sobota 18. července 2015

Loučení s Namibií

Teď už máme sbaleno, odhlásili jsme se z pokoje a čekáme s Majdou na Honzu s Peterem, abychom odjeli na letiště, odkud odletíme domů. Kolem chodí černí dělníci, kteří tu staví dlažbu před vchodem. Na stromě sedí dva turakové šedí – go-away bird. Za farmou kokrhá kohout. Je příjemné teplo, i když večer a ráno byla psí zima.
Namibie mě překvapila. Dala mi všechno, pro co jsem si přijel – a víc než to. Vezu si domů tuny natočeného a nafoceného materiálu, budu se tím probírat měsíce.
Překvapilo mě, jak bohatá a civilizovaná země to je – a zároveň jak svobodná. Přírodní krásy jsou nepopsatelné – žádná fotka, žádný film nemůže nahradit osobní zkušenost. Opravdu tu jsou obrovské vzdálenosti mezi sídly – od města k městu 150 km a mezi tím ani jedna vesnice, jen rozsáhlé oplocené farmy, kde se dobytek dělí o trávu a vodu s divokými zvířaty. V tom je Namibie docela jiná než Tanzanie, kde je spousta vesniček, vesnic, sídel. Neumím a ani nechci měřit Namibii s Tanzanií. Jsem vděčný za obě dvě zkušenosti.
Překvapila mě zkušenost pouště. Ani ne tak pískové duny Namibu, ty jsou úchvatné, jedinečné, ale tak nějak očekávané. Daleko víc mě překvapila poušť cestou z Henties Bay do Uis, kamenitá, prašná, jílovitá, občas zarostlá sukulenty – ale beznadějně pustá. Nejsou tam ani ty farmy.
Moc příjemné překvapení přinesla rozmanitost krajiny. Až na placatou Etoshu jsou všude jinde kopce a hory, skalky, skály a kopje bizarních rozeklaných tvarů, radost pohledět.
Každopádně si dovedu velmi dobře představit další budoucí návštěvy sem do Namibie. Mámivá a kouzelná Etosha mě očarovala a chtěl bych ji ještě jednou navštívit. Málo platné, jel jsem sem hlavně na zvířata a dostalo se mi jich v hojné míře. Ta ostatní místa byla také skvělá, jsem rád, že jsem se prošel po Dead Vlei a že jsem viděl lachtany na Cape Cross – ale ty tři a půl dne v Etoshe, to pro mě byl totální vrchol cesty.
Do Česka se mi chce i nechce. Uteklo to rychle. Všechno klaplo na 100% - i víc. Víděli jsme všechny druhy zvířat, které vidět šlo. Na mém seznamu chybí jen antilopa vraná, antilopa koňská a buvol – obě antilopy žijí na Waterberg Plateau a v západní Etoshe, buvol se vyskytuje jen na Waterbergu. Protože jsme nahoře na Waterberg Plateau ani nebyli, tak se to nepočítá :-).
Těším se domů na rodinu. Na ty ostatní věci, jako je civilizace, dálnice, zprávy, Evropa a Česko se netěším.
Na jaře mi bude 45. Dnes jsem četl na Facebooku citát, že většina lidí umře v 25 a do 75 o tom neví. Mě Afrika pomáhá být naživu. Tady v buši, kde vyhlížím antilopy, lvy a slony, na prašných pistách nebo v poušti, tváří v tvář slonímu samci nebo bílému nosorožci – tady žiju. Užívám si každou vteřinu, vychutnávám každý nádech a doušek vody z láhve.

Díky, Namibie.

Trasa 15. den, The Elegant Farmstead - letiště Windhoek

18. 7. 2015 8:55 am

Name:Den 15 The Elegant Farmstead - Windhoek airport
Date:18. 7. 2015 8:55 am
Map:
(valid until Jan 17, 2016)
View on Map
Distance:132,6 kilometers
Elapsed Time:6:37:56
Avg Speed:20,0 km/h
Max Speed:141,5 km/h
Avg Pace:3' 00" per km
Min Altitude:1 428 m
Max Altitude:1 881 m
Start Time:2015-07-18T07:55:31Z
Start Location:
Latitude:21.931989º S
Longitude:17.134761º E
End Location:
Latitude:22.487273º S
Longitude:17.462813º E
Mapa:
 Detail - game drive na The Elegant Farmstead

