Žirafy na pláni a návrat

Na pláni u jezerního břehu (nyní vyschlého - voda začínala tak možná o dva kilometry dál) jsme narazili na krásné stádo žiraf. Tuším, že jich mohlo být tak šest sedm a další velký žirafí samec se pásl na akácii o kus dál.

Hodně jsme si užili focení, nejbližší samec byl bohužel za křovím, ale vyfotil jsem si aspoň jeho portrét.

V Tanzanii žijí žirafy masajské. Na Wikipedii čtu, že se vyznačují zubatými fleky tvaru vinných listů. Tak to bych nevymyslel. Také mají tmavší barvu dohněda, zejména dominantní samci, kteří jsou zbarveni do tmavěhněda.

Oběd z lunchboxu jsme snědli na piknikovém místě o kus dál. Bylo to moc fajn obědvat a přitom se dívat na žirafu. Udělal jsem fotku s termitím hnízdem a nechal jsem se u něj zvěčnit.

Na zpáteční cestě jsme dlouho nic neviděli. Projížděli jsme napřed akáciemi a pak tropickým lesem blízko západního srázu. Až téměř u východu z parku jsme narazili na bujný palouk s potůčkem. Procházelo tam velké stádo paviánů čakma a na palouku se pásly vodušky.

Vzadu z lesa vylezly dvě antilopy "bushbuck". Česky se jmenují lesoň pestrý (což jsem správně určil už v Tanzanii a pak jsem si to doma potvrdil).

Na stromě jsme tam zahlédli také kočkodana diadémového. Seděl na větvi, koukal na tu paviání tlupu pod sebou a v klidu se krmil listím.
Byla to moc krásná kompozice, paseka plná zvířat. Vytvořila se tam zácpa aut, protože proti nám jelo sedmnáct francouzských terénních vozů s nějakou skautskou výpravou. Zdaleka největší nahloučení lidí za celý pobyt v Tanzanii.

Lesní safari na Lake Manyara

Národní park lake Manyara se rozkládá ve Velké příkopové propadlině. Je zarámován jezerem Manyara a příkrým srázem západního břehu propadliny. Mezi srázem a jezerem se rozkládá les. Na severu parku je hodně pramenů, protože se pod srázem sbírá voda z vysočiny Ngorongoro. Prameny jsou docela vydatné a sbírají se do potoků a říček. V blízkosti vodních toků roste vysoký tropický les. Jižněji už prameny nejsou, viděli jsme tam jen vyschlá koryta, která se naplní jen v období dešťů. Vegetace je tam sušší - vysoký trnitý buš a akácie. Strmé svahy příkopové propadliny jsou skalnaté, porostlé trnitým křovím a baobaby.

Hned u brány jsme viděli opice typické pro tento park. Dickson je nazýval Blue monkey, česky je to Kočkodan diadémový.

Kousek od vchodu do parku nám cestu zkřížili dva sloní samci. V klidu prošli před autem a pásli se snad deset petrů od nás. Byli docela velcí, srovnatelní se samci v Tarangire, ale ne takoví obři jako v Ngorongoro. Cpali se listím ze stromů na svahu a bylo vidět, že jim chutná.

O kus dál jsme potkali sloní samici, která se vydala před námi po silnici a šla před naším autem snad sto metrů. Pomalu jsme ji sledovali, ale předjet jsme ji nemohli. Pokoušelo mě to říct Dicksonovi, aby na ni zatruobil, ale to se v národním parku určitě nesmí.

V lese jsme viděli nádherné zoborožce šedolící, překrásné velké ptáky.
Bylo vidět pár vodušek a několik stád impal.

Dojeli jsme ke stanovišti u "hippo poolu", hrošího rybníka. Na pláni byly vidět zebry a pakoně, před nimi hroši ve vodě. Bohužel byli od nás asi padesát metrů, zebry ještě dál. Kvůli dřevěnému zábradlí jsme blíž nemohli.

Povedlo se mi tam vyfotit překrásně vybarvenou leskoptev nádhernou (tříbarvou).
V dálce na jezeře jsme viděli plameňáky, ale bohužel moc daleko a rozmazané tetelícím se vzduchem.
projeli jsme plání k lesu. Podle mapy může být tato pláň v období dešťů pod vodou, nyní byla porostlá nízkou "zebří" trávou.

Viděli jsme pár zeber zblízka, několik pakoňů a žirafu odpočívající vleže. Nesmím zapomenout na všudypřítomná prasata bradavičnatá, warthogy.

V suchém akáciovém lese jsme narazili na stádečko impal. Byly to samice s mláďata, vedeny impozantním samcem s krásným sourožím.