Trasa první den

Name:		Nam 01 Letiste - Naankuse
Date:		4. 7. 2015 5:42 pm
Map: (valid until Jan 17, 2016)		View on Map
Distance:		26,8 kilometers
Elapsed Time:		29:08.9
Avg Speed:		55,2 km/h
Max Speed:		83,1 km/h
Avg Pace:		1' 05" per km
Min Altitude:		1 761 m
Max Altitude:		1 887 m
Start Time:		2015-07-04T16:42:56Z
Start Location:
	Latitude:	22.510540º S
	Longitude:	17.288456º E
End Location:
	Latitude:	22.364390º S
	Longitude:	17.379014º E

Mapa:

Návštěva u Sanů

Po večeři jsme zamířili ke Křovákům - oni sami si říkají Sanové. Průvodce nás odvezl do tábora asi 4km od lodge. Byla africká tma, v táboře hořel oheň. Nejdřív jsem ho ucítil, teprve pak uviděl.
Křovácká rodinka posedávala kolem ohně - starý náčelník s manželkou, jeho dva synové, jejich ženy a dvě děti. Měli i jednoho kojence. Hřáli se kolem ohně - je hrozná zima, teď ráno je určitě nejvýš 5°C.

Průvodce nám překládal, co náčelník vyprávěl svým "click language" - jazykem plným cvakání a mlaskání.
Křováci jsou v N/a’an ku sê na tři měsíce, aby si vydělali nějaké peníze. Jinak žijí severněji (snad si to dobře pamatuji). Jsou lovci a sběrači. Nejraději loví  žirafy a antilopy losí -elandy, které mají hodně tuku. Jinak loví všechno. Používají otrávené šípy, jed připravují ze směsi rostlinných šťáv a zvláštních červů. Tito červi žerou určitý druh stromů - když Sanové najdou ožraný strom, koupou pod ním a vyhrabou červy.

Vodu umí získávat ze země i ze stromů. Hrabou ve vlhkých pánvích, aby se dostali k vlhkému písku, nebo brčkem vysávají vodu z dutin stromů.

Náčelník vyprávěl o hvězdách. Tři hvězdy v Orionově pásu jsou prý tři zebry. Hvězda Aldebaran v souhvězdí býka je lovec, který loví tyto zebry.
Padající hvězdy jsou neštěstí - kdyby se San vydal směrem, kam spadla hvězda, bude tam na něj čekat lev a sežere ho.

Náčelník vyprávěl, že se kdysi škrábl o otrávený šíp. Na lovu ho překvapil samec kudu -  náčelník po něm chtěl rychle vystřelit, ale škrábl se o šíp. Zachránil se tak, že si vysál ránu a rychle spěchal do tábora. V táboře mu otevřeli rány po těle, aby se zbavil otrávené krve. Prý cítil, jak mu jed putuje po těle - všude, kde cítil bolest, mu otevřeli žíly a vypustili zkaženou krev.
No, moc si to neumím představit.

Mělo to atmosféru jako z filmu Bohové musí být šílení - skupinka lidí choulících se okolo řeřavých uhlíků v ohništi. Bylo vidět, že netrpí hladem, ženy byly docela při těle.

Stará paní - manželka náčelníka - měla zářící oči a šťastný výraz. Ti dva staří lidé se objímali u ohně jako mladí milenci.

N/a’an ku sê Lodge

Leto do Windhoeku proběhl hladce. Odbavili jsme se, vyzvedli batohy (nic se neztratilo) a za přepážkou už na nás čekala delegátka. vyměnili jsme peníze a dostali nalejvárnu, itinerář a mapy. Pak jsme si šli vyzvednout auto.
Je to Toyota Hilux s velkým zavazadlovým prostorem. Uvnitř ale bohužel není moc místa. Dostali jsme taky prezentaci od firmy Avis, jak se má jezdit v Namibii.
Z letiště jsme vyjeli docela pozdě, tuším že až před pátou (nebo snad i po páté). Stmívá se tu hrozně rychkle, západ slunce snad v 17:20 nebo tak něco. Krajina je tu nádherná, suchá savana, ze které vystupují vysoké a příkré horské hřebeny.
Cestou do N/a’an ku sê Lodge jsme zakufrovali, přejeli jsme odbočku na vedlejší cestu a jeli směr Windhoek. Nezbylo než nahodit IPad a podle navigace dojet. Vedlejší cesty jsou "gravel road", sice upravené, ale kamenité a prašné cesty. V místě zúžení kvůli opravám Honza urazil zrcátko, takže máme vyděláno.

Cestou do lodge jsme jeli kolem přírodní rezervace. Ta má ve znaku perličku - a opravdu jsme viděli krásné hejno perliček a o kus dál frankolíny.
Do lodge jsme dojeli za tmy. Nachází se u skalní rozsedliny, kterou se v období dešťů valí voda. Teď tam jsou jen zbytky tůněk a vyschlé koryto.
Večeře byla opravdu opulentní - polévka s řepou a lososem, steak s brambory a grilovanou zeleninou a desert - puding s meruňkami, zmrzlinou a moc dobrým sosem.

Johannesburg

Jsme v Jižní Africe. Noční let jsem prospal. Majda moc nespala, dívala se na Hobita, až k ránu usnula. Letěli jsme A380. Je to obrovské letadlo, největší dopravní letadlo na světě. Sedí se v obou patrech. My jsme měli 17. řadu dole.
Letiště v Johannesburgu působí velmi evropsky. Nebýt etnoshopu se zebřími kůžemi a pštrosími vejci, člověk by si myslel, že je v Londýně nebo v Paříži.

Koupili jsme si biltong z oryxe. Je moc dobrý.
Krajina kolem je hodně vyschlá, ale letiště je příjemně vyklimatizované. Z letadla jsem viděl pár čtvrtí kolem, jedna byla tvořena chatrčemi, ostatní byly normální, evropsky působící domy. Vypadá to tu průmyslově, vůbec ne jako Nairobi nebo Arusha. A mají tu výborný čaj.