Lusaka - na trhu a v muzeu

 Sedím na recepci a užívám si zvuky nočního buše. Máme za sebou super den. Jsem rád, že se to líbilo i Janě a Robertovi.

Ráno někdy před 11. nás naložil guide jménem Timothy. Konečně jsme měli možnost vidět okolí lodge: ve dne to vypadá docela jinak. Kousek od campu je františkánská misijní škola, děti šly právě domů a všechny nám mávaly.

Jeli jsme napřed nakupovat. Koupil jsem pořádný místní repelent a vyměnil si 200$ na kwacha. Nakupovali jsme v nákupáku Waterfalls Shopping Centre, v supermarketu Shoprite. Jana koupila datle, já koupil mangový džus a chipsy. Waterfalls se jmenuje čtvrť kolem Pioneer Camp.

Pak jsme jeli do Kobwata Cultural Village. Je to shluk krámků kolem starých kulatých chatrčí, mají tam spoustu různých suvenýrů. Docela cool, jsou masky, zatím jsem se udržel a koupil jen šátek pro Lídu. Budu muset vymyslet dárky.

Jana Fojtíčková si koupila stejný šátek jako já a spoustu hudebních nástrojů - chrastítka a žábu, na kterou se drnká a chrastící koule. Uprostřed Cultural Village je jakýsi amfiteátr. Črní kluci tam pařili na bicí. Natočil jsem je a dal jim nějaké kwacha, měli velikou radost. Hned se na mě sesypala hromada žebrajících dětí, ale měly smůlu.

Pak jsme jeli do muzea. je hodně dobře udělané. Před muzeem stojí socha lva, kterou poškodilo letectvo Zimbabwe. když bombardovali v Lusace sídlo zimbabwských rebelů (tuším ZAPU) - bojovníků za nezávislost.

V muzeu je spousta super historických cedulí, trochu méně exponátů ve srovnání s muzeem v Luvingstonu. Zmiňují tu i Selouse a Emila Holuba i Cecila Rhodese. Všechno jsem to nafotil.

V muzeu byly malé děti s paní učitelkou, která se jim moc pěkně věnovala.

Byla tam i expozice zambijsko - čínského přátelství, které vévodily obří sochy prvního prezidenta Kennetha Kaundy. Kolem Kaundy, který zemřel v roce 2021, tam jede docela slušný kult osobnosti. Je mu věnována značná část expozice s fotkami s kdejakými potentáty od Mugabeho po Saddáma Husajna. A také plno jeho výroků.

Ke cti bych mu připsal, že dokázal včas odejít. A také byl křesťansky a humanisticky orientovaný.

Zajímavá byla expozice o bratrech, kteří s pomocí násilí a čarodějnictví několik let terorizovali oblast západně od Lusaky. V roce 2013 je armáda zastřelila. Jmenovali se Mailoni Brothers - Mika, Fabian a Stephano, a byli negramotní a vyznali se v čarodějnictví. Pozoruhodný a celkem nedávný příběh.

Noční přílet do Lusaky

 Včerejší příjezd byl trochu horror. Batohy nám sice dorazily a letadlo doletělo na čas, ale na letišti v Lusace na nás nikdo nečekal. Ostatních pár cestujících (většina letadla vystoupila v Dar es Salaamu) odjela se svými guidy a my jsme zůstali v jednu v noci sami před letištěm. Mobil mi sice fungoval, ale jen hlasa SMS. Data mi můj "úžasný" Vodafone vypnul. Takže nic.

Zkoušel jsem volat Christě, bez úspěchu. Naštěstí na letišti zbyl jeden taxikář, který se uvolil nás odvézt do Pioneer Campu. Netušil, kde to je. Navigovali jsme nastřídačku přes Google Maps a Seznam. cetsy byly příšerné, kolem noční Afrika, nikde nikdo. První pokus dojet k campu skončil železnou branou, cesta, která měla být průjezdná, neexistovala. Museli jsme zpátky na hlavní a zkusit jinou velkou vedlejší, neméně příšernou. Řidič jel snad 10 v hodině. 

Když jsme dojeli k campu, byla tam zamčená brána. Naštěstí jsme se dotroubili na strážce, který nám odemkl. Po dalším půl kilometru další brána a další troubení - ale tady už jsme byli v campu. Chlapík nás napřed odvedl 200m k chatkám, až pak se dovolal manažerce Tině, která nás přesměrovala do stanu. Ve stanu jsou jen jsou jen postele, ale v pohodě. 

Řešil jsem ještě zaplacení taxikáři, který se domáhal 100$. Dostal

65$, z toho 30$ zaplatí Tina. Je to prý obvyklá noční taxa. Fakt je, že jsme to hledali jako trubky, kdoví kolik jsme toho najeli navíc. Tina mi ještě dluží 30$.

Ráno jsme se probudili do nádherného rána v krásné zahradě. V lodgi je plno drobných sošek, bazén, spousta skvělých stromů - jsme v miombovém lese. Kolem plotu rostou opuncie, sem tam pryšce a dokonce bambus. Je zatím chladno, ale slunce nabírá sílu. Štve mě hlasitý naftový generátor, ale co už. nějak to přežijeme.

 Ještě jsem zapomněl napsat, že když jsme šli ve 3 ráno spát, začali se ozývat kohouti.

V letadle

 Máme parádní sedadla na exitu, Je tu plno místa na nohy. Před odletem přišel steward a řekl nám, že v případě emergency je naší zodpovědností otevřít nouzový východ na křídlo. Museli jsme mu potvrdit, že s tím souhlasíme.

Zpátky v Zambii. Jsem natěšený na nové druhy a poddruhy zvířat - zebry Crawshayovy, žirafy Thornicroftovy a pakoně Cookstonovy. A samozřejmě vodušky puku. A pak u lake Bangweulu vodušky Black Lechwe.

Letíme s mezipřistáním v Dar es Salaamu. Přílet máme v 0:15. Tak jen aby nám dorazily batohy. když to klapne, tak pak klapne všechno.

Letíme do Zambie

 Tak jsme na cestě do Zambie. Sedím na letišti v Istanbulu a čekám na přípoj. jedeme ve čtyřech - já, Jan aFojtíčková, Robert Hošťálek - soused Pavla Maňase v Kbelích - a Jana Křapková, učitelk atěláku a zeměpisu z Turnova, kterou nám dohodila paní Stellová.Vstával jsem ve 4:45 a v 5:30 jsem nabral Janu v Ledcích.Měl jsem strach z přestupu, protože jsme měli mít jen hodinu a půl - ale bál jsem se zbytečně, Turkish Airlines odletěly z Prahy na čas a do Istanbulu jsme přiletěli o 10 minut dříve. Gate B2 byl asi 200m od místa, kde jsme vystoupili z letadla z Prahy, takže jsme v pohodě stihli kafe i toalety.

Hodně se těším do buše. Jižní i severní Luangwa by měly být super. V Istanbulu jsme si v kiosku vyzvedli heslo na wifi zdarma  na 1 hodinu. Chtělo to jen číslo pasu. Robert a Jana stahují offline mapy. 

Gate už je otevřený, jdeme na to!

Z letadla byl vidět Dunaj a při přistávání jsme viděli Marmarské moře plné nákladních lodí, čekajících na vstup do Bosporu. Centrum Istanbulu bylo daleko a nebylo vidět.