Poslední game drive

Tak máme za sebou poslední game drive. Vyjeli jsme si s Majdou a průvodcem Jackem, který tu také pracuje jako barman. Farma má pěkné území, je tu spousta pastvin a savany s říčníi  koryty, nyní úplně suchými. Kolem jsou malebné kopečky a skalnaté hřebeny.
Oproti Waterbergu je tu mnohem víc trávy. Také tu volně chodí dobytek, ale drží se blízko farmy.
Viděli jsme impaly, buvolce běločelé – blesboky, kudu, buvolce káma – red hartebeest, žirafu a oryxe.
Z ptáků pštrosa, mandelíka dlouhoocasého, perličky, frankolíny rudokrké, jakéhosi dravce (podle našeho průvodce to byl jestřáb kukačkovitý - pale chanting goshawk, podle mě to je luněc šedý - black winged kite) a zoborožce toko.
A ještě jsem zpomněl na chocholatku - duikera. Žirafu jsme viděli pěkně nablízko.
Největší radost jsem měl z blesboků – buvolců běločelých. Tato zvířata pocházejí z jižní Afriky a v Namibii jsme je zatím neviděli.
Překvapilo mě, jak jsou velicí – do velikosti buvolce káma jim moc nechybí. Také jsem si dosud neuvědomil, že mají tmavší nohy než tělo.
Udělal jsem pár fotek a natočil si je v běhu i v klidu.

The Elegant Farmstead po ránu

Ráno jsem udělal pár fotek The Elegant Farmstead.
Na ranním slunci barvy svítily, ale stále byla psí zima.
V hospodářské části farmy se společně krmily hrdličky, husy a zoborožci jihoafričtí.

pátek 17. července 2015

Trasa 14. den, Waterberg - The Elegant Farmstead

17. 7. 2015 1:16 pm

Name:Den 14 Waterberg - The Elegant Farmstead
Date:17. 7. 2015 1:16 pm
Map:
(valid until Jan 17, 2016)
View on Map
Distance:248,6 kilometers
Elapsed Time:5:30:16
Avg Speed:45,2 km/h
Max Speed:143,6 km/h
Avg Pace:1' 19" per km
Min Altitude:1 327 m
Max Altitude:1 632 m
Start Time:2015-07-17T12:16:40Z
Start Location:
Latitude:20.477902º S
Longitude:17.300774º E
End Location:
Latitude:21.931328º S
Longitude:17.134705º E
Mapa:

The Elegant Farmstead

Náš poslední nocleh v Namibii je na farmě The Elegant Farmstead. Je to něměcká farma na východ od Okahandje. Dříve to bývala misie, nyní je předělaná na docela luxusní lodge. Dorazili jsme sem se západem slunce.
Bohužel je dost velká zima, takže si nemůžeme vychutnat takové radosti, jako večerní posezení u ohně, nemluvě o bazénu. I od večeře, která se podává ve stanu, jsme odešli hned po jídle, protože tam byla hrozná zima.
Naštěstí je na pokoji klimatizace, která umí i topit. A do postele jsme dostali ohřívací láhve!
Majda si potřetí zašila roztržené kalhoty, aby měla co na sebe do letadla. Poučení: do Namibie v červenci si vzít dvoje dlouhé kalhoty!
Zítra ráno ještě jdeme s Majdou na Morning Drive. V poledne odjíždíme a letiště a sbohem, Namibie! Bude mi to chybět.

Zastávka v Okahandje

Cestou do The Elegant Farmstead jsme zastavili v Okahandje. Je tam spousta řemeslníků vyřezávajících ze dřeva a prodávajících nejrůznější suvenýry. Nakoupili jsme tam různé drobnosti a dárky domů.
Musím říct, že se obchodníci chovali velice slušně, nevtíravě a pokorně. Rád jsem u nich utratil peníze.
Také jsme navštívili biltong shop a nakoupili snad kilo různých druhů biltongu. Měli tam opravdu všechno možné.

Trasa 14. den, Waterberg - stopování nosorožců

17. 7. 2015 8:17 am

Name:Nam 14 Waterberg Rhino tracking walk
Date:17. 7. 2015 8:17 am
Map:
(valid until Jan 17, 2016)
View on Map
Distance:14,0 kilometers
Elapsed Time:4:57:34
Avg Speed:2,8 km/h
Max Speed:7,4 km/h
Avg Pace:21' 11" per km
Min Altitude:1 384 m
Max Altitude:1 470 m
Start Time:2015-07-17T07:17:47Z
Start Location:
Latitude:20.477860º S
Longitude:17.300783º E
End Location:
Latitude:20.478042º S
Longitude:17.300752º E
Mapa:

Návrat ze stopování nosorožců

JJ nám chtěl ukázat ještě další druhy zvěře, ale moc se to nevyvedlo. Ukázal nám kostru uhynulého žirafího samce.
Vyprávěl nám o stromě Kalahari Shepherd’s Tree – pokud si to správně pamatuji, Herrerové využívají jeho kořeny k jídlu a také při výrobě másla.

