V pátek 17.7. ráno jsme měli na programu game tracking – stopování zvěře po vlastní ose. Nasnídali jsme se, zabalili a v 8:00 už jsme stáli před recepcí Waterberg Wildlife.
Náš průvodce si říkal JJ a byl to mladý sympatický Herrero. Šla s námi ještě čtyřčlenná německá rodina.
Stopování bylo samozřejmě zaměřeno na osorožce. Byl jsem lehce skeptický včera jsme nosorožce našli až u západní hranice rezervace Waterberg Wildlife, docela daleko na to, abychom tam šli pěšky. Nicméně jsme vyrazili. JJ nás vedl přes hlavní cestu a do buše. Sledovali jsme zvířecí pěšinky, místy to bylo hůř prostupné- Všude byly různé stopy a starý trus žiraf, kudu a jiných antilop. Bylo vidět, jaké tu panuje sucho – nikde nebyla tráva, zelené byly jen některé stromy a keře. A sisal – oldupai, ze kterého prý Křováci - Sanové vyrábějí šípový jed.
Na jedné z cest JJ našel čerstvé stopy nosorožců. Šli jsme po nich do buše. Chvílemi jsme docela bloudili, JJ ztrácel stopu a znovu ji nalézalo 20m dál, chodili jsme v kruzích. Pak jsme po stopě vyšli na cestu vedoucí k západnímu plotu. JJ nám ukazoval stopy – jasně tříprsté otisky kopyt, na místech s jemnějším prachem byla jasně vidět textura nosorožčí kůže na chodidlech. Našli jsme několik hromad čerstvého trusu, na pár místech otisky toho, jak samec hrabal kopyty a značil si teritorium – ale nosorožci nikde.
JJ nás varoval, že pokud nosorožci pořád půjdou, tak je nedohoníme – pohybují se o něco rychleji než pěší člověk. Došli jsme až k plotu a po stopách zatočili na sever. Došli jsme až k bráně na hlavní silnici – a vrátný zavolal na JJ, že tudy nosorožci prošli v 6 hodin ráno a že šli od brány směrem po silnici.
Bylo k 10:00 dopoledne a já jsem se začal v duchu smiřovat s myšlenkou, že nosorožce nevystopujeme. Pokud před námi mají čtyřhodinový náskok, nepřišlo mi možné, že bychom je mohli dohnat.
Stopování bylo samozřejmě zaměřeno na osorožce. Byl jsem lehce skeptický včera jsme nosorožce našli až u západní hranice rezervace Waterberg Wildlife, docela daleko na to, abychom tam šli pěšky. Nicméně jsme vyrazili. JJ nás vedl přes hlavní cestu a do buše. Sledovali jsme zvířecí pěšinky, místy to bylo hůř prostupné- Všude byly různé stopy a starý trus žiraf, kudu a jiných antilop. Bylo vidět, jaké tu panuje sucho – nikde nebyla tráva, zelené byly jen některé stromy a keře. A sisal – oldupai, ze kterého prý Křováci - Sanové vyrábějí šípový jed.
Na jedné z cest JJ našel čerstvé stopy nosorožců. Šli jsme po nich do buše. Chvílemi jsme docela bloudili, JJ ztrácel stopu a znovu ji nalézalo 20m dál, chodili jsme v kruzích. Pak jsme po stopě vyšli na cestu vedoucí k západnímu plotu. JJ nám ukazoval stopy – jasně tříprsté otisky kopyt, na místech s jemnějším prachem byla jasně vidět textura nosorožčí kůže na chodidlech. Našli jsme několik hromad čerstvého trusu, na pár místech otisky toho, jak samec hrabal kopyty a značil si teritorium – ale nosorožci nikde.
Bylo k 10:00 dopoledne a já jsem se začal v duchu smiřovat s myšlenkou, že nosorožce nevystopujeme. Pokud před námi mají čtyřhodinový náskok, nepřišlo mi možné, že bychom je mohli dohnat.
Žádné komentáře:
Okomentovat