Ranní safari se hodně povedlo. Hned po vyjetí jsme našli lví rodinku o nejméně 14 kusech, jak se rozvaluje na kamenech u řeky Seronery. Za kamenem bylo stádo buvolů. Bylo vidět, že buvoli o lvech dobře vědí, ale nechtěli ani poodejít, ani lvy zahnat.
Byla to taková válka nervů: lvi byli ve střehu, každou chvíli některý z nich vstal, poodešel pár kroků a zase si lehl. Dva buvolí býci byli otočeni čelem ke lvům, vždycky popošli směrem k nim, ale zase si to rozmysleli a vrátili se ke stádu. Pozorovali jsme je snad dvacet minut.
Buvolů je tu opravdu hodně. Ráno jsme s Davidem vylezli na vyhlídkovou terasu v Seronera Wildlife Lodge a viděli jsme za řekou v buši ohromné stádo, jak zvolna přetahuje směrem na východ. Když jsme se odtrhli od lvů, projížděli jsme kolem velikého stáda buvolů odpočívajícího v dopoledním vedru. Buvoli polehávali ve skupinkách ve stínu pod akáciemi. Dickson nám řekl, že buvoli žijí v rodinách, kteé se sdružují do stád. Každá ta skupinka pod stromy byla vlastně jedna buvolí rodina.
Jedna skupina buvolů se vracela od napajedla. Museli přejít přes cestu, kde stálo naše auto. Byla to krása, dívat se, jak se buvoli pomalu rozhodují a rozmýšlejí, jestli se mají odvážit přes cestu a jak blízko k autu se pustit. Nakonec se jeden býk rozhodl a přešel přes cestu. Za chvíli ho následoval i zbytek stáda. Přešli snad deset-patnáct metrů před naším autem.
Viděli jsme pěkné stádečko pakoní a s nimi pár zeber. Velké stádo, "mega-herd", jak se píše na Internetu, jsme bohužel neviděli, nacházelo se někde na severu Serengeti. Je to docela škoda. Tady přece jen trošku selhalo plánování naší cesty - původně jsme předpokládali, že by neměl být problém ze Seronery zajet na migrující stádo se podívat.
Vrátili jsme se k hrošímu jezírku. Hroši odpočívali pod vodou, ale přece jen byli docela dobře vidět a dalo se udělat pár fotek.
Zlatým hřebem dnešního dopoledního safari byli levharti. Nejdřív jsme viděli jenodho levharta na stronmě, ze kterého po chvíli slezl a přešel na jiný strom o stom metrů dál, kde už byl jiný levhart. Byla to úžasná podívaná, levhart se předvedl jako manekýn ve vší kráse.
Viděli jsme několik sloních stád. Po poledni trošku zapršelo. Viděli jsme lví rodinku - lvice se vzrostlými mláďaty pod stromem.
Úžasný byl třetí levhart toho dne: mašíroval si to po silnici a vůbec si nevšímal terénních aut s nadšeně fotografujícími turisty. Prošel těsně vedle našeho auta, byl ode mě nadosah, kdybych natáhl ruku z okna, tak jsem si ho mohl podrbat. Neuvěřitelné! Myslel jsem si vždycky, že levhart je plaché zvíře, nikdy by mě nenapadlo, že ho uvidím takhle zblízka!