Na zpáteční cestě jsme zahlédli antilopu trávní – steenboka, chocholatku – duikera a mladé přímorožce jihoafrické – oryxy. Fotit se nedalo.
K autu zaparkovanému u recepce jsme došli po 12:30, unavení vedrem (přitom bylo určitě pod 30°C).Nachodili jsme přes 14 km. I Majda toho měla plné kecky.
 Honza si sundal triko a pěkně se spálil.

Blízké setkání s nosorožci

Od brány už JJ nešel po stopách, vedl nás po kraji lesa. Asi po 300m ukázal na stopy mířící do buše. Vydali jsme se po nich – a opět jsme kroužili a motali se mezi trnitými keři. JJ ale velmi dobře věděl, co dělá: po chvíli nás dovedl k místu, kde nosorožci odpočívali. Bylo tam jasně patrné lože vytlačené do prachu a písku.
A za malou chvilku jsme mezi keři uviděli hřbet velkého nosorožčího samce!
Oproti včerejšku, kdy nosorožci nehnutě stáli na otevřeném prostranství a jen občas popošli pár kroků, byli dnes hluboko v těžko prostupném buši. A samec se vydal směrem k nám.
JJ začal na nosorožce volat: „Come on bully, it’s JJ! Cam down, JJ is coming!” Volal a tleskal kloboukem o dlaň. Nás zastavil a samce obešel velkým kruhem, přitomm na něj stále volal. A samec jej následoval, otočil se od nás a nechal se odvést pár desítek kroků opodál, kde bylo trošku volnější prostranství. Zkoušeli jsme fotit a filmovat, ale pro husté křoví všude kolem to šlo dost těžko.
 JJ se vrátil k nám, vzal si tři z nás a odvedl nás na místo s lepším výhledem. Řekl nám, že pokud se nosorožec vydá směrem k nám, musíme od něj pomalu ustupovat, abychom si udrželi vzdálenost. Samec byl neklidný a po chvíli se skutečně vydal k nám.
Nebyl to příjemný pocit, ale z nějakého podivného důvodu jsem se bál jen rozumově, pocitově tolik ne. Daleko větší respekt jsem měl v Etoshe z gigantického samce u Rietfontein Waterhole, tam jsem se opravdu bál. Tady jsem si byl vědom rizika, ale strach jsem tolik necítil, i když riziko bylo tady mnohem větší. Kdyby se nosorožec rozhodl zaútočit, asi by nám nebylo pomoci. Snad je to proto, že slon je o tolik větší, zatímco bílý nosorožec drží hlavu u země a není o tolik větší než já.

Každopádně jsme asi dvakrát nebo třikrát museli na pokyn JJ ustoupit a on nosorožce uklidnil a odvedl pryč.
Samec byl asi nervózní i proto, že byl sám. Samici nebylo vidět. JJ ji po chvíli v buši našel a samce k ní přivedl. Po chvíli se samec zklidnil, zastavil se a začal si se samicí třít rohy o sebe. JJ nás zavedl docela blízko ke zvířatům. Stál jsem na 4m od obrovského samce bílého nosorožce, 2,5 tuny živé váhy. Díval jsem se mu do očí, fotil a točil. Byl to životní zážitek – tohle už mi nikdo nevezme. Navíc jsem se na nosorožce díval proti stěně stolové hory Waterbergu, takže některé fotky mají zajímavé pozadí.
JJ měl nosorožce opravdu výborně přečtené. Vyprávěl, že je zná od okamžiku, kdy přišli do Waterberg Wildlife Reserve. Oni znají jeho a jsou na něj zvyklí. Jinak bychom se k nim v žádném případě nemohli přiblížit tak nablízko.

Stopování nosorožců

V pátek 17.7. ráno jsme měli na programu game tracking – stopování zvěře po vlastní ose. Nasnídali jsme se, zabalili a v 8:00 už jsme stáli před recepcí Waterberg Wildlife.
Náš průvodce si říkal JJ a byl to mladý sympatický Herrero. Šla s námi ještě čtyřčlenná německá rodina.
Stopování bylo samozřejmě zaměřeno na osorožce. Byl jsem lehce skeptický  včera jsme nosorožce našli až u západní hranice rezervace Waterberg Wildlife, docela daleko na to, abychom tam šli pěšky. Nicméně jsme vyrazili. JJ nás vedl přes hlavní cestu a do buše. Sledovali jsme zvířecí pěšinky, místy to bylo hůř prostupné- Všude byly různé stopy a starý trus žiraf, kudu a jiných antilop. Bylo vidět, jaké tu panuje sucho – nikde nebyla tráva, zelené byly jen některé stromy a keře. A sisal – oldupai, ze kterého prý Křováci - Sanové vyrábějí šípový jed.
Na jedné z cest JJ našel čerstvé stopy nosorožců. Šli jsme po nich do buše. Chvílemi jsme docela bloudili, JJ ztrácel stopu a znovu ji nalézalo 20m dál, chodili jsme v kruzích. Pak jsme po stopě vyšli na cestu vedoucí k západnímu plotu. JJ nám ukazoval stopy – jasně tříprsté otisky kopyt, na místech s jemnějším prachem byla jasně vidět textura nosorožčí kůže na chodidlech. Našli jsme několik hromad čerstvého trusu, na pár místech otisky toho, jak samec hrabal kopyty a značil si teritorium – ale nosorožci nikde.
JJ nás varoval, že pokud nosorožci pořád půjdou, tak je nedohoníme – pohybují se o něco rychleji než pěší člověk. Došli jsme až k plotu a po stopách zatočili na sever. Došli jsme až k bráně na hlavní silnici – a vrátný zavolal na JJ, že tudy nosorožci prošli v 6 hodin ráno a že šli od brány směrem po silnici.
Bylo k 10:00 dopoledne a já jsem se začal v duchu smiřovat s myšlenkou, že nosorožce nevystopujeme. Pokud před námi mají čtyřhodinový náskok, nepřišlo mi možné, že bychom je mohli dohnat.

čtvrtek 16. července 2015

Trasa 13. den, Okonjima - Waterberg


16. 7. 2015 9:26 am

Name:Den 13 Okonjima - Waterberg
Date:16. 7. 2015 9:26 am
Map:
(valid until Jan 17, 2016)
View on Map
Distance:145,2 kilometers
Elapsed Time:8:51:31
Avg Speed:16,4 km/h
Max Speed:138,8 km/h
Avg Pace:3' 39" per km
Min Altitude:1 339 m
Max Altitude:1 649 m
Start Time:2015-07-16T08:26:07Z
Start Location:
Latitude:20.857716º S
Longitude:16.643345º E
End Location:
Latitude:20.480818º S
Longitude:17.278919º E
Mapa:
 Detail trasy na Waterbergu:


Game Drive na Waterbergu pokračuje

Od nosorožců jsme pokračovali v game drive. Na farmě volně žijí koně – dokud tu chovali dobytek, měli koně k honáckým účelům. Teď koně žijí volně v buši mezi žirafami a nosorožci.
Viděli jsme žirafy, antilopu trávní, pakoně, kudu a impaly obecné.
Moc mě potěšilo, že jsem zahlédl chocholatku obecnou – common duikera. Tohle zvíře se vyskytuje i v Tanzanii, tady jsem je viděl poprvé v životě! Naštěstí mám rychlou fotku, sice bídné kvality, ale pro dokumentaci postačující.
Je tu plno dikdiků damarských (poddruh dikdika Kirkova) a steenboků. Také černí kurovití ptáci – asi nějaký druh koroptve, kteří vydávají odporné skřehotavé zvuky. Doma si to určím podle fotky.
U lodge se večer pasou damani a dikdikové. U potoka jsem v poledne viděl paviána.
Waterberg je moc přívětivé místo. Nejvíc uchvacuje množstvím zeleně – tolik zeleně a vody jsme ještě v Namibii neviděli.
Je vidět, že už tu začíná Kalahari. Na farmě byly některé pasáže vysloveně pouštní – červený písek a sukulentní rostliny. Vyskytuje se tu také sisal, kterému Masajové v Tanzanii říkají oldupai. Nikde jinde jsme ho zatím neviděli.

Zvláštnosti chovu nosorožců

Nosorožci pocházejí z Jižní Afriky. Párek získali jako mladá zvířata, samci byli dva a samici tři roky. Očekávají, že první mládě by mohli získat po 15 letech. Není mi moc jasné proč, ale tak prý praví zkušenost. Pokud se narodí samečk, po dvou letech ho matka odstaví – a pak zřejmě prodají starého samce a mladého si nechají na chov, protože ten bude schopen mít mladé už v 7 letech, a klidně s vlastní matkou.
Jsou to docela podivná fakta – že by byl takový rozdíl, zda se zvířata znají od narození, nebo byla převezena odjinud? Vzhledem k problémům, jaké má zoo Dvůr Králové a keňská rezervace Ol Pejeta s rozmnožováním severních bílých nosorožců, by na to mmožná mohlo něco být.
Samec je prý nebezpečný mláďatům samčího pohlaví už od narození, proto je matka musí chránit. Prvních 14 dní je s mládětem sama a pak se vždy staví tak, aby byla mezi mládětem a samcem.
Je to zajímavé, netušil jsem, že jsou samci bílých nosorožců tak agresivní. Přesto – jsou schopni žít v malých stádech, na rozdíl od černých nosorožců, kde je maximálně matka s mláďaty, jak jsme viděli v Etoshe.
Zajímalo by mě, zda se tyto teorie potvrdí a  na Waterbergu se skutečně dočkají mláďat.
Průvodce ještě vyprávěl, že u bílých nosorožců vždy chodí mládě před matkou a u černých za matkou. Prý je to jako u lidí – bílé matky vozí děti před sebou v kočárku, černé matky je nosí v šátku na zádech.

Rhino drive na Waterbergu

Odpoledne od 15:00 jsme jeli na game drive. Vrátili jsme se na cestu a přejeli kanál, který vudou zásobuje Windhoek. Měří 900 km a většinou vede potrubím, jen zde jsou 4km vedeny po povrchu.
Jeli jsme rovnou za nosorožci bílými. Hodně mě překvapilo, že nám dovolili vystoupit z auta a přiblížit se až k nosorožcům.
Byli jsme možná 7m od obrovských zvířat – samce a samice! Nafotil jsem spoustu fotek. Byl to neskutečý zážitek!
Zvířata odpočívala vestoje, nepásla se, jen občas popošla. Měl jsem z nich respekt a úžasně jsem si to užil. Nikdy bych nevěřil, že je uvidíme tak nablízko!
Náš guide nám vysvětlil, že mají celkem tři kusy – tyto dva a ještě čerstvý přírůstek – samici, kterou tu mají jen dva týdny. Později jsme ji také viděli, ale schovala se před námi do křoví.

Waterberg Wilderness Lodge

Waterberg Wilderness Lodge je součástí komplexu ubytovacích kapacit patřících jednomu majiteli. Je tu ještě camp se stany a kempovacími místy a luxusní lodge s výhledem na Kalahari.
Naše Wilderness Lodge je až na konci údolí zahloubeného do svahů Waterbergu. Údolím protéká potok, který je proměňuje v hotovou oázu.
Roste tu bambus, obrovské fíkusy (fig tree) a jiné vlhkomilné stromy, které jsme jinde neviděli. Působí to jako malý zázrak – stěny a svahy údolí jsou horké a suché, plné kamení a suchomilných stromů a keřů. Dno údolí s potokem je zelené, plné nádherných fíkusů a dalších stromů.
Waterberg je stolová hora, která se vypíná 200m nad rovinou západní Kalahari.  Je dlouhá 50 km a široká kolem 20 km.
Poobědvali jsme lehký oběd – Majda měla sendvič a já salát z tuňáka, Honza měl oboje. Před odpolední rhino drive jsme ještě měli čas, tak jsme vyrazili na procházku údolím.
Je tu několik značených cest – vybrali jsme si Fountain Trail podél potoka až k prameni. Tam jsme zahlédli skálolezy – klipspringery. Měl jsem velkou radost, tohle zvíře jsem viděl poprvé v životě. Bohužel zmizeli ve svahu dřív, než jsem stihl udělat fotku.
Zpátky do lodge jsme šli Porcupine Highway, stezkou šplhající mezi balvany kamennou sutí až k úpatí útesů. Byl odtud nádherný výhled na útesy na obou stranách údolí.
Waterberg je stolová hora jako vyšitá z Arthura Conan Doyla. Nahoře na planině žijí mnohá vzácná zvířata – oba druhy nosorožce, buvoli, antilopa vraná i koňská, ale z naší lodge se nahoru pouze chodí na vyhlídku, safari se provozuje v rezervaci pod stolovou horou.