Den 9 - GPS

Večer na břehu Rufiji

Při nájezdu na hlavní silnici v našem autě něco křuplo. Michael vylezl ven - a vrátil se s prasklou pohonnou poloosou. Takže odteďka naše auto jede jen na přední kola, což vzhledme k tomu, že normální hlavní záběr má na zadní, není tak úplně ono. Michael to zkusí nechat spravit.

Nahoře: zoborožec kaferský
Cestu zpět jsem z větší části prospal. Ráno jdeme na walking safari. Zítra je poslední den v buši. Uteklo to dost rychle.

Ve vesnici Mloka blízko lodge jsem nakoupil pár suvenýrů. Od teďka utrácím už jen za africká trika, pokud je někde budou mít.

Večeře v Mapumziko Lodge byla opět bezchybná. Ještě před večeří jsme si sedli s lahví vína k ohništi a koukali na slunce zapadající na břehu Rufiji. Teď sedíme tamtéž, nad námi Jižní kříž, a nasloucháme zvukům buše. Afrika je kouzelná jako vždy.

Selousův hrob

Nahoře: Voduška znamenaná
Cestou od horských pramenů jsme potkali krásného sloního samce. Ohodil se bahnem v kališti, pak přešel přes cestu, zahrozil nám hlavou a zmizel v buši.

Za celý den jsme viděli plno sloního trusu, ale jen tohohle jednoho samce.

Zastavili jsme se u hrobu Frederika Courtenay Selouse. Má jednoduchý kamenny hrob blízko letiště, které je pojmenované po něm - Beho Beho. Tak mu podle Michaela říkali domorodce podle charakteristického zvuku jeho pušky.

 Jsem moc rád, že jsem se mohl pomodlit u hrobu velkého bílého lovce, jednoho z největších, jací kdy chodili po pláních a zelených pahorcích afrických.

Upřesňující poznámka: Později jsem zjistil, že mě Michael trochu mystifikoval. Beho Beho nemá se Selousem nic společného, ale znamená to Cukrová hora. Selous tu nikdy nežil a nelovil. Dorazil sem s anglickými jednotkami při útoku na německé pozice toho dne, kdy zemřel - 4.ledna 1917. 

Je trochu paradoxní, že největší přírodní rezervace v Tanzanii se jmenuje po něm, i když většinu tohoto území nenavštívil. Jeho lovecká sláva se pojí hlavně se Zimbabwe, Botswanou a Zambií.

Horké prameny Maji Moto

Jeli jsme se podívat na horké prameny Maji Moto. Cestou k horkých pramenům jsme zajeli k řece. Na ostrůvku se tam slunili hroši.

Michael zvolil cestu, která vedla přes docela nebezpečně vyhlížející brod. Napřed jsme zapadlo do bahna, pak nás Michale popojížděním vyprostil a brod projel bez problémů.
Prameny byly trochu těžko přístupné. Peter se zasekl na prvním přechodu přes potok po kamenech.

Prameny jsou celkem malé. Vod av nich je horká a je cítit sírou. Pod vývěrem rostou tmavě zelenomodré řasy.

Na místě, kde se Peter zasekl, je tůňka s vodopádem, kde se dá koupat.

Vlezli jsme tam s Igorem a skvěle se osvěžili. V potůčku odtékajícím z tůně rejdily cichlidy.

Lvi na odpočívadle

Před obědem jsme zajeli k odpočívadlu u mohutného baobabu. Pod jedním z přístřešků se rozvalovali dva lví samci.

Nebyli moc pěkní, měli docela olezlou hřívu. Jeden byl mohutnější, žluté barvy. Druhý měl barvu došeda a hřívu dočerna. Bylo vidět, že je dost zjizvený a starý.

Napřed jsem si myslel, že to jsou bratři, ale ten blonďatý byl znatelně mohutnější a asi mladší. Takže snad otec se synem.
Lvi nám nevěnovali moc pozornost, jen na chvíli zvedli hlavu a pak zas vyspávali.

Dopolední safari v Selous

Dnes jsme podnikli celodenní game drive. Vstali jsme po sedmé ráno.

Projížděli jsme kolem mohutné řeky Rufiji. Od zátoky k zátoce a pak kolem jezer Siwandu, Nzerakera a Manze.

Všude bylo plno života: vodní ptáci, hroši krokodýli - nikdy jsem neviděl tolik krokodýlů, jako tady.

V bušo jsme viděli nespočet impal, žiraf a pakoní. Všude bylo na co koukat.

Akáciové parky v Selous jsou kouzelné, trsy akácií se ve slunci lesknou do stříbrna a mrtvé větve na umbrella akáciích svítí jako slonovina. K tomu pálené hněď impal nebo jasně viditelné pruhy na bocích pakoňů - paráda.

Zdejší pakoně mi přijdou větší než ti v Serengeti. A také mají břicho zbarvené do hněda, což myslím ti v Serengeti nemají.

Kolem vody jsme pozorovali lžičák, čejky, zejozoby. Viděl jsem volavku obrovskou - goliath heron - a povedlo se mi jí z dálky vyfotit.