Den 8 - GPS track

Zoborožci v Lake Manyara, 5.3.

Ráno jsme posnídali v Ngorongoro Farmhouse a vydali se na poslední safari. ještě před odjezdem jsme nakoupili nějaká trička ve shopu v lodge. Celkem jsem za čtyři nebo pět trik zaplatil sto dolarů, platil jsem to v místní měně.
Cestou jsme zastavili v Karatu. Dickson potřeboval natankovat a já dokoupit poslední platíčko antibiotik. Dlužno přiznat, že mi zabírají - přes náročnou cestu se cítím lépe než za poslední tři dny.
Zastavili jsme ve dvou souvenir shopech a nakoupili dárky domů. Máme vyřezávanou masku na zeď, kabelku z perliček pro Ášu, kulaté krabičky z perličkových korálků, talíř s nosorožci, kus masajské látky, dřevěnou figurku pakoně a slona a asi dvanáct maličkých dřevěných nosorožců. Původní cena 550 tanzanských šilinků, koncová 420. Celkem dobrý deal.

Národní park Lake Manyara je v severní části opravdu malý, i s obědem jsme to zvládli za tři hodinky. Nedařilo se mi sehnat na bráně razítko do deníku, ale Dickson zařídil, že mi ho dali při výjezdu.
V lesní části parku jsme nic moc neviděli, jen pár paviánů a kočkodanů diadémových. V bushi jsme zahlédli pár impal a prase bradavičnaté.
Hodně jsme se vyřádili při focení zoborožců.

 

Zoborožec šedý (grey african hornbill)

Zoborožeckorunkatý (crowned hornbill)

Kupodivu jsme v lese viděli i zoborožce kaferského (southern ground hornbill), kterého bych čekal spíše v buši.

Záhada mangusty z Lake Manyara vyřešena

Vrtala mi hlavou ta záhadná mangusta z Lake Manyara. Tak jsem sedl k mailu a napsal do Zoo Praha a také do Tanzanie na Tanzania Wildlife Research Institute. K mému překvapení jsem ještě týž den obdržel odpovědi.

 








Tady je korespondence s RNDr.Pavlem Brandlem, PhD. ze Zoo Praha:

--------------------------------------------------------- 
MN: Dobrý den, omlouvám se, že Vás obtěžuji s osobní žádostí. Letos na dovolené v Tanzanii se mi podařilo vyfotografovat zvíře, které bych rád identifikoval z hlediska druhu. Je to mangusta, ale nejsem schopen určit druh. Snad byste mi mohl pomoci? Přikládám dvě fotografie zvířete.
Budu si velmi vážit Vaší odpovědi.
---------------------------------------------------------

Dobrý den, Proc to nemuze byt uplne obycejna Helogale parvula?

---------------------------------------------------------
MN: Dobrý den, moc děkuji za odpověď. Myslel jsem, že to je na Mangustu jižní moc velké. Dočetl jsem se na http://www.biolib.cz/cz/taxon/id2092/ , že Mangusta jižní je dlouhá jen 28 cm, a myslím, že tohle bylo větší. Ale možná se pletu.

---------------------------------------------------------
Zvire vypada jako typicka mangusta trpaslici - chovam tanzanske jedince radu let, videl jsem i prislusniky jihoafrickych populaci. Jedina alternativa je promyka cervena, ale opet znam vychodoafricka zvirata z vlastniho chovu a jihoafricka z prirody - a zkratka to barevnosti a pomerem proporci nesedi. Odhad velikosti nekdy klame, mozna by mi pomohly dalsi snimky, ale z techto dvou hlasuju pro mangustu.

Tady je korespondence s Charlesem Foley z Tanzania Wildlife Research Institute:

MN: Hello, During my visit to Tanzania in November last year I took a photo of a mongoose. I would like to identify a specie. Can you help me in this? I would send you two photos of that animal. I appreciate if you could help. Please send me the email address to send you those two photos.  
---------------------------------------------------------
 Many thanks for getting in touch. Please send your pictures of the mongoose to cfoley@fastmail.fm. Our connection is quite slow out here, so perhaps you can send them as reasonably small files c. 500kb each.
---------------------------------------------------------

Your pictures are of Common dwarf mongoose, Helogale parvula.

Hope that helps and thanks again for getting in touch.

---------------------------------------------------------

MN: Thank you very much! I was thinking that it was too big for a dwarf mongoose, but I was wrong.

Tak tím je záhada mangusty vyřešena. Je to mangusta jižní, česky také mangusta trpasličí, Helogale parvula, Common dwarf mongoose. Potvrzeno ze dvou nezávislých zdrojů.

Track: Den 9 Lake Manyara - pěší safari

Name:		Day 9 walking safari
Date:		30.10.2011 9:32 am
Distance:		4,47 kilometers
Elapsed Time:		1:51:27
Avg Speed:		2,4 km/h
Max Speed:		36,4 km/h
Avg Pace:		24' 56" per km
Min Altitude:		955 m
Max Altitude:		968 m
Start Time:		2011-10-30T06:32:24Z
Start Location:
	Latitude:	3.423273º S
	Longitude:	35.850764º E
End Location:
	Latitude:	3.395655º S
	Longitude:	35.853564º E

Návrat od plameňáků

Vrátili jsme se na souš, došli bosky k botám a ještě o kus dál na pevnější půdu. Průvodce nám umyl nohy vodou z láhví, které nesl s sebou.

Na zpáteční cestě jsme se zastavili u dvou masajských pasáčků krav. Poprosil jsem je, abych si mohl natočit jejich hvízdání na krávy. Umí to opravdu bravurně.

V akáciovém lese kousek od auta jsme potkali skupinu malých dětí tak kolem tří až pěti let. Pásli tam stádo jehňat a kůzlat. Některé masajské děti měly na sobě jen tradiční hábit sepnutý na rameni. Děti jiných kmenů měly na sobě normální oblečení, kalhoty a triko. Všechny byly špinavé, ale vypadaly šťastně a nevypadaly vyhuble. Za celou dobu v Africe jsme neviděli podvyživené nebo zubožené děti. Špinavé a zaprášené ano, ale zdravé.
Rozdal jsem malým pasáčkům balík žvýkaček a Honza si je vyfotil.

Plameňáci na Lake Manyara

Hlavním cílem pěšího safari bylo dostat se blízko k plameňákům. Včera jsme jich viděli milionová hejna, ale tak na tři kilometry. Fotit to nešlo. Dnes jsme se k nim chtěli dostat nablízko.

Zuli jsme si boty, nechali je u travnatého ostrůvku v blátě a šli dál bosky. Bahno nám teklo mezi prsty a smrdělo stejně jako rybniční bahno u nás. Průvodce nás ujišťoval, že je to úplně bezpečné a že tam nejsou žádné bakterie. Tak o tom bych si dovolil silně pochybovat.

Došli jsme k vodě a dál se brodili. Bylo tam vody po kotníky. Ve vodě plavalo peří plameňáků, byla kalná a teplá.

Došli jsme asi dvěstě metrů vodou k nejbližšímu hejnu. Byli tam jak dospělí dočervena zbarvení ptáci, tak mladší bělaví. Zjistili jsme, že blíž než na nějakých sedmdesát - sto metrů se k nim nedostaneme.

Plameňáci z nejbližšího hejna nás zpozorovali a vydali se směrem od nás. My jsmejim nestačili, protože jsme se v bahně bořili.

Udělali jsme pár fotek. Po chvíli se hejno zvedlo a poodlétlo o pár stovek metrů dál. Byl to úchvatný pohled.

Vyrážíme na pěší safari

Dnes ráno byl nad velkou příkopovou propadlinou nádherný východ slunce. Mrkl jsem na něj jedním okem přes moskytiéru a usnesl jsem se, že budu ještě hodinu spát.

Dopoledne jsme věnovali pěšímu safari. Bylo to nad plán, ale chtěli jsme využít čas. Na letišti Kilimanjaro Airport jsme měli být až večer, takže jsme měli celé dopoledne rezervu.
Ve Mto Wa Mbu jsme se potkali s průvodcem. Jeli jsme kolem banánových plantáží k jezeru Manyara. Pěstují se tu červené banány.Průvodce nám vyprávěl, že někdy chodí na plantáže hroši a sloni. Místní zemědělci musí volat rangery z rezervace, aby je zahnali.

Vystoupili jsme z auta a pokračovali pěšky akáciovým lesem. Bylo to mimo národní park. Fotili jsme krásné zoborožce šedé, bohužel se mi nepovedlo fotku správně zaostřit. V lese byly také kočkodani diadémoví.

Po chvíli jsme vyšli na pláň u jezera. Pásla se tam stáda masajského dobytka. Viděli jsme pár zeber a cestu nám zkřížilo stádo pakoňů a stádečko gazel Thomsonových.

Pěší safari je něco úplně jiného než tradiční safari z auta. Zvěř je o hodně plašší, mnohem dříve reaguje. Autem se dá přiblížit blíž. Na druhu stranu je pěší safari bezprostřednější, člověk to jinak vnímá, než když vidí buvola z auta. na pláni byla nízká travička a místy vysrážená sůl.

Prohlédli jsme si zblízka kostru pakoně potaženou vyschlou kůží. Průvodce nám kostru nadzvedl - zjevně mu nevadilo sahat na torzo rukama. Inu, Afrika.

Přešli jsme travnatou pláň - asi kilometr pod pálícím sluncem. Bylo slušné horko. Pak tráva skončila a šli jsme po ztvrdlém bahně pokrytém solnou krustou. Blíž k vodě už bylo bahno bez krusty a pak jsme se začali trošku bořit.

Track: Den 8, Lake Manyara

Na záznamu je dobře vidět, že jsme se pohybovali vlastně jen na začátku parku. V akáciovém lese na jihu, kde jsme pozorovali žirafy, jsme vlastně byli sami. Dickson nám řekl, že většina turistů navštíví park jen jako rychlou zastáku mezi Tarangire a Ngorongoro. Projedou se lesem, zajedou ke hrošímu jezírku a zpět. Aspoň že my jsme se podívali o kousek dál.

Národní park se táhne ještě na třicet kilometrů na jih podél jezera. Viděli jsme šipku s nápisem Hot springs 20 km.
Na jihu parku se nachází luxusní Lake Manyara Tree Lodge, kde se spí v chatách na stromech. Tam jsme bohužel nebyli - snad někdy příště.

Name:		Day 8 Lake Manyara
Date:		29.10.2011 9:19 am
Distance:		56,1 kilometers
Elapsed Time:		10:23:46
Avg Speed:		5,4 km/h
Max Speed:		67,8 km/h
Avg Pace:		11' 07" per km
Min Altitude:		948 m
Max Altitude:		1 330 m
Start Time:		2011-10-29T06:19:30Z
Start Location:
	Latitude:	3.351659º S
	Longitude:	35.815927º E
End Location:
	Latitude:	3.372595º S
	Longitude:	35.849296º E

Žirafy na pláni a návrat

Na pláni u jezerního břehu (nyní vyschlého - voda začínala tak možná o dva kilometry dál) jsme narazili na krásné stádo žiraf. Tuším, že jich mohlo být tak šest sedm a další velký žirafí samec se pásl na akácii o kus dál.

Hodně jsme si užili focení, nejbližší samec byl bohužel za křovím, ale vyfotil jsem si aspoň jeho portrét.

V Tanzanii žijí žirafy masajské. Na Wikipedii čtu, že se vyznačují zubatými fleky tvaru vinných listů. Tak to bych nevymyslel. Také mají tmavší barvu dohněda, zejména dominantní samci, kteří jsou zbarveni do tmavěhněda.

Oběd z lunchboxu jsme snědli na piknikovém místě o kus dál. Bylo to moc fajn obědvat a přitom se dívat na žirafu. Udělal jsem fotku s termitím hnízdem a nechal jsem se u něj zvěčnit.

Na zpáteční cestě jsme dlouho nic neviděli. Projížděli jsme napřed akáciemi a pak tropickým lesem blízko západního srázu. Až téměř u východu z parku jsme narazili na bujný palouk s potůčkem. Procházelo tam velké stádo paviánů čakma a na palouku se pásly vodušky.

Vzadu z lesa vylezly dvě antilopy "bushbuck". Česky se jmenují lesoň pestrý (což jsem správně určil už v Tanzanii a pak jsem si to doma potvrdil).

Na stromě jsme tam zahlédli také kočkodana diadémového. Seděl na větvi, koukal na tu paviání tlupu pod sebou a v klidu se krmil listím.
Byla to moc krásná kompozice, paseka plná zvířat. Vytvořila se tam zácpa aut, protože proti nám jelo sedmnáct francouzských terénních vozů s nějakou skautskou výpravou. Zdaleka největší nahloučení lidí za celý pobyt v Tanzanii.

Záhadná mangusta

Teď se vrátím trošku v čase. Mangusty jsme viděli už v Serengeti a v Tarangire. Tyto druhy se mi povedlo určit.

Na téhle fotce je stádo paviánů v Tarangire. Mezi paviány se pohybuje tlupa mangust žíhaných (Banded mongoose, Mungos mungo).

V Serengeti jsme viděli tuhle velkou mangustu s černou špičkou ocasu, jak rozhrabává sloní trus, aby se dostala k larvám hmyzu. Určil jsem ji jako promyku ichneumon (Egyptian mongoose, Herpestes ichneumon).

V národím parku Lake Manyara jsme viděli tenhle druh mangusty. Bylo to docela na blízko a mám dvě povedené fotky. Přesto nejsem schopen identifikovat druh. Podle Internetu žije v Tanzanii na jedenáct druhů mangust, ale mangusta z Lake Manyara se nepodobá žádné z těch, ke kterým jsem sehnal fotku. Je podobná jedné fotce promyky bengálské, ale to je druh, který žije jen v Indii. Mohla by to snad být mangusta jižní (Dwarf mongoose, Helogale parvula), ale tam mi zase úplně nesedí velikost - tohle zvíře si pamatuji větší. Je to zkrátka záhada.

Lesní safari na Lake Manyara

Národní park lake Manyara se rozkládá ve Velké příkopové propadlině. Je zarámován jezerem Manyara a příkrým srázem západního břehu propadliny. Mezi srázem a jezerem se rozkládá les. Na severu parku je hodně pramenů, protože se pod srázem sbírá voda z vysočiny Ngorongoro. Prameny jsou docela vydatné a sbírají se do potoků a říček. V blízkosti vodních toků roste vysoký tropický les. Jižněji už prameny nejsou, viděli jsme tam jen vyschlá koryta, která se naplní jen v období dešťů. Vegetace je tam sušší - vysoký trnitý buš a akácie. Strmé svahy příkopové propadliny jsou skalnaté, porostlé trnitým křovím a baobaby.

Hned u brány jsme viděli opice typické pro tento park. Dickson je nazýval Blue monkey, česky je to Kočkodan diadémový.

Kousek od vchodu do parku nám cestu zkřížili dva sloní samci. V klidu prošli před autem a pásli se snad deset petrů od nás. Byli docela velcí, srovnatelní se samci v Tarangire, ale ne takoví obři jako v Ngorongoro. Cpali se listím ze stromů na svahu a bylo vidět, že jim chutná.

O kus dál jsme potkali sloní samici, která se vydala před námi po silnici a šla před naším autem snad sto metrů. Pomalu jsme ji sledovali, ale předjet jsme ji nemohli. Pokoušelo mě to říct Dicksonovi, aby na ni zatruobil, ale to se v národním parku určitě nesmí.

V lese jsme viděli nádherné zoborožce šedolící, překrásné velké ptáky.
Bylo vidět pár vodušek a několik stád impal.

Dojeli jsme ke stanovišti u "hippo poolu", hrošího rybníka. Na pláni byly vidět zebry a pakoně, před nimi hroši ve vodě. Bohužel byli od nás asi padesát metrů, zebry ještě dál. Kvůli dřevěnému zábradlí jsme blíž nemohli.

Povedlo se mi tam vyfotit překrásně vybarvenou leskoptev nádhernou (tříbarvou).
V dálce na jezeře jsme viděli plameňáky, ale bohužel moc daleko a rozmazané tetelícím se vzduchem.
projeli jsme plání k lesu. Podle mapy může být tato pláň v období dešťů pod vodou, nyní byla porostlá nízkou "zebří" trávou.

Viděli jsme pár zeber zblízka, několik pakoňů a žirafu odpočívající vleže. Nesmím zapomenout na všudypřítomná prasata bradavičnatá, warthogy.

V suchém akáciovém lese jsme narazili na stádečko impal. Byly to samice s mláďata, vedeny impozantním samcem s krásným sourožím.

Track: Den 7 - Lake Eyasi a přejezd na Lake Manyara

Name:		Day 7 Hadzabe a Eyasi
Date:		28.10.2011 5:50 am
Distance:		113,7 kilometers
Elapsed Time:		13:51:43
Avg Speed:		8,2 km/h
Max Speed:		99,3 km/h
Avg Pace:		07' 19" per km
Min Altitude:		887 m
Max Altitude:		1 622 m
Start Time:		2011-10-28T02:50:17Z
Start Location:
	Latitude:	3.507834º S
	Longitude:	35.371311º E
End Location:
	Latitude:	3.362748º S
	Longitude:	35.832617º E

Přejezd na Lake Manyara

 V podvečer jsme se přesunuli k jezeru Manyara. Jeli jsme zpět do Oldevai a na hlavní silnici jsme se vydal na východ. Zastavili jsme v Karatu a Dickson si nechal v pouliční dílně svařit prasklý držák na rezervní pneumatiku. My jsme zašli do hospůdky a dali si tam limonádu. Museli jsme chvilku odbývat  děti snažící se nám prodat své výkresy, ale po chvíli nám daly pokoj.
Bydlíme v luxusní Kirurumu Tented Lodge. Dívám se ze srázu na jezero Manyara pod námi. Zítra nás čeká poslední safari. Nějak rychle nám to uteklo.