Cape Cross

Ve čtvrtek 9.7. jsme se přesouvali na sever.  Vyjeli jsme ze Swakopmundu směrem na Henties Bay.

 Kousek před městem jsme udělali zastávku u lodi Zeila, která tu ztroskotala 25.8.2008.

Vrak leží v moři pár desítek metrů od pobřeží a asi tam berou ryby, protože tam lovilo několik rybářů. Loví se tu ze břehu, rybáři mají dlouhé házecí proty, které vozí na čumáku auta jako tykadla.

V Henties Bay jsme natankovali, dali si kafe a nakoupili biltong – výtečné sušené antilopí maso. Peter si vyměnil peníze.
Pokračovali jsme směrem na Cape Cross. Tady stojí portugalské padrao – kříž, který tu roku 1486 vzyčil Diego Cao, portugalský mořeplavec a předchůdce Bartolomea Diaze.  Současný kříž je jen replika, originál je v Berlíně.

Na Cape Cross je také kolonie lachtanů jihoafrických. Kolem lachtaního ležení vede dřevěný ochoz, po kterém se člověk dostane až těsně k odpočívajícím zvířatům.

 Kolonie odporně smrdí hnusnou směsí psích granulí, moči a chcíplé kočky. Není divu, viděl jsem minimálně jedno mrtvé mládě povalovat se kousek od ostatních. Šakali si tu jistě přijdou na své.

Lachtaní kolonie je jeden velký povyk, hlomoz, pohyb, bečení mláďat a řev starých samců. Lachtani odpočívají, vyvalují se, spěchají k vodě nebo od vody, samice kojí mladé.

Moře se černalo lachtaními hlavami a ploutvemi. Nad mořem přelétala ohromná hejna vodních ptáků, moře tu musí být ohromně bohaté. Udělal jsem pár super fotek, ale nakonec jsem byl rád, když jsme odjeli.

Ještě k portugalskému kříži: ti muží museli být odvážní až k neuvěření, když tak daleko od domova v tak nehostinné zemi neztratili naději a dokázali se vrátit domů.

 Okolí Cape Cross je totální pustina, skoro nic tu neroste, všude jen písek, sůl a kameny.

Walwis Bay

Ráno 8.7. jsme vyrazili do Walwis Bay na vyjížďku katamaránem. Walwis Bay je od Swakopmundu asi 30km na jih. Jeli jsme kolem krásných bungalovů na břehu moře. Je vidět, že se město rozrůstá, u moře je několik nových čtvrtí připravených pro výstavbu. Silnice vedla dunami hned u moře. Ve Walwis Bay jsme napřed míjeli černošské čtvrti malých, ale nových, úhledných a čistých domků. Naprosto nesrovnatelné úrovně proti všemu, co jsme viděli v Tanzanii či v Johannesburgu. Katamarány odjížděly z malého přístaviště s kouzelnými rybími restauracemi a krámky se suvenýry. Viděl jsem tu první himbské ženy, ale asi to byla jen past na turisty, protože červenou hlinkou měly ošetřené jen vlasy, tělo ne.

Na katamaránu nás sympatická průvodkyně výborně informovala o všem důležitém. ned po vyplutí na loď přiletěl pelikán a nastoupil lachtan. To byla dost slušná show.

 Než průvodkyně stihla vše převyprávět, nastoupil druhý lachtan a toho prvního kousáním vyhnal z paluby pryč.

 Seděli jsme na palubě katamaránu, uživali si příjemné slunečné počasí a kochali se přírodou i ropnými plošinami, které tu kotví, dokud jsou ceny ropy nízké. Až ropa zdraží, odtáhnou plošiny opět do Angoly a spustí těžbu.

 Pluli jsme k poloostrovu Pellican Pointe, písečné kose, která vybíhá kilometry do moře a chrání přístav. Walwis Bay je jediný hlubokomořský přístav v Namibii, další nejbližší je až v Jihoafrické republice.

Na Pellican Pointe je několik kolonií lachtanů jihoafrických. Zblízka docela páchnoucí a hlasité, ale pohled na tisíce lachtanů na souši i v moři to bohatě vynahradil.

 Hledali jsme také delfíny a velryby. Zpočátku neúspěšně, ale po chvíli jsme opravdu narazili na několik delfíních rodinek.

 Jedná se o druh plískavice kapská, anglicky Heaviside's dolphin, endemická pro Namibii. Nebylo jich mnoho a nechtělo se jim skákat, ale aspoň že jsme je viděli.