Chobe Riverfront je zvířecí ráj

 Vjeli jsme znovu do Chobe branou Ngoma Gate. Projeli jsme lesem a jeli k řece. A nastal masakr. Stáda zeber a impal, žirafy, kudu. Ma konstatoval, že je tu konečně dost zvěře.

V kanálech a na břech Chobe byli vodní ptáci - kolpíc, nesyti, zejozobi, volavky. Husy ostruhaté, husičky vdovky a nějaké další kachny, které ještě musím určit.

Překvapilo mě množství žiraf. Viděli jsme několik stád, jedno mělo 13 kusů. Viděli jsme i dvě antilopy koňské. Takové množství zvěře jsem viděl snad jen v kráteru Ngorongoro.

 

Chvíli jsme v Riverfrontu hledali levharta, kterého tam prý viděli jiní turisté. Bohužel marně.

Spíme na Camp Site No 10, nahoře nad řekou. Cool Care nám postavil stany, takže jsme měli tábor hotový.

Kolem tábora protáhlo velké stádo buvolů. Ngande tvrdí, jich bylo víc než 700. Tak nevím.

Ranní safari v Ishashe

Ráno jsme se rozloučili s luxusní Ishasha Jungle Lodge. Jeli jsme na dopolední game drive po Ishasha Plains. Bylo po dešti, savana byla umytá  a byl docela opar. Escarpment na západě jsme ani neviděli, o sopkách Virunga za řekou v Kongu ani nemluvě.

Safari bylo stejně skvělé jako včera - vodušky kob, buvolci topi, spousta buvolů. Viděli jsme hodně rodin prasat savanových, jeden pár měl snad pět nebo šest mláďat.

Ronald nám krásně zastavoval u každého ptáčka a snažil se najít lvy. Projížděli jsme všechny vyhlášené lví stromy, ale bez úspěchu. Tam, kde savana nebyla vypálená, měla zlatá tráva přes metr. Stačilo, aby lev poodešel deset metrů a zalehl, a neměli jsme šanci ho objevit.

Kroužící supi nás upozornili na možné místo killu, ale bylo to daleko od cesty a v národním parku se sjíždět nesmí.

Najezdili jsme toho mnohem víc než včera. Ronald s námi svědomitě pročesával game trails, ale na lvy jsme nenaráželi.

Poslední slon, kterého jsem viděl, byl mohutný starý býk. Zastihli jsme ho po bahenní koupeli kousek od hranic s kongem, blízko místa, kde jsme včera pozorovali dva mladší slony.

Projeli jsme pláněmi až k jižní bráně. Tady jsme objeli všechny lví stromy v okolí. Viděli jsme pár buvolů, kteří se ve vysoké trávě skoro ztráceli.

Ranní safari - lvice u Nilu

Noc kupodivu proběhla celkem poklidně. Spal jsem jako děcko. Měl jsem moskytiéru a oknem vanul trošku chladnější vzduch.
Ráno jsme zaspali a na snídani jsme přišli o půl hodiny později. Nějak lenivíme.

Dopoledne jsme podnikli safari do delty, kde se vlévá Viktoriin Nil do Albertova jezera a hned vedle vytéků Albertův Nil směrem na sever k súdánu. Vlastně by se dalo říct, že delta několika rameny napájí jezero a jedním ramenem Albertův Nil.

Ještě před branou NP jsme projeli bažinou plnou ugandských vodušek kob. Bylo tam plno vodního ptactva. Včetně obrovské volavky Goliath Heron, kterou jsem bohužel nestihl vyfotit (Pozn. A nepovedlo se mi to během celého pobytu v Ugandě. Tuhle volavku jsem zkrátka nevyfotil.).

Pokračovali jsme stezkou, kterou jsme absolvovali včera. Jeli jsme proti proudu Nilu. Dopoledne bylo příjemné, všude jsme potkávali stáda zvěře mířící k Nilu pít, nebo se vracejících od vody zpět.
Ronaldovi kolegové nás mobilem nasměrovali na dvě lvice, které se pohybovaly kolem vyschlého koryta potoka. Napřed jsme viděli jen autos turisty snažící se najít lvy vlevo od cesty. Sjeli z cesty dobrých 50m, i když se to nesmí.

Za chvíli jsme za křovím objevili mladou lvici - a za okamžik druhou. Nechtěly se kamarádit, za chvilku zmizely v buši.
Jeli jsme dál. Potkávali jsme skupinky oribi, vodušek kob, vodušek defassa, občas buvoly. Zahlédli jsme slony, ale byli daleko.

O kus dál Ronald objevil lvici s obojkem. Šla po křovinatém hřebeni a mířila k Nilu. Popojeli jsme o kus dál, abychom si na ni počkali. A opravdu, za chvilku se objevila za křovím, ladně přešla silnici a pokračovala k vodě.

O kus dál jsme pozorovali skupinku paviánů. Silný samec žral mládě vodušky. Zajímalo by mě, jestli ho také sám ulovil. Kolem kroužila prasata bradavičnatá, zřejmě chtěla dát kousnout.

Krmení šelem

Druhý den po snídani v N/a’an ku sê jsme absolvovali krmení šelem.

 Průvodce nás provezl po ohradách, kde se starají o šelmy - sirotky. Funguje to jako záchranná stanice. Šelmy chované v zajetí se v Namibii nesmí vypouštět do přírody ani množit, takže je tu sterilizují.
Viděli jsme ohradu plnou paviánů čakma.

Pak jsme šli na karakaly. Viděli jsme čtyři kusy.

 Jedna samička s GPS obojkem je ochočená, mohli jsme si ji pohladit. Chodívá s návštěvníky na vycházky.

U lvů to bylo docela dobrodružné. Samec jménem Meatball s obrovskou černou hřívou byl vyloženě agresivní, řval na nás a snažil se nás přes plot zastrašit. Ještě že tam ten plot byl.

Když lvi dostali kus koňského masa, uklidnili se, popadli maso a odnesli si ho o kus dál do stínu.

 Levhartí samec se choval velice majestátně, klidně si počkal na maso a nechal se fotit.

Tři gepardi se po mase moc nehrnuli, ve výběhu se válely zbytky masa a kostí z předchozího krmení.

 I gepardi chodívají na procházku s turisty.

 Na závěr jsme viděli pěknou smečku psů hyenovitých - African painted dog. Tito psi nejsou sterilizovaní, připravuje se jejich vypuštění do volné přírody na severu Namibie. 

Psi byli velice akční, pobíhali sem tam po výběhu, o koňské maso se docela servali.

Jsem moc rád, že jsem je mohl vidět. Náš guide říkal, že nikde jinde v Namibii psi hyenovití k vidění nejsou.

Žirafy na pláni a návrat

Na pláni u jezerního břehu (nyní vyschlého - voda začínala tak možná o dva kilometry dál) jsme narazili na krásné stádo žiraf. Tuším, že jich mohlo být tak šest sedm a další velký žirafí samec se pásl na akácii o kus dál.

Hodně jsme si užili focení, nejbližší samec byl bohužel za křovím, ale vyfotil jsem si aspoň jeho portrét.

V Tanzanii žijí žirafy masajské. Na Wikipedii čtu, že se vyznačují zubatými fleky tvaru vinných listů. Tak to bych nevymyslel. Také mají tmavší barvu dohněda, zejména dominantní samci, kteří jsou zbarveni do tmavěhněda.

Oběd z lunchboxu jsme snědli na piknikovém místě o kus dál. Bylo to moc fajn obědvat a přitom se dívat na žirafu. Udělal jsem fotku s termitím hnízdem a nechal jsem se u něj zvěčnit.

Na zpáteční cestě jsme dlouho nic neviděli. Projížděli jsme napřed akáciemi a pak tropickým lesem blízko západního srázu. Až téměř u východu z parku jsme narazili na bujný palouk s potůčkem. Procházelo tam velké stádo paviánů čakma a na palouku se pásly vodušky.

Vzadu z lesa vylezly dvě antilopy "bushbuck". Česky se jmenují lesoň pestrý (což jsem správně určil už v Tanzanii a pak jsem si to doma potvrdil).

Na stromě jsme tam zahlédli také kočkodana diadémového. Seděl na větvi, koukal na tu paviání tlupu pod sebou a v klidu se krmil listím.
Byla to moc krásná kompozice, paseka plná zvířat. Vytvořila se tam zácpa aut, protože proti nám jelo sedmnáct francouzských terénních vozů s nějakou skautskou výpravou. Zdaleka největší nahloučení lidí za celý pobyt v Tanzanii.