Blízké setkání s nosorožci

Od brány už JJ nešel po stopách, vedl nás po kraji lesa. Asi po 300m ukázal na stopy mířící do buše. Vydali jsme se po nich – a opět jsme kroužili a motali se mezi trnitými keři. JJ ale velmi dobře věděl, co dělá: po chvíli nás dovedl k místu, kde nosorožci odpočívali. Bylo tam jasně patrné lože vytlačené do prachu a písku.
A za malou chvilku jsme mezi keři uviděli hřbet velkého nosorožčího samce!

Oproti včerejšku, kdy nosorožci nehnutě stáli na otevřeném prostranství a jen občas popošli pár kroků, byli dnes hluboko v těžko prostupném buši. A samec se vydal směrem k nám.

JJ začal na nosorožce volat: „Come on bully, it’s JJ! Cam down, JJ is coming!” Volal a tleskal kloboukem o dlaň. Nás zastavil a samce obešel velkým kruhem, přitomm na něj stále volal. A samec jej následoval, otočil se od nás a nechal se odvést pár desítek kroků opodál, kde bylo trošku volnější prostranství. Zkoušeli jsme fotit a filmovat, ale pro husté křoví všude kolem to šlo dost těžko.

 JJ se vrátil k nám, vzal si tři z nás a odvedl nás na místo s lepším výhledem. Řekl nám, že pokud se nosorožec vydá směrem k nám, musíme od něj pomalu ustupovat, abychom si udrželi vzdálenost. Samec byl neklidný a po chvíli se skutečně vydal k nám.

Nebyl to příjemný pocit, ale z nějakého podivného důvodu jsem se bál jen rozumově, pocitově tolik ne. Daleko větší respekt jsem měl v Etoshe z gigantického samce u Rietfontein Waterhole, tam jsem se opravdu bál. Tady jsem si byl vědom rizika, ale strach jsem tolik necítil, i když riziko bylo tady mnohem větší. Kdyby se nosorožec rozhodl zaútočit, asi by nám nebylo pomoci. Snad je to proto, že slon je o tolik větší, zatímco bílý nosorožec drží hlavu u země a není o tolik větší než já.

Každopádně jsme asi dvakrát nebo třikrát museli na pokyn JJ ustoupit a on nosorožce uklidnil a odvedl pryč.

Samec byl asi nervózní i proto, že byl sám. Samici nebylo vidět. JJ ji po chvíli v buši našel a samce k ní přivedl. Po chvíli se samec zklidnil, zastavil se a začal si se samicí třít rohy o sebe. JJ nás zavedl docela blízko ke zvířatům. Stál jsem na 4m od obrovského samce bílého nosorožce, 2,5 tuny živé váhy. Díval jsem se mu do očí, fotil a točil. Byl to životní zážitek – tohle už mi nikdo nevezme. Navíc jsem se na nosorožce díval proti stěně stolové hory Waterbergu, takže některé fotky mají zajímavé pozadí.

JJ měl nosorožce opravdu výborně přečtené. Vyprávěl, že je zná od okamžiku, kdy přišli do Waterberg Wildlife Reserve. Oni znají jeho a jsou na něj zvyklí. Jinak bychom se k nim v žádném případě nemohli přiblížit tak nablízko.