartů. Šelmy učí lovit a vypouštějí je do rezervace. Funguje tu důmyslný  systém plotů a bran: je tu vnější perimetr pro šelmy a vnitřní perimetr pro turisty, kde jsou jen býložravci. Jestli jsem to správně pochopil, ještě tu je samostatné ohraničená oblast pro Africat.
 Na území rezervace Okonjima je plno zvěře. Díky vybudovaným napajedlům tu prosperují původní i znovuvysazené druhy býložravců – oba druhy zeber (horská Hartmannova i stepní Burchellova), žirafy, kudu, přímorožci - oryxové, antilopy skákavé – springboci, buvolec káma – red hartebeest, antilopa losí – eland, pakůň modrý a další.
Hlavním zaměřením Africatu jsou gepardi. Lvi tu nežijí, protože je pro ně farma příliš malá a protože by vybili gepardy. Všechna odchovaná zvířata mají límce pro radiotracking.
Bohužel se tu nesmí jezdit vlastním vozem – jen placené guided tours s průvodcem. Ty jsou zaměřeny jen na šelmy, ostatní druhy zvěře jsou jen jako bonus.

Cesta kolem pánve Etosha

Objeli jsme waterholes Goas, Noriams, Nuamses, Springbokfontein a Batia. Už bych nedokázal dát dohromady, kde jsme co viděli. Každopádně to bylo druhově pestré: springboci, oryxové, kudu, zebry Burchellovy, spousty žiraf, buvolci káma. Ti mě obzvlášť potěšili, měl jsem velkou radost, že je vidím zblízka.

Objížděli jsme pláň Etosha kolem waterhole Okerfontein. Na pláni byli vidět pakoně modří (také pakůň hřivnatý, resp. žíhaný - zkrátka gnu, blue wildebeest). Pakoně se zřejmě stahovali na pláně, kde roste nízká tráva a také tu zdálky vidí predátory. Smíšená stáda pakoňů a zeber, jaká znám ze Serengeti, jsme tu nepozorovali.

Povedlo se nám zastihnout skupinku buvolců káma blízko u cesty. Konečně jsem si je pořádně nafotil. Mám buvolce moc rád.
Hodně zdálky jsme viděli velké sloní samce pokryté bílým prachem. Zkoušeli jsme jim nadjet po hlavní silnici, ale byli moc daleko.
U waterhole Ngobib jsme nafotili krásné stádo impal černočelých, které žijí jen tady v Etoshe.

Všude bylo vidět spousty žiraf angolských (southern giraffe). Kupodivu i na solné pláni.

Velice mě překvapilo, když jsem viděl  žirafy pást se na trávě, třebaže o kus dál byly houštiny mopanových stromů. Žirafy se široce rozkročily stejně jako když pijí, a pásly se na trávě.

Odjezd z Okaukuejo

V pondělí 13.7.2015 ráno jsem si v Okaukuejo přivstal na waterhole, ale dočkal jsem se jen pár kudu.

Ráno nám docela trvalo se vypravit na cestu. Hned pár km od Okaukuejo jsme dojeli auta sledující lva nad kořistí. Byl to samec s plavou hřívou. Udělali jsme pár fotek, ale lev se nehýbal a odpočíval nad uloveným oryxem. Je to docela k pousmání, člověk sjezdí všechny možné vedlejší cesty a nakonec najde lva u hlavní silnice!

 

Šakal obcházel opatrně kolem a čekal, zda na něj něco zbyde.

Objeli jsme místa, kde jsme včera uspěli. Dnes jsme nikde nemohli narazit na slony. Všude jen springboci, žirafy, zebry, buvolci káma a pštrosi. Ještě před pár dny by mě to naprosto uchvátilo – tady je vidět, jak Etosha člověka rozmazlí.

Největším hitem dopoledne byly zebry. narazili jsme na krásnou skupinku u waterhole a o chvíli později nám přešlo stádo přes cestu.

Zastavili jsme opět v Halali, abychom si koupili něco k obědu. V obchodu nic použitelného neměli, tak nám nezbylo než si v restauraci koupit takeaway sendviče. Což nám zabralo hodinu čekání – nevím, co tam kuchař nacvičoval tak dlouho.
Honzu nenapadlo nic lepšího než položit polystyrenové balíčky s jídlem do kufru na můj batoh. Na příští zastávce jsem zjistil, že se mi batoh oblemcal majonézou ze salátu coleslaw, což mě značně rozladilo.

Sendviče jsme si snědli na vyhlídce Etosha Lookout. Je to ohrazené místo hluboko v solné pánvi. Kolem nás byla jen vysrážená sůl a prach. Hodně zajímavé místo.

Safari cestou do Halali

Safari v Etoshe obnáší objíždění waterholes. Krajina je většinou zarostlá mopanovým houštím, takže není vidět moc daleko od cesty. Na travnatých pláních blízko solné pánve jsme viděli jen springboky, oryxe a buvolce káma - red hartebeest.

 První slušná waterhole byla Nebrowni. Viděli jsme tam slona a řadu antilop – všudypřítomné springboky a oryxe, pštrosy.

Moc fajn byl zážitek u waterhole Olifantsbad. Kousek od této waterhole je oplocené odpočívadlo, kde jsme si dali pauzu na odskočení a pokouření. Když jsme přejížděli k waterhole, zahlédli jsme v lese stádečko kudu. Zajeli jsme k waterhole a čekali.

A dočkali jsme se: kudu jako na přehlídce napochodovali k vodě, napili se a pomalu odkráčeli. Stádo vedla samice, za ní skupinka dalších samic, dva mladší samci a nakonec dominantní samec s majestátním sourožím.

Kudu velcí jsou nesmírně plaší, všeho se lekají, ale jsou to úchvatná a elegantní zvířata. Stavbou těla a chováním mi připomínají naše jeleny, ale jsou to turovití, patří mezi lesoně.
U waterhole Aus jsme zastihli sloní rodinu. Fotky slonů spolu s pijícími oryxy a springboky mě opravdu moc potěšily. Mám moc rád fotky, na kterých se podaří zachytit víc druhů zvěře najednou. Nejlepší sloní stádo jsme zastihli u waterhole Rietsfontein. Bylo to snad 25 slonů včetně maličkých slůňat a obrovského samce.

Když jsme přijížděli, šel samec směrem k nám, snad na 5 metrů. Bylo vidět, že je v říji – musthu – vypouštěl sekret z lícních žláz a kapky moči.

Radši jsme mu uhnuli z cesty a poodjeli jsme kousek dál.

Stádo bylo opravdu úžasné – samice s mláďaty, mladí samci.

Dvě dvojice mladých slonů u jezera zkoušely sílu, přetlačovaly se a hravě zápasily.

Bylo to skvělé. největší dojem ale v nás stejně zanechal starý dominantní samec.

Západní Etosha, Olifantsrus Camp

Tak jsme v Etoshe. Je to paráda, všude plno zvěře. Kvůli mopanovým porostům tu není moc daleko vidět, ale podél cesty jsou napajedla - waterholes, které přitahují stáda zvířat.

Hned kousek za Galton Gate jsme viděli rodinku horských zeber – zeber Hartmannových.

U první waterhole byly antilopy skákavé – springboci, oryxové, stepní zebry a jedna žirafa.
O kus dál nádherná skupinka žiraf.

A u další waterhole výstaní stádo zeber, springboci, prasata bradavičnatá a o kus dál stádo buvolců káma – red hartebeest.

Olifantsrus Camp nás moc nenadchl – platí se 30N$ za vstup, v bufetu nemají nic – jen sendviče a do sendvičů jim došel sýr. A nefungují tu platební karty. Což ale asi bude nějaký problém v bance, protože už ráno v Rustig Toko Lodge jsem musel platit hotově.
Mají tu vyhlídkovou pozorovatelnu u napajedla. Musí to být skvělé ráno nebo večer, sednout si a čekat, co se ukáže.

Teď po poledni jsme tam vyfotil samici kudu a o kus dál leželo stádo pakoňů